Věty z lásky stvořené

Mám v hlavě
víru okřídlených chvil
a nejen pevnou zem,
mám v nohou
tíhu nachozených mil
v své pouti za sluncem,
mám v očích něhu,
opuštěnou dráhu,
poselství sněhu,
nechápavou vláhu,
mám v sobě
pocit, žes tu se mnou byl,
však sen je jenom sen.

Mám v tváři
barvy, z duhy složené,
a budu jimi hrát,
mám v těle
paměť hradby zbořené
a síly akorát,
mám v mysli tóny,
stopy po mladosti,
ke smutku sklony,
střípky nevinnosti,
mám v duši
věty z lásky stvořené
a toužím ti je dát.