FOTO: CWA

Právo na vítr ve vlasech

29. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 14.10.2017 12:13

Výborně, Oldo :-)

Oldřich Čepelka 13.10.2017 12:16

Té byrokracie se taky bojím. Nejlepší bude, když se to podaří rozjet dřív, než se úředník vzpamatuje :-)

Elena Valeriánová 12.10.2017 22:28

To by se mi líbilo. A hned bych paní Marii z mého "čtenářského klubu" vyvezla na výlet. Jenže co ty kopce u nás. Myšlenka je to krásná, jen nevím, jak by to u nás přes tu byrokratickou mašinérii prošlo. Když jsem se v našem pečovatelském domově nabídla, že tam budu chodit číst knížky, pokud o to budou mít lidé zájem, tak byli moc rádi. Ale prý musím být organizovaná jako dobrovolník přes organizaci Maltézská pomoc (?). A tam mi řekla koordinátorka, nevím čeho, že musím mít smlouvu, pojištění, školení, chodit na porady, podávat raport ... A to jsem chtěla jen sedícím dospělým lidem v jídelně v domově (i když seniorům) jednu hodinu týdně číst. No, nejsem organizovaná a čtu už více jak rok. Ale právo na vítr ve vlasech se mi líbí.

Věra Ježková 3.8.2017 13:52

Díky za zajímavý článek. Třeba by šlo podobného i u nás? Jistě by to ocenila spousta lidí.

Lidmila Nejedlá 30.7.2017 10:28

U nás? A bezplatně? Už vidím tu spoustu příkazů, zákazů, kvalifikací a pod.

Alena Tollarová 29.7.2017 21:05

To je bezva nápad.

Helenka Vambleki 29.7.2017 15:30

Krásná myšlenka!!!

Jana Šenbergerová 29.7.2017 14:33

Je to něco podobného jako když dobrovolníci chodí do Domovů pro seniory a vozí na procházky vozíčkáře, kteří to už sami nesvedou. Nemůže to dělat kdokoliv, ale je dobře, najdou-li se tací, kteří mohou a chtějí.

Zuzana Pivcová 29.7.2017 13:53

To by se u nás opravdu mohlo rozjet. Ano, také myslím, že by to někteří mladí vzali, že by to pro ně bylo dokonce i zábavné. A možná i "pokročilejší mladí". Jenže např. já neumím jezdit, což už jsem tu dávno přiznala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha