FOTO: WDR

Prostřeno "po německy"

24. 4. 2018

Můj příběh

Autor: Dagmar Pravečková

Hodnocení:

(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 28.4.2018 10:52

Dagmar, moc hezký článek. Německá preciznost se nedá srovnat s českou povrchností a s věčnou potřebou někoho zesměšňovat a ubírat na důstojnosti. A kam směřujeme? Právě k té povrchnosti. Měj se hezky.

Zdenka Jírová 24.4.2018 23:10

Na Prostřeno jsem se dívala asi 1/2 roku, pak už to bylo nudné a v posledních letech je trapné. Nedívám se, jen občas vidím reklamu na tento program. Proč jsou všechny seriály " nekonečné"? I zpočátku docela dobrý námět se časem vyprázdní a začíná být moc nastavený. A je to už o něčem jiném než jak to začalo. Proto si na seriály dost lidí stěžuje. Dívat se na něco 10 let je trapné.

Eva Balúchová 24.4.2018 22:14

Dáši,jsem ráda,že jsi se po delší době ozvala a seznámila nás jak to dělají u sousedů.Naše Prostřeno se změnilo v reality shov,asi se to divákům takhle líbí.Já už se na to nedívám,ale asi je sledovanost dobrá,proto se stále vysílá.

Věra Ježková 24.4.2018 16:01

Na naše Prostřeno se už několik let nedívám. Souhlasím s Ivanou. Děkuji za dobrý tip na volné chvilky – hezká němčina, pohodové prostředí a recepty.

Mirek Hahn 24.4.2018 10:21

Co k tomu říct....? Podobu pořadu určuje poptávka/sledovanost. Jací jsme - takové máme pořady :-)

Zuzana Pivcová 24.4.2018 09:45

Věřím tomu, že Němci jsou v tomhle daleko zdrženlivější. Díky za informaci!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová