Foto: autorka

Každý den s úsměvem (díl 4)

28. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 28.2.2020 11:33

Ali, hahaha, hihihi, to je dnes zase krásný den :-)

Elena Valeriánová 28.2.2020 11:23

Kde TY na to chodíš?! Já vím, umíš se dívat. Nejvíc jsem se smála u fotky: Neměl mi říkat zrzavá palice. Jak výstižní. Děkuji.

Jitka Hašková 28.2.2020 11:02

Díky moc, zase jsem se nasmála.

Naděžda Špásová 28.2.2020 10:46

Zase dobrý. (ʘᴗʘ✿)

Zuzana Pivcová 28.2.2020 10:17

Některé obrázky mě úplně rozesmály. Nejlepší jsou momentky nenaaranžované, což se málokomu podaří zachytit. Také mám ráda různé jazykové "ujetiny", většinou z nepozornosti nebo i od cizinců.

Alena Vávrová 28.2.2020 10:12

Ali, máš 100% POSTŘEH!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha