Foto: autorka

Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní

18. 10. 2020

Ale abych nepředbíhala, Den se začal docela hezky rýsovat, malé dešťové kapky se ukázaly jen občas a jak jinak, táhlo mě to ven. Po snídani jsem si řekla, že také budu trochu pracovitá v domácnosti, tak jsem se začala snažit.

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 18.10.2020 16:39

Mám to stejné jako ty s tou svojí hlavou. Občas si ji jdu do přírod vyčistit také. A až se odstěhujeme, tak mně čeká i častější vyčištění duše, nebot na sv. Hostýn to budu mít na dohození kamenem. Stěhovat se budeme na Chvalčov a Hostýn spravuje právě tato podhostýnská obec, kde je mj. také i dětská vesnička SOS

Vladislava Dejmková 18.10.2020 14:50

Mám to stejně, musím ven a do přírody. Projít se, vyčistit si hlavu. Ale těch 10 tis. kroků málokdy dám. Limit, při kterém můj mobil jásá, je 8 tis.

Jan Zelenka 18.10.2020 14:24

V teoretické rovině máš, Soňo, pravdu. Já už jsem si přál toho tolik. Jak píše Zuzka, ta přání by měla být pozitivní. Rád bych, aby se dcerám, vnučce a pravnoučkům vyhnuly všechny maléry, to je snad reálné, méně reálné je ovšem mé přání vidět ještě jednou moře.

Marie Měchurová 18.10.2020 13:36

Každý se musí o splnění svých přání zasloužit především sám, mít se rád a konat dobro. To není fráze, dobro se nám vždy vrátí. Když nás ještě životem doprovází nějaké to zvířátko, tak i velké starosti se zdají býti malichernými. Navíc, když to jistí i příroda. Hezké počtení a optimistické fotky.

Eva Mužíková 18.10.2020 12:28

Soni, co dodat... zkrátka skvělé povídání a úsměvné fotky.. Berice

Zuzana Pivcová 18.10.2020 10:17

Nádherné, Soňo. Ano, splní. Jen to nemohou být přání nesmyslná a zaměřená proti někomu jinému.

Hana Nováková 18.10.2020 10:16

Soňo, příroda léčí, uklidňuje, škoda, že už se moc nedá sedět venku, okolí je deštěm rozbahněné a tak nezbývá, jen být v teple domova

Naděžda Špásová 18.10.2020 09:48

Soni, moc hezky jsi to napsala. Tím, že bydlíš na vesnici, máš kdykoliv možnost vypadnout z baráku. My, rozmazlení měšťáci, si za přírodou musíme dojet. A když je tak, jak je v poslední době, máme peška a sedíme doma. Už se mi taky po procházce stýská a na déšť to tu opět vypadá. :-)

Věra Ježková 18.10.2020 09:25

Soni, díky za moc hezký článek. Máš to fajn, že můžeš chodit do přírody. Já taky potřebuju všechny starosti rozchodit. Chůze mi dělá dobře. Ke zlepšení současné situace přispívám tím, že jsem zodpovědná a ukázněná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha