Moje aktivní léto - výlet na Vyšehrad

4. 9. 2021

Můj příběh Soutěž: Aktivní léto 2021

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Vladislava Dejmková 4.9.2021 13:18

Hezký příspěvek, škoda jen, že není přiloženo více fotografií. Take bych se kochala. Na Vyšehradě už jsem léta nabyla.

Zuzana Pivcová 4.9.2021 13:15

Zdeno, na Vyšehradě je krásně a je tam silná pozitivní energie. Díky za možnost procházky.

Danuše Onderková 4.9.2021 12:34

Moc pěkné, Prahu moc neznám, většinou v ní bloudím. Když jsem byla malá jezdívala jsem do Prahy s rodiči, ale Praha tenkrát a dnes je rozdíl.

Daniela Řeřichová 4.9.2021 09:16

Moc hezký článek. Vyšehrad je mým oblíbeným místem, mám to za rohem a je tam krásně v zimě, v létě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha