Ilustrační foto: Pixabay

Věci mezi nebem a zemí okolo nás...

1. 1. 2023

Můj příběh Zážitek roku 2022

Autor: Taťana Veselá

Hodnocení:

(4.7 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Anna ROTH 8.1.2023 13:33

Ano, takto to opravdu funguje. Hezký článek.

Eva Kopecká 4.1.2023 16:15

Často se mi stalo, co jsem řekla, na co jsem myslela, co jsem si přála i čeho se bála. Když to tak jako čerstvá důchodkyně shrnu, to snad abych radši nemyslela a nemluvila

Jitka Caklová 3.1.2023 13:17

Pro mě je myšlenka přímo spouštěč.

Zuzana Pivcová 3.1.2023 13:05

Věřit nemusíme, ale ono to tak stejně je. A naše myšlenky jsou spíš jen jako katalyzátor.

Marie Měchurová 3.1.2023 13:00

Určitě něco existuje. Vždy, když mi bylo ouvej, tak se to obrátilo k lepšímu. Někdy tomu musí ale člověk jít naproti.

Jitka Caklová 3.1.2023 12:52

VÍM z vlastních zkušeností. Síla myšlenky je mocná a dávám si dobrý pozor čemu své myšlenky věnuji. Zda něčemu, co se mi nelíbí, nebo něčemu, co se mi líbí. Obojí se zhmotňuje.

Blanka Lazarová 2.1.2023 19:27

Já tomu taky věřím a myslím, že tomu musíme jít aspoň trochu naproti. Třeba tou prosbou.

Hana Valachová 2.1.2023 17:03

Něco mezi nebem a zemí určitě funguje, už se mi několikrát stalo, že se mi má myšlenka zhmotnila.

Jana Šenbergerová 2.1.2023 16:58

Nevěřím. VÍM. :-)

Jana Hošková 2.1.2023 12:59

Taky věřím, když jsem byla moc zoufalá a vyslala svou prosbu "nahoru", bylo mi pomoženo nebo mi byla ukázána cesta. :-))

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová