Tak trochu jako ve středověku

To ta Anička ani nechodila do ZDŠ? Já chodil na základku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a v přírodopisu jsme se o početí i rodičovství učili, i průbeh soulože byl v učebnici. A byla a je povinná školní docházka. Anička asi v přirodopisu nedávala vůbec pozor

Začátek 80. let? Klidně tomu věřím. Sice o deset let dřív, ale i mě se spolužačka na střední ptala, jestli může otěhotnět po puse. A ruku na srdce - komu z vás rodiče otevřeně a bez ostychu vysvětlili, co a jak?

:-) Krásný předobraz doby těhotné válkami, ze které jsou lidé blbí běžně... :-)

Krásně napsané, trochu dojemné, ale přesto jsem se pobavila, díky. Neuvěřitelně empatický pan doktor, tehdy dost nevídané ... Připomnělo mi to moji spolužačku ze střední školy, konec 70. let. Probírala s námi, že pozorovala doma na dvoře kohouta, jak honí slepici a že má strašnou hrůzu z toho, až ji (nějaký potencionální) manžel bude takto nahánět o svatební noci ... Připomínám, že v té době existovaly pouze dvě útlé knížečky (Dospíváte v muže a Děvčátko, na slovíčko). Tak jsme je sehnaly, pod pultem v knihkupectví ještě výbornou knihu manželů Pondělíčkových a přinesly jí to. Nakonec vystudovala VŠ, vdala se, má dvě děti a dodnes učí na základce. Konec dobrý, všechno dobré :-)

Hezký, takový lidský :-)

To je až neskutečný fanatizmus.

To já také znám jednu Aničku, která se dlouho bránila líbání, protože věřila, že to stačí, aby měla dítě. Nakonec neodolala a za sedm měsíců po svatbě jsem se narodila. Řádně donošená a z lože manželského. Měla jsem štěstí, protože babička byla fortelná žena od rány. A nakonec mě měla ráda.

Stává se a je to smutné. Napsala jsi to moc hezky a s citem. A tvůj tatínek, Zuzano, úžasný muž na svém místě! "Ona není pitomá, ona je prostá ..." Něco podobného jsem slyšela od své kamarádky. Její babička (silně věřící z husitské rodiny) se jí svěřila, že po svatbě jim s manželem trvalo skoro půl roku, než přišli na to, jak se dělají děti. Pravda, bylo to ještě za První republiky, ale ...