Ivan Mládek je skvělý! Naše malé vnučky milují Jožina z bažin, je to jejich nejoblíbenější písnička. Nevěděla jsem , že ještě pořád hraje...

:-) Pod správnou interpretaci se zbožně schová lotr i světec. :-)

Jsem ráda, že po téhle stránce je ta šílená doba za námi...

I v “mém” Polabí to bylo stejné. Sníh žádný, obloha olověně šedá se rozzářila jen výjimečně. Fotky máš jako vždy zajímavé, tolik ptactva se u nás nevidí.

Vzhledem k tomu, že konečné rozhodnutí je na postižených ženách (znám jich docela dost úspěšně léčených i "vyléčených"), sama bych ve svém věku zachraňovala už jen duši. Jsem docela zvědavá, jestli se mašličky objeví i v našem městě. Kytičky byly k mání vždycky. Ať už se ženy rozhodnou jakkoliv, držím jim pěsti.

S panem Vondruškou plně souhlasím. Pohlaví jsou skutečně jen dvě, ale záleží na tom, jak jsou uplatňována. A co ta "sympaťačka"? Předpokládám, že dvě pohlaví ji přežijí. I když kdoví, jestli nás genetické inženýrství nepřekvapí nějakou žhavou novinkou.

pěkný článek, jen poznámečka - nebyl by z odstřižků hezký patchwork?

obdivuji ji, je nesmírně zodpovědná a sebedisciplinovaná, neměla a nemá to lehké

Po delší době jsem se zase dostala ke zdejšímu čtení, a v pravou chvíli. Díky za další skvělou zábavu. Mimochodem, kdesi jsem četla, že tehdy v nebi karty neznali.

Děkuji za hezký článek a fotografie míst, která neznám.

Smutný déšť...

Aleno to je prima nápad. Já bych si ale nejdřív musela pořídit nového manžela a k němu pak i tu druhou manželku a to je trochu nesnadná práce. A tak si po sobě budu i nadále uklízet sama a možná v duchu tajně snít, že třeba všichni chlapi nejsou stejní….

Je to hezky napsané, ale dýchá z toho smutek...ten doléhá v té poslední divné době na hodně z nás a počasí také mnoho optimismu nepřináší, ale máme tu naději, že za měsíc už bude hřát sluníčko, tak ten únor nebo spíš úmor ještě vydržíme a bude zase dobře:-))

Už hledám pohlednici, to je sympatický nápad.

Díky za krásnou fotoprocházku lednem.

Krásně jsi to sepsala a přidané jsou bezvadné. Děkuji.

Je vidět, že jste nás dědky dobře " prokoukla " !

Václave, arabský svět trochu znám, se ženou jsme projeli pár států a život tam se nedá s naším vůbec srovnávat. Ale je to vždy zajímavé poznání.

:-) Jeden z detailů údělu "každým okamžikem smrti blíž". :-)

Pokud nepojedeme třeba do Drážďan...