To vypadá zajímavě!

Tak jako se říká, že "koza potřebuje drbání" byl potřeba takovýto článek zveřejnit a ještě víc je potřeba, aby ho lidé určitě ČETLI!! a uložili do hlavy. Je hrozné, jak dlouho trvá, než důležitá směrnice začne platit. Já jednu směrnici už dávno dodržuji: Nikde se o sobě podrobně "nevykecávám", získané osobní maily/adresy jsou mým majetkem! = bez souhlasu nikomu dalšímu nesděluji atd. = ctím soukromí.

Od své kolegyně jsem měla zatím jen řepu pečenou v alobalu, ale byla moc dobrá. Tahle je pikantnější a nejspíš bude ještě lepší.

Moc hezké stýskání. V duchu jsem se prošla křupajícím sněhem, zastrčila mrznoucí konečky prstů hlouběji do kapes a nechala se unášet zimní poezií vašich slov ...

Sice z trochu jiného soudku, ale kvalita zůstává, díky Zuzko.

Myslím, že je dobré, když hvězdu minulých generací pozve jako hosta na své vystoupení některá dnešní oblíbená skupina nebo i sólista. Díky nim je pak přijmou i mladí a to je dobře. Kdyby někde měli samostatný koncert pro mladé, asi by působili jako zjevení. Ale když je uzná skupina, pak je to jiné. Viděla jsem takto Hanu Hegerovou, Věru Špinarovou, a což pak Jarmilu Šulákovou!

Je to postava, kterou podobně jako Rudolfa II. zparodoval známý film o Golemovi. Ale myslím. že Kelly ve skutečnosti byl víc než pouhý podvodník.

Po přečtění tohoto článku se "í"čkaři možná i pozvrací. Příště si opečte kousek vola (nemusíte ani kupovat - odřízněte od sebe).

Jituš,moc pěkná báseň ze života.Vím o čem píšeš.

Pana Müllera si ráda poslechnu až někdy jindy, v přijatelnějším čase. Ve večerních hodinách se v Praze -z dův. osobní bezpečnosti- nezdržuji. Ale všem odvážným přeji příjemný večer !!

Další oblast, kterou vůbec neznám, jen jsme jednou projížděli do Vídně. Nejvíc ze všech pěkných fotek mě dostala Krammerova vila nad přehradou, to musí být krása!

Květo, pobavila jsi mě. :-)

Ano - bývala výzva "Šetřme naše lesy" - dnes na tu spoustu papírových nesmyslů se spotřebuje dřeva mnoho - lesy mizí a nesmějí ani zašumět !!

U nás v archivu je také mnoho dokumentace z 50. let, protože perzekuce se týkala i vojenských osob. Všechny ty příběhy se hrůzně podobají. Vždy se našel nějaký vykonstruovaný důvod, jak nepohodlné lidi odstranit a ostatní zastrašit. Hrozně smutné je, že na to doplatila právě spousta mladých lidí, kteří nebyli žádní nepřátelé vlasti. Přišli o nejkrásnější roky života. Padesátá léta byla nejhorší a řada těch, kteří se na nich podíleli, se stala v roce 1968 reformními komunisty, později byli mnozí vyhozeni nebo vystoupili, měli problémy s husákovským režimem, stali se třeba i disidenty nebo chartisty, ale k 50. létům se už neznali. To je opravdu smutná historie.

Před velkou vodou mám respekt, ale vím, že je voda neocenitelná. Vždyť i člověk na poušti nebo trosečník vydrží déle bez potravy než bez vody. Moc krásné fotky. A ráda bych těm, kteří to ještě neudělali, doporučila přečíst si báseň Květy Bělové z rubriky Próza/Poezie. Je také krásná. Díky, Eli.

Vaše vzpomínky se moc dobře čtou.

Libore, u Tebe mě už nepřekvapí, jak široce pojmeš probírané téma. Máš smysl pro humor, postřeh, obsáhlé vědomosti a taky, proč to neříct, dost času. :-) K svatbám se osobně vyjádřit nemohu, byla jsem na nich pouhý host, a i to už je hodně dávno. :-)) No, ale nějak se nemohu vyznat v tom uváděném číslování fotek, nescházejí některé??

Člověk se neustále dovídá něco nového. Uvidím na jaře jestli jsou i na naší zahradě. Hezké poučení, Hani máš to za pět.

Pěkný film Stážista dokazuje,že je tahle myšlenka správná.

Obdobný pocit jsem zažila v mládí při pádu z koně ve cvalu a pak také před lety ještě v chalupě v Týně, předklonila jsem se pro něco do vany a při návratu se praštila o obrovský boiler tak, že jsem do té vany spadla zpátky. No, nejspíš jsem zůstala poněkud praštěná. Doufám, že budeš brzy jezdit raději zase na motorce.