Myslím, že vím, moje babička sbírala šedivky, ale nenaučila mě je bezpečně poznat.

Zuzko, děkuji za ranní chvilku krásné poezie.

S Mountfieldem jsem spokojená.

Krásný článek ! Vědci pořád přemýšleli, jak je to možné, že ženské žijí déle než muži. Podle mne je to dané přírodou - jakýsi "instinkt" to ženám velí...pomáhat vychovávat i vnoučata a pokud síly stačí, i ta pravnoučata. Babičky jsou velice důležité a mne vždycky potěší, když se někde dočtu, že to v nějaké rodině chodí tak, jak má ! :-))

Právě jsem nad možností alergie přemýšlela.Nikdy jsem neměla žádný problém.Když mě na podzim poštípaly vosy,projevila se silná alergie. Nyní už 3 měsíce trpím rýmou,teče mi z očí,svědí mě tělo... Asi bude návštěva alergologa nutná.

Děkuji moc, potěšila jsem se pohledem na hezké fotografie. Kvétiny a rostliny vůbec mám ráda.

Ve vaší poezii je naladění na stejnou notu a dokonce i oboustranný humor, to je opravdu vzácné, takhle se vzájemně umělecky (nejen) doplňovat, aby jeden nebyl tahoun a druhý se jen nevezl. Děkuji. I podmračená pražská obloha se najednou rozjasnila.

My už si letos také budeme konečně užívat relax na zahradě. Do léta bych chtěl mít hotovou terasu, tak už se těším, až tam budeme moct s manželkou sedět. Už mám hotovou podlahu, tak to nejhorší je snad za mnou. Nejvíc nás zaujala dlažba na terče, kterou jsme si objednali z https://www.koupelny-dlazba.cz/dlazba-na-terce . Dlažba se nám líbila a hlavně její pokládka byla snadná, takže jsem to zvládl sám.

Danielo, jestli je to příběh z Vaší rodiny, tak máte opravdu skvělou vzpomínku. Trochu mě mrzí, že jsem tenkrát nebyla v hledišti..... Tak se se směju alespoň teď. :-)

Do Rakouska bych se v srpnu chtěla jet podívat. Na kraji Salzburgu bydlí má přítelkyně, se kterou se léta navštěvujeme. Tak snad bude za ty dva měsíce už situace zcela v pořádku.

Lefkadu mohu doporučit. Malý, ale nádherný ostrůvek, plný zeleně. Ráda na tuto dovolenou vzpomínám dodnes.

Zkusím tedy sdělit své zkušenosti, i když jsem v Maďarsku nikdy nebyla. Vynechám dějiny - hlavně 2. světovou válku, ale i potlačené boje v roce 1956. Maďaři měli v rámci RVHP přece jen trochu jiné postavení než my, což si ale vydobyli sami, nebyli tak přeochotní jako naše vedení. Měli v licencích některé zboží ze Západu a vystupovali u nich i západní pěvecké hvězdy, na které se i naši lidé jeli podívat. A v roce 1989 to byli oni, kdo začal pouštět občany NDR přes své hranice do Rakouska a na Západ. Na mezinárodním kurzu pro němčináře v NDR jsem byla ve skupině s Maďarkou, uměla asi nejlépe německy ze všech nás tam. V Č. Budějovicích jsem zase zažila esperantistu, novináře z Maďarska, nevěřila jsem, že se dá vymyšleným umělým jazykem tak hovořit. Na druhou stranu se mi ale jevili vůči nám trochu povýšení. Jak je to v článku, asi uznávali pouze Západ. Jinak jejich povahy a charakter národa opravdu neznám.

První lhář je jasný, ale na druhý a třetí dotaz se musím soustředit později, teď odcházím. Dobré hádanky.

Jedním slovem: kouzelné! Každá fotografie jako obraz.

Báseň jsem četla s radostí. Nevím proč, ale vrátila jsem se v myšlenkách do školních let, k čítankám, ve kterých byla určitě podobná veršování. Díky Jitce mám opět jedno krásné svěží ráno. :-)

Jsem ráda, že jste vyvázl ve zdraví a neotřesen, mohl napsat tento otřesný zážitek.

Někdy mám pocit, že jsou lidé kteří si vyhledávají práci, aby nebylo vidět, že jich není třeba. Pak vznikají takové nesmysly jako je předpis, kterým se řídí doporučení paní zástupkyně ombudsmana.

Smutné, ale výstižné. Třeba pomůže se svěřit.

Krásné milostné verše... Děkuji, že jsem si je tu mohla přečíst.

Je dobré tyto věci občas připomenout. Černý bez právě kvete...