Líbí se mi i ty některé mladistvé slovní obraty!

Opravdu moc čtivé! Budu doufat, že jste, holky, poté opět někam vyrazily.

Zajímavý článek. Jistě je na něm hodně pravdy. Zcela souhlasím s posledním odstavcem: "Také podle dalšího britského specialisty v tomto oboru Jamese Picketta je ještě potřeba dalších a rozsáhlejších výzkumů. "Mezitím ale více čtení a luštění křížovek může být zábavné, určitě tím nic nepokazíte," míní. Nejlepším způsobem, jak snížit nebezpečí nástupu demence, je podle něj jíst vyváženou stravu, pravidelně cvičit a udržovat si "zdravou váhu"." Problém tohoto a všech podobných výzkumů však je, že není jasné, co je příčina a co následek. Jasné je jen to, že zde jde o statistickou korelaci demence ve vyšším věku a malého množství duševních stimulů a aktivit během celého života. Třeba někteří lidé mají v sobě něco, díky čemuž v životě nebyli a ani nemohli být příliš duševně aktivní a díky tomuto něčemu jsou na stáří též dříve a více dementní.

Nádherně jste to Zuzko vystihla,mladistvým přáním to začalo u nás všech.A pak už jen ubíhal čas a záleželo jen na nás jak...tak ať se nám volně dýchá i dál,díky,moc pěkné.

Zajímavé

Z těchto veršů čiší porozumění, tolerance a klid. To mám ráda.

Všem výhercům gratuluji a děkuji za možnost vidět neznámá místa!!!

Bezvadné čtení. Už se těším na další díl. Mám denně toto pořadí - kvíz, pak nové básně a teď vaše povídání o Itálii. A nedávno jsem objevila také nádherné povídání s milými lidmi od paní Pivcové. Tedy to Zpovídání. Moc hezké příběhy lidí.

Vzpomínka a stesk, ve skutečnosti to není nic zrovna moc záviděníhodného, ale Ty to umíš podat báječně.

jaroslavo, moc krásně jste to napsala. Máte literární talent. Těším se na další díl.

Krásné.

Máš pravdu. Někdy jsou věci trochu komplikované. Ale také se umím těšit na neděli.

Krásná pohodovka,přímo mířená do začátku prázdnin,přeji vám Zdeňku,ať si takových chvil užijete co nejvíce.

Soutěž-Moje prázdniny: Psal se rok 1963,mě bylo 10.Bydleli jsme v malé vesničce a do hlavního města se jezdilo vlakem ze sousední Okrouhlice.To byl pro mě svátek.Bylo to ,jako bych jela do Prahy.Tatínek mě občas vzal,abych poznala,kam budu chodit do školy na druhý stupeň.Přišlo léto ,prázdniny a maminka měla jít na operaci a tak bylo (za mě) rozhodnuto,že půjdu na tábor.Byl to ten nejsmutnější-jen pro mě.Nesoustředila jsem se na nic a jen stále myslela na maminku.Po večerech utírám slzičky do polštáře v obavách co bude dál.Našla jsem nové kamarádky,ale neutíkalo mi to.Bylo přímo to zničující.telefony nebyly a tak žádné spojení.Po 3 nedělích odjíždím domu .HURÁ.Maminka-jak jinak-je doma a v pořádku.Pak už nebyl žádný tábor. Kontakty s kamarádkami byly stále slabší,až nakonec ustaly,Někdy jen letmí pozdrav při setkání na chodníku ve městě.Až..........v r.2003 odjíždím se svazem žen na dovolenou a při nástupu do autobusu,ještě než stačím zvednou oči,kdokde sedí slyším,,no to není možný,ty snámi taky jedeš,tak to je fajn ,bude sranda"Jedna z ,,tábora".A už jí slyším ,jak všem vypravuje co,kdy a kde se stalo-tenkrát v r.1963.A potom v dalších letech jsme si psaly o všech blbinkách,co mívají děvčata zamlada. byly jsme spolu pak na více zájezdech a řádně si užíváme,když tenkrát já neměla náladu.A ostatní spolucestující s námi.

Čtení jedna ,,báseň".Tomu říkám správná dovolená a ty zážitky ti snad začnu závidět.Jen bych neměla tolik odvahy se pustit do,,světa"tímto způsobem.Moc hezké vypravování.Určitě to stálo za podívání.

To je zase jen jeden malý pokus o šanson, ne důvod k litování :-)!

Já letos ten červenec zatím nějak moc nevnímám, ale od Tebe je tu jako na dlani se vším všudy, hezky jako vždy.

Dle mne velice zajímavé.Pokud vlastníte Chytrý telefon,bylo by dobré to vyzkoušet.

Krásné Jano,moc se mi to líbí.

To je tedy hodně smutné prvenství. Jde ale o to, zda to byl hodnověrný průzkum. Po listopadu jsme skončili na víc než čtyřicátém místě na světě ve vzdělanosti. Tehdy ale ještě u nás neexistovaly soukromé vysoké školy a do vzdělanců nebyli zahrnuti různí stážisté, jak tomu bylo u západních států.