Četla jsem slova Paula Verlaina
do rýmů poskládaná
Po spoustě let
z nich stále cit, něha i vášeň sálá
Jsou tak nadčasová
platily včera
platí i dnes
Budou i zítra platit znova?
Vítám tě, básníku
do srdce svého
slůvky na stránkách
zmámeného
Miloval jsi život
ukrytý do ženských tvarů
jak píšeš o tom bez obalu:
"Byl tehdy krásný letní den.
Samo slunce mi pomáhalo
ocenit vaše krásné tělo
pod hedvábím a saténem."
Miloval jsi život
ukrytý do všech tvarů
v jeho kolotu, tichu
i ve vášních varu
Četla jsem verše Paula Verlaina:
„O lásce, o víře, naději
o žáru duše i těla
o cestě ke štěstí raději
o touze, co srdcem chvěla...“
U jejich čtení
na dobu i čas zapomněla
Však s věkem text tvůj
posmutněl a zvážněl
Těžký podzim
a krutá zima
vane později
z básníkova díla:
podzimních lkání
mým srdcem jdou
jak tiché struny
bezesné luny
se vzlykáním." (z Podzimní písně)
a břečťan celý černý byl.
Jen poodejdi, a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil." (z básně Spleen)
Vzácný to člověče
však nazvali tě
"Knížetem básníků"!
Jen nedožitých 52 let
dáno ti bylo do vínku
Zelená víla (absinth)
věčného poetu zahubila
Leč stopa tvá
Prokletý básníku"
je hluboká a věčná
a ryzí láska v člověku
snad i díky tobě
možná, mocná, nekonečná
Hana Šimková
