Od 6. února 2025 ve Zbiroze budete moci obdivovat unikátní výstavu

CARMEN Z PĚTIDOMÍ, která evokuje život a dílo české pěvecké legendy

MARIE GÄRTNEROVÉ (1877 Zdice - 1965 Zbiroh).

 

V únoru 2025 uplyne již šedesát let od úmrtí této jedinečné osobnosti, svrchované pěvkyně a vynikající pedagožky. K připomenutí tohoto, byť smutného výročí, budou ve Zbiroze uspořádány výstava i hudebně dramatický pořad, je připravována kniha či životopisný film. Rádi bychom požádali všechny pamětníky, bývalé žáky, přátele či příbuzné, kteří svými vzpomínkami či vzácnými artefakty z rodinných archivů mohou přispět k ještě bližšímu seznámení s významnou umělkyní, aby se ozvali.

Květuše Ernestová 

Po stopách Marie Gärtnerové 

zameckanokturna@gmail.com

737851446

 

Narodila jsem se co první a poslední dítě. Otec, malý železniční úředník ve Zdicích, matka dcera mlynáře Šlégla a matky, rozené Ryšlavé v Městečku u Křivokláta. Tam jsme také s mojí matkou trávily mnoho krásných chvil, vždyť otec byl stále ve službě a s matkou byla jsem duševně úzce spojena. Měla jsem zcela její černovlasý a tmavooký zjev i její charakter energického, temperamentního typu. Po otci zdědila jsem snad jen jeho pedantskou úřední přesnost a silnou nervosu, která mně pomáhala prožívat až do detailu každý mně svěřený typ ženy na jevišti. Každý člověk v sobě chová dva prvky, a u mě to bylo snad nejpatrnější. V životě úžasný zdánlivý klid a sebekázeň a na jevišti překypující temperament. Snad - kdyby mne nebyl osud zavál na prkna divadelní, nebyla bych o této poslední vlastnosti ani zvěděla, protože již jako dítě jsem byla trpělivá, klidná, pracovitá a nemluvná samotářka.

 

Maria Antonie Gärtnerová se narodila 16. října 1877 ve Zdicích u Berouna, kde byla 28.řijna v kostele Narození Panny Marie také pokřtěna. Dětství prožívala ve Zdicích a v rodišti své matky, v Městečku u Křivokláta, ranné mládí v Jihlavě, kde se velmi spřátelila se svým bratrancem, pozdějším violistou Českého kvarteta, Jiří Heroldem. Po studiích u českého klavírního virtuosa Karla Slavkovského, Vitězslava Nováka a Josefa Jiránka a pěveckém školení v Pivodově škole debutovala (1901) jako altistka v Zemském divadle v Lublani, kde vytvořila za jednu sezonu celou řadu titulních postav. Obdivována byla tehdy především za svoji Carmen, kterou ve svých verších oslavil nevýznamnější slovinský básník Anton Aškerc. O rok později, 27.září 1902, zpívala při otevření nového Městského divadla v Plzni Radmilu v opeře Libuše českého velikána Bedřicha Smetany, a byl to tedy její hlas, který v té budově zazněl jako první („Slovutná dcero Kroka, slavná kněžno!“). Poté se však z altového oboru přeškolila na vysokodramatický soprán u slavné koloraturní pěvkyně Betty Frank – Rückertové, rižské a pražské primadony, a protagonistky německých představení Metropolitan Opera New York, a stala se hvězdou zahraničních operních domů. Přijala angažmá v alsaské opeře v Colmaru (1906 až 1907), ve vestfálském Barmenu (1907 až 1910) a konečně ve Štrasburku (1910 až 1919), kde excelovala především ve vysokodramatickém repertoáru (Carmen, Santuzza, Leonora ve Fideliovi i v Trubadúrovi, Aida, Amelie, Salome, Elektra, Ariadna, Ortruda, Brunhilda, Valkýra, Fricka, Venuše i Alžběta, Kundry, Isolda…). Ke svým špičkovým pěveckým a hereckým výkonům připojila také výkony taneční (i Tanec sedmi závojů v Salome nebo závěrečná scéna v Elektře) a kritika byla vždy udivena nejen technicky dokonalým pěveckým výkonem, nýbrž i mistrnou hrou, výrazným gestem a citovým zvládnutím role. Proslulost jí umožnila hostovat na předních scénách holandských (Haag, Amsterodam, Rotterdam), ve dvorních operách ve Vídni, v Berlíně, v Drážďanech a v Mnichově, ale také v Karlsruhe, v Dessavě (také jako Smetanova Milada v Daliboru), ve Stuttgartu, v Hannoveru, v Gothě, v Bremen, v Hamburku, v Kolíně nad Rýnem, v Düsseldorfu, v Elberfeldu (obdivovaný záskok jako Donna Anna s nejslavnějším Donem Giovannim té doby Franciskem D’Andradem), či v Lipsku. Někdy byla upřednostňována i před operetními Divami (Netopýr) a pěstovala rozsáhlou koncertní činnost. Její talent jí umožnil spolupracovat se světovými dirigenty Leo Blechem, Bruno Walterem, Hansem Pfitznerem, Wilhelmem Furtwänglerem, Otto Klempererem, Georgem Szellem, Richardem Straussem a Albertem Coatesem. V Národním divadle v Praze jí bylo dopřáno zpívat pouze třikrát (Carmen, Leonora ve Fideliu, Ortruda, vždy s Otakarem Mařákem), zpívala však také ve Vinohradské zpěvohře (Carmen, Marta v Nížině) a pod taktovkou Dr. Viléma Zemánka a za doprovodu spojených orchestrů České filharmonie a Národního divadla předvedla své umění ve scénách ze Salome a Elektry na koncertě Spolku českých žurnalistů v lednu 1910. Ve dvacátých letech 20. století byla okolnostmi přinucena usadit se natrvalo v Čechách. Přijala pozvání obdivovatelky hudebního umění, hraběnky Berty Colloredo – Mansfeldové, a s matkou a se dvěma bernardýny se přistěhovala do zbirožského zámku, kde geniální Alfons Mucha právě dokončoval svoji Slovanskou epopej. Koncertovala, působila jako profesorka zpěvu v hudební škole v Plzni, v roce 1926 hostovala na pozvání Oskara Nedbala jako Carmen v Národním divadle v Bratislavě, v roce 1934 vystoupila v plzeňské opeře jako Valkýra, a s velkým hudebním světem se rozloučila v roce 1940 uspořádáním pěveckého recitálu za doprovodu České filharmonie, kterou řídil Václav Talich. Už ve zralém věku neváhala odjet do Prešova, kde působila jako hlasová a dramatická poradkyně a budovala nové divadlo (1951- 1954). Ve Zbiroze zpívala v kostele sv. Mikuláše, doprovázela při místních koncertech, pomáhala při výchově zbirožských hudebníků, byla první čestnou členkou spolku ochotníků J.V. SLÁDEK…K obrovskému počtu jejích žáků patří dámy Baxová, Babická, Langová, Holubová, Weissová, Vačkářová, Kutinová, Střízková, pan Krásný, koncertní pěvci Božena Hezká, Jaromír Horák, Dr. Otakar Mácha, Josef Janoušek, Jindřiška Hendrichová, Růžena Boubínová, sólistka opery v Plzni, René Tuček, sólista opery Národního divadla v Praze nebo táborská rodačka Libuše Pavlíková-Pasero, sólistka milánské La Scaly, manželka slavného basisty Tancrediho Pasera. Často byla přirovnávána k fenomenální Gemmě Bellincioni, vždyť její hlas i zjev se tolik podobaly slavné Emě Destinnové, které prováděla hlasovou kontrolu. Ještě pětaosmdesátiletá zpívala Habaneru z Bizetovy Carmen na koncertě při příležitosti otevření výstavy jejího životního díla v roce 1962, kterou uspořádalo Městské vlastivědné muzeum ve Zbiroze. I tenkrát ji obdivoval skladatel Jindřich Jindřich či dcera Alfonse Muchy akademická malířka Jaroslava Muchová. Zemřela odloučena od veřejného života ve svém zátiší v Pětidomí u Zbiroha, ve společnosti své hospodyně a přítelkyně Emilie Diankovské, 22. února 1965. Pochována je na zbirožském hřbitově.

 

Premiéra XXXXI. ZÁMECKÉHO NOKTURNA HOMMAGE HOMMAGE À MARIA GÄRTNER se uskuteční 

v neděli 23. února 2025 od 17:30 hodin v monumentálním Muchově sále zámku Zbiroh.

V mluvených rolích se představí Veronika Slavíková, Klára Raisa Sýkorová a Filip Strejc, písně a vysokodramatické árie z repertoiru umělkyně zpívá Květuše Ernestová, jejímiž partnery tentokrát budou elitní barytonista Martin Vodrážka a vítěz Mezinárodní pěvecké soutěže v Olomouci Jonatan Müller. 

U klavíru bude hlavní varhaník kostela Nanebevzetí Panny Marie 

a sv. Karla Velikého, vítěz Mezinárodní varhanní soutěže v Magdeburgu, Drahoslav Gric.

Nokturno se uskuteční pod osobní záštitou starosty Města Zbiroh Ing. Josef Štíchy, MBA.

Rezervace  na mafiaproduction@seznam.cz

 Více na  PO STOPÁCH MARIE GÄRTNEROVÉ