"Vladaři" nebyli jen panovníci
Pomoc vládního vojska při ledové katastrofě na Vltavě. FOTO: VÚA

"Vladaři" nebyli jen panovníci

20. 2. 2019

Použije-li dnešní vojenský historik slangový výraz "vladař", má tím na mysli příslušníka tzv. Vládního vojska, sloužícího v době války na našem území, tedy v protektorátu.

Zanedlouho, přesněji 15. března, uplyne 80 let od obsazení zbytku někdejšího Československa německými jednotkami a od vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. Polní jednotky však z protektorátu již o měsíc později odešly, zbytek pak byl až na některé trvalé posádky ve vybraných městech stažen do konce srpna 1939 před útokem na Polsko.

Podle Hitlerova výnosu ze dne 16. 3. 1939 o vytvoření protektorátu si směl protektorát pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku zformovat vlastní jednotky, třebaže pod organizačním řízením a dohledem říšské vlády. Tak bylo zřízeno vládní vojsko (německy Regierungstruppe). V době vzniku byl jeho počet stanoven na 7000 mužů včetně 280 důstojníků, přibíráni byli i civilní zaměstnanci.

Ačkoliv bylo vládní vojsko v minulé době označováno často za proněmecké či kolaborantské, je možno konstatovat, že se jednalo skutečně o české vojáky, kteří se okupantům až na jednotlivce nijak nezaprodali. Vrchním velitelem byl protektorátní prezident Dr. Emil Hácha. Avšak směrnice k vládnímu vojsku vydával vojenský zplnomocněnec u říšského protektora. Nejvyšším orgánem VV byl Generální inspektorát v Praze v čele s generálem Jaroslavem Emingerem. Vojsko bylo zřízeno čs. ministerstvem národní obrany v likvidaci. Bylo v něm mnoho bývalých důstojníků prvorepublikové armády včetně řady zasloužilých legionářů z 1. světové války. Ti dávali záruku, že zde přetrvá duch odboje a vlastenectví. Všichni byli přesvědčeni, že protektorát je krátkodobou záležitostí a záhy dojde k osvobození a znovuvybudování armády. To se bohužel nestalo, a proto se někteří důstojníci již brzy rozhodli emigrovat. Ti, kterým se to nepovedlo, byli chyceni a deportováni do trestních táborů.

Německá správa přistupovala k vládnímu vojsku se značnou nedůvěrou. O tom svědčila i skutečnost, že vojáci nesměli nosit zbraně, pouze strážní měli pušku. Cvičné střelby se prováděly výlučně se vzduchovkami. Nebylo divu, protože řada příslušníků VV byla napojena na ilegální odboj. Po odhalení byli někteří popraveni, jiní zemřeli ve vězení. I přes sílící germanizační tlak, zvláště pak po atentátu na Heydricha, si vládní vojsko zachovalo svou českou hrdost, např. velící řeč a úřadování zůstalo české. Časopis "Vládní voják" i nadále zveřejňoval básně českých pokrokových básníků a je známo, že si v den oficiální oslavy Vůdcových narozenin v dubnu 1941 dovolila jedna posádka uspořádat večer slavnostní koncert k 100. výročí narození skladatele Antonína Dvořáka.

Vládní vojsko mělo celkem 12 praporů. Z toho 1. prapor zajišťoval čestnou stráž protektorátního prezidenta v Praze. Ostatní byly rozmístěny v různých, již dříve posádkových městech Čech a Moravy. V běžné službě střežili vojáci železnice, cvičili koně pro německou armádu, účastnili se zemědělských a stavebních prací, pomáhali při odstraňování následků živelných pohrom a zajišťovali spolu s pořádkovou policií klid a pořádek ve městech.

Z důvodu již zmíněné nedůvěry ve spolehlivost ztroskotal i pokus kolaborantského ministra Moravce nabídnout vládní vojsko k nasazení na východní frontu. Nebezpečný český sbor byl místo toho odeslán v květnu 1944 do italského vnitrozemí, kde měl hlídat tratě a válečné objekty před sílícími útoky partyzánů. To byla pro české vojáky příležitost dezertovat a přidat se k partyzánům nebo se přepravit přes Švýcarsko k západním spojencům do Británie, kde byli zařazeni do Čs. samostatné obrněné brigády. Někteří padli v bojích u Dunkerque. Z celkového počtu 4900 vládních vojáků v Itálii jich do tří měsíců 687 dezertovalo. Chycení zběhové byli souzeni v Itálii, ale odesíláni do německých věznic nebo popraveni. Aby nedocházelo k perzekucím příbuzných v protektorátu, byli uprchlíci hlášeni svými českými veliteli Němcům jako nezvěstní, případně i zavlečení partyzány, což byla polehčující okolnost.

1. prapor, který zůstal v protektorátu ke strážení úřadů, se v květnu 1945 plně zapojil do povstání. Vládní vojsko bylo oficiálně zrušeno 10. 5. 1945 a zbytky praporů z Itálie byly do července přepraveny do vlasti. Mnozí mladší vojáci pak nastoupili k policii nebo do státních služeb.

Po únoru 1948 patřili bývalí vládní vojáci k perzekuovaným, někteří vyšší důstojníci včetně gen. Emingera byli souzeni jako kolaboranti, ačkoliv právě oni měli zásluhu na tom, že vojsko zůstalo české a nebylo odesláno na frontu. Ani po listopadu 1989, kdy se "vladařům" dostalo určité satisfakce, se o jejich službě kromě nasazení v Itálii mnoho neví a celkově se o nic příliš nemluví.

Kdo ví, třeba i někdo z vás měl ve svém příbuzenstvu bývalého vládního vojáka. Vězte, že rozhodně není za co se stydět.

Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Uff, Zuzko, to zírááám !
František Matoušek
Pane Čubane, díky.
Miroslav Čuban
Pane Matoušku, Vladaři dračích údolí, autoři Brůna a Marek, r. Vydání 1999. S pozdravem Čuban
František Matoušek
Pane Čubane, mohl by jste zmínit autora knihy, kterou doporučujete? Díky.
Soňa Prachfeldová
To byly těžké doby pro české vojáky ,pro jejich rodiny , pro celou zemi. Zuzko děkuji ,se zájmem jsem si přečetla.
Benjamin Zigmund
Krásná znalost historických událostí. A článek je skutečně fundovaný, moc hezky napsaný. Děkuji za to.
Miroslav Čuban
Doporučuji přečíst knihu Vládci dračích údolí. Dopodrobna rozepsáno nasazení v Itálii, včetně bojů po boku italských partizánů proti německým nacistům a místním fašistům. Manželka tam měla dědu, bývalého poddůstojníka u dělostřelectva. Tzv. se ztratil při náletu Spojenců na Milán. Generál Eminger byl prototypem vlastence. Na otázku vojáků, co mají dělat při setkání s partizány, jim odpověděl následující:" Když jich bude málo, přehlédnete je. Když jich bude hodně, necháte se zajmout." Po válce zemřel v chudobě.
Mirek Hahn
Zajímavé ! Opravdu trochu zapomenutá kapitola.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc zajímavý článek, dozvěděla jsem se něco, co jsem neznala. Zuzko máš velké znalosti z naší historie, piš dál.
Libor Ptáček
Zuzano díky za článek, dnes lidé znají jen to „vojsko Itálii“. Tak se zkusme podívat i jiným pohledem. Velení Německé armády bylo na vysoké politické i vojenské úrovni a dokazuje to že Nacisté souzení v Norimberku měli vysoké IQ. Tak že si Heydrich udělal z Čech zbrojnici Evropy, dělníci dostali mnoho výhod a do poslední chvíle se vyrábělo pro armádu. Aby byl v Čechách i nadále klid zbavil se Legionářů, prvorepublikového vojska a četnictva vytvořením Vládního vojska, ale pravomocemi a nasazením na úrovni poválečných PTP. Veřejně se o nich vědělo že to jsou vlastenci a jak se naskytne příležitost půjdou proti Němcům. Tak že protiněmecké živly už byly v „ohrádce“ a ten tah poslat je bránit „něco“ do Itálie byl geniální.
Hana Rypáčková
No, už se nezeptám, ale nějak jsem to u dejvickejch zaslechla.Asi to platnej jako vládní vojsko v Itálii. Zajímavé..
Věra Ježková
Zuzko, moc zajímavé. To jsem nevěděla. Díky.
Libuše Křapová
Vůbec jsem dosud význam "vládní vojsko" neznala. Zuzko, díky za poučení, nasadila jsi mi do hlavy brouka. Co všechno se v minulosti dělo a bylo nám zatajeno či byl událostem dán jiný význam? Nemyslím tím naše letce v Anglii a podobně. Tam lze skutečnosti dohledat a už nikdo (doufám) nevěří tomu, co nám bylo podáváno jako fakta ve škole.
Dana Puchalská
Zuzano, je to tak jak psali už někteří přede mnou. O těchto událostech v naší zemi jsem neměla taky ani ponětí. Děkuju.
Eva Mužíková
Také jsem se poučila, díky Zuzko.
Jitka Hašková
Díky Zuzko, o tom jsem vůbec nevěděla.
František Matoušek
Určité povědomí o našem vládním vojsku jsem měl, ale Váš článek mě opět tyto znalosti oživil a rozšířil. Děkuji.
Danka Rotyková
Také děkuji za pro mne zcela neznámé informace. Nikoho takového neznám, ale i tak mě to zajímá. Dříve mi to uměl můj manžel pěkně vysvětlit, se všemi souvislostmi, abych to dobře pochopila.
ivana kosťunová
Pokud měl někdo v příbuzenstvu bývalého vládního vojáka, měl by na něj být právem hrdý, a já jsem konečně pochopila smysl rčení " Být tam platný jako vládní vojsko v Itálii" Zajímavý článek, díky.
Hana Nováková
Díky za dějepisný výklad, až tolik jsem toho nevěděla, zase o trochu chytřejší