Anna Potůčková @ Příběh mých sukulentů 18.1. 17:45 Krásné sukulenty a zejména ta tlustice. Rodiče ji měli také, ale pak ji někomu darovali. I jim kvetla a maminku květy překvapily.

Anna Potůčková @ Dveře ke štěstí 18.1. 17:42 Já si myslím, že ten klíč ke štěstí hledám celoživotně. Moc hezká básen!

Marie Měchurová @ Startuje druhý ročník projektu Do stovky! 18.1. 17:26 Minulý ročník jsem prošvihla. Letos do toho půjdu naplno.

Vladislava Dejmková @ Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém… 18.1. 16:45 Zuzko, moc hezky jsi to vyjádřila to, co já sama někde hluboko pociťuji. Opatrně a po kousíčcích nalézám teprve teď svou pravou identitu.

Elena Valeriánová @ Rozlétaná rodina 18.1. 16:37 Krásná ilustrační fotka.

Elena Valeriánová @ Rozlétaná rodina 18.1. 16:35 Konečně něco optimistického ke čtení. Taky bych chtěla lítat a mám i místečko startu, jen aby to moje dítka dodržela. Nechci zavřít do nějaké vázy a vlastně si to ještě chci pár let promýšlet. tak ať ta zubatá si dává pěkně načas, ještě ji tu nechci. Myslím, že jediného čeho se neobávám, že by se moje dítka prala o mé pozemské statky.

Lenka Kočandrlová @ Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém… 18.1. 16:31 Od té doby,co jsem v důchodu,už se nenechám do ničeho nutit.Dělám hlavně to,co mne baví,zajímá,těší. Odmítám se stresovat nepříjemnými zážitky, nenechám se vmanévrovat někam,kam se mi nechce.Je to obrovská úleva,nemít např. zapnutý mobil,nemuset jet za každého počasí do práce, zaobírat se neustále problémy s penězi....Už několik let si jdu kdykoliv do lesa,pracuji si na zahradě,čtu si celý den,jedu si na inlajnech či na koloběžce....Doufám,že mi to bude ještě dlouho dopřáno.

Vladimír Číp @ Příběh mých sukulentů 18.1. 16:15 Sukulenty jsou vlastně rodinní příslušníci, mnoho s námi už zažily . Čím méně se jim věnujete, tím jsou vděčnější ,stačí znát jejich základní požadavky a ty jsou skromné. Začínám se jim podobat. Také už tak často "nekvetu".

Dana Kolářová @ Den a noc 18.1. 15:48 Děkuji za milá slova.

Danka Rotyková @ Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém… 18.1. 15:46 Zuzko, moc zajímavý článek, jako bych chvílemi četla o sobě. Vím, že jsem hodně dlouho žila život podle potřeb ostatních, nakonec se to ode mne očekávalo, protože jsem byla až moc spolehlivá a zodpovědná. Ta role mi sice vyčerpávala, ale ostatní byli spokojení a vše bylo zajištěno. Až když jsem v 53 ovdověla, zjistila jsem, že jsem vůbec nežila svůj život. Navíc jsem byla tak zmatená, že jsem potřebovala nějakou radost. Zpočátku to byla poezie, časem jsem si více užívala přírody, ... až jsem se dočkala důchodu. Teď už si můžu rozložit malování, modelování nebo třeba zabratcelý stůl a skládat puzzle (jako třeba tento týden). Teď skutečně žiju po svém. Přeji to všem ženám, muži to umí tak nějak od mládí.

Naděžda Špásová @ Příběh mých sukulentů 18.1. 15:09 Ireno, krásné sukulenty. Tlustici máme už spoustu let, ale nikdy mi nekvetla. Byla jsem fakt překvapená.

Naděžda Špásová @ Rozlétaná rodina 18.1. 15:03 Hanko, to nemá chybu. Já tedy na to ještě nemyslím a jak se znám, tak se budu snažit tady toho moc nenechat. Ať si klidně pomlouvají, po mně potopa. Morbidní mi to nepřipadá, je to ze života. :-)

Marie Seitlová @ Neštěstí nechodí jen po horách, ale i po lidech 18.1. 14:57 Moc smutný článek, měla jsem slzy v očích. Proč, proč ……., je mi moc líto dětí, ale nejen jich.

Marie Seitlová @ Dveře ke štěstí 18.1. 14:53 Opět krásná báseň, +*****.

ivana kosťunová @ Příběh mých sukulentů 18.1. 14:52 Sazba do netradičních nádob se mi moc líbí, netušila jsem, že lze takto zužitkovat i rozbité květináče.

ivana kosťunová @ Rozlétaná rodina 18.1. 14:49 To já bych si chtěla konečně poležet-zatím mi to moc nevycházelo.

Dana Kolářová @ Příběh na 50 slov: Střípky z Rožnova 18.1. 14:13 Děkuji Květuško. Také se ráda k setkání íčkařů vracím.

Jitka Caklová @ Irena (71): Šikanoval mě vlastní syn. Musela jsem… 18.1. 14:01 Jinak řečeno, potkat mě může cokoliv, ale je jen na mně, zda si to pustím do svého života. :-)

Věra Ježková @ Rozlétaná rodina 18.1. 13:49 Mou pozůstalost bude vyřizovat nejspíš přítelova dcera. Závěť jsem ještě nenapsala. Ale s přítelem jsme domluveni, že se necháme zpopelnit a rozptýlit na Vysočině. U mne to nemá s létáním nic společného – při mé klaustrofobii mne děsí představa, že bych byla uzavřena v piksle. Ale snad je na to ještě pár let čas.

Jitka Caklová @ Irena (71): Šikanoval mě vlastní syn. Musela jsem… 18.1. 13:46 Paní Hynková, dotaz jsem dala v příspěvku 17.1.2020 20:57. Žiji přítomností a potká mě jen to, co si do života pustím. "Malovat čerta na zeď" a klepat se dopředu strachy, "coby-kdyby", pokládám za ztrátou energie.