Já tomu systému tedy jako rozumím, ale stejně si myslím, jestli by to nešlo zařadit do programu distančního studia Univerzity třetího věku. Možná tak v délce dvou, tří semestrů. On ten rok a půl bude možná doba, než na vás dojde řada a pokud do té doby člověk nezemře tak alespoň získá diplom.

Ano, myslím, že je pozdě.

Máte svatou pravdu, doba se změnila, všechno je a jde úplně jinak. Taky si krátím čas přebíráním skříně a zásuvek. Občas se hezky obléknu a natřásám se před zrcadlem. Nedávno jsem ve starých dokumentech po rodičích našla obálku s deseti stokorunami z roku 1961. Už jsem čtyři prodala na jednom portále na PC. Třeba se s jarem všechno změní. Myslím ale, že už nic nebude jako dřív. Děkuju za zamyšlení.

Ze své zkušenosti mohu napsat, že jsem po smrti manžela řešila pár problémů, ale vždy jsem se setkala se vstřícností a pochopením. Udělala jsem si soupis všeho co potřebuji zařídit a postupně jsem si vyřízené odškrtávala.

Moc milé mudrování.

Zuzano, děkuji za dojemný příběh, který mě oslovil. Můj bratr ve 14 odešel studovat do NDR, pak pokračoval v NSR, následně pracoval jako žokej a trenér dostihových koní. Narodily se mu dvě dcery, jedna postižená. Nesměli jsme se vidět 21 let. Moje maminka se tím trápila celý život. Bratr občas jezdí s rodinou do Prahy, ale domov už má jinde. Jsou to složité osudy.

No to je úžasné, ono se dá celým dnem prozpívat a protančit. Ale chtělo by to nějaký čardáš. třeba : Kdo má počernů galanku, ligotala sa vězdička, anjel moj..... :))

Aničko, toto místo bych ráda navštívila,ale vím, že to nedám. Musí tam být krásně po všechna roční období. Toto zimní, které jste mi přiblížila i s nádhernými fotkami je neskutečně krásné, děkuji vám...

Souhlasím, Věstonické Venuše nikdy nebyly můj typ.

Soni díky za krásný článek. Takové dny občas mívám také, kdy se zamýšlím nad svým životem, co bych udělala jinak, do čeho bych už nikdy nešla, co bych naopak vylepšila apod. Ono asi s přibývajícím věkem to takto má každý z nás. Proto je třeba, abychom se nějak zabavili a při tom si dali třeba i tu štamrdličku pálenky. Na povzbuzení a také na zdraví...tak virtuálně si s Tebou ráda přituknu........Fotky jsou nádherné, na tu plavbu bych se dala také. To muselo být opravdu hodně zážitkové plavání.

Děkuji za vzpomínku na člověka ušlechtilého a statečného, vzdělaného a laskavého, čest jeho památce.

Ano s tím, s kým jsme prožili mnoho dobrého i někdy horšího, na toho lelze zapomenout. Žije v našem srdci, ve vzpomínkách.

Syn začal s vnukem bruslit také když mu bylo myslím až tak 5 let. Není kam spěchat, i tak z něj může být dobrý hokejista. Hlavně, když u hokeje vydrží :-) . My jsme vnukovi letos k Vánocům koupili nové brusle z https://www.bauerhockey.cz/hrac-brusle , protože hokejové vybavení něco stojí, tak abychom synovi trochu finančně pomohli.

Je to smutné, také jsem přišla kvůli svému zdraví o zahrádku.

No, musel jsem to přečíst dvakrát, ne každý to dá :-) Někomu stačí napsat" čínský virus" a člověk ví s kým má co do činění. Vy do nás s "čínskou zdí", ale řekl jste to jasně. Třeba ty restaurace. V dobách minulých, když jel do Prahy, zašel jsem na oběd do Obecňáku, do Zlatý husy, za pár korun. No a dnes? Je to postaveno na úplně jiných hostech, než je nějaký důchodce. To mají hoši smůlu, ti cizinci tady asi dlouho nebudou. A samozřejmě, zaplatit profesim, že kterých něco je, a taky se snažit nějaké našince vypěstovat "", ne samé psychology, ekolog, a takové "zbytečné" profese. Tím myslím v tom poměru, abych se někoho nedotkl. Taky Doník, ten to tady rozvrtal na delší dobu. Jen jsem se divil, kolik diskutujících u nás mu fandilo. A to, že jste poděkoval vládě za to že si nás důchodců všimla, to je velmi dobře. V kontextu musím vzpomenout paní Pekarovou s tím jejím :"co zbyde na nás", když budete nesystemově přidávat důchodcům. Je to vlastními slovy, ne citace. Vcelku jste mi mluví z duše. Diky

Děkuji za přehledné informace ohledně očkování. Až přijde na mně řada, určitě se zaregistruji. Myslím že ted se registrují jen osoby starší 80ti let. Očkování snáším dobře, alergii mám jen na léky z řady analgetik

Máme vesměs rádi med, ale málokdo si uvědomí, jaká je s včelami náročná práce. Všechny včelaře obdivuji. Vzpomínám na svou někdejší kamarádku z Lomnice, jejíž tatínek choval včely. Jednou přišla na slavnost Dětského dne úděsně opuchlá v obličeji, že ani neviděla na jedno oko. Tátovi se vyrojily včely a ona je musela s ním nějak nahnat zpět a takhle ji poštípaly. Ale slavnost Dětského dne pro nás byla lákavá, dostali jsme párek, limonádu, moučník, to byla vzácnost, tak přišla i takhle zřízená. Ale hlavně, že se jí nic nestalo.

Danuško, tohle je nyní často probírané téma a řada "vidoucích" vnímá, že většina bolestí a problémů má své kořeny v raném dětství, kdy jsme někdy doslova vmanipulováni do nového života. Děkuji.

Píšícím železničářům a dalším přeji. Škoda, že nevyšlo podzimní setkání na pražském Hlavním nádraží.

Je to tak, ať byl jakýkoliv, byl vtipný, takový typ hráče...