Jeví se mi to jako úvod do povídání o zahradách. Dobrá myšlenka.

Moc hezké, vtipné!

Děkuji za skvělý rozhovor, plný zajímavých informací. Zaujala mě zmínka o "paní Colombové", tak aspoň něco jsme se dozvěděli o autorovi originálních nedělních fejetonů. Panu Raškovi obrovské poděkování za všechno!!! A do budoucna přeji hlavně pevné zdraví, spoustu energie, inspirace a chuti dál tvořit a rozvíjet íčko :-).

Inspirativní.

Martino, nádherný výlet. V Českém středohoří jsme byli vloni, máme tam ale ještě co dohánět. Úžasné fotky.

Přeji vám, aby vám radost dělali nejen vnuci a Betynka, ale aby se také vzpamatovala zahrádka. Pěkné jarní dny vinšuji. :-)

Od narození bydlím v Brně, ale z doby výstavby Dukovan si nevzpomínám na žádnou „šeptandu, že se v Dukovanech bude stavět atomová elektrárna dle Sovětského svazu“. Za prvé mi není vůbec jasné, podle koho bychom to v té době měli stavět (Fiala a Pávek přišli až mnohem později) a za druhé, naštěstí většina obyvatel má o elektrárně jiné vědomosti, než že je „totéž jako atomová puma z druhé světové války.“ Pochopitelně tam byly a jsou dodnes instalovány reaktory sovětské výroby, protože výstavba reaktoru není jako si jít koupit večerní šaty nebo elektrokolo. Stejně tak výměna reaktoru fakt nejde provést jako výměnu drhoucího zámku ve dveřích. Ovšem v Černobylu byl reaktor zcela jiné konstrukce, než jsou v Dukovanech. Co bylo na Prima Zoom, nevím, snad to budou opakovat, rád se podívám na další verzi. Pozitivní ale je, že nyní konečně znáte název reaktoru.

:-) Klecový chov přece velí/ sedět doma na prdeli... :-)

Krásný článek, nabitý informacemi a hlavně vědomostmi. Máte můj neskonalý obdiv. Jednou ho přečíst mi nestačí. K vašim článkům se budu často vracet. Díky

Mělo být aspoň 6*! Jen jsem se omylem dotkla - a hodnocení se uložilo :-(. Stále s hvězdičkováním bojuji... omlouvám se. A díky za milé hravé verše, potěšily!

To je pěkné vyprávění, hezké fotky. Maminka vypadá spokojeně, ale i Vy, děkuji.

Začíná to slibně, na pokračování jsem zvědavá.

V paneláku občas slýchám kokrhání kohoutů že zahrad blízkých rodinných domů, ale to mi nevadí, těm nemusím zrní sypat ani vodu nosit. Přesto nás v poslední době dnes a denně vystrnadí z postele rachot, před kterým není kam se schovat. Rekonstruují se byty v našem domě a prodejna CBA. Vrtačky, sbíječky, buchary, bagry a mnohé další mašiny, které ani neumím pojmenovat, změnily naše poklidné bydlení v hotové peklo. A aby toho nebylo málo, dnes vyjely i sekačky. Chyběli jen popeláři, ale ti se podle plánu dostaví zítra. Je to stejně příjemné jako strávit den u zubaře, ale hlava z toho bolí víc. Zlaté slepice!

Dnes už mi, bohužel, při pouhé představě naskakují puchýře a dochází mi dech. V těch končinách je krásně. Vám i těm, kteří se k vám připojí, přeji hezké putování i počasí.

Lidstvo to od prvopočátku nemělo a ani nyní nemá lehké. Pokrok je obrovský, ale také zneuživaný lidstvem, či spíše těmi nejmocnějšími. Ano je dobré, vylézt ze své bubliny a podívat se i očima druhých. A zase se ráda vrátím do své bubliny.

Příčinou ztráty pružnosti cév není vysoký krevní tlak, ale "léky", respektive chemie na "léčbu" vysokého tlaku. Bylo by přínosnější zamyslet se nad příčinou vysokého tlaku, než do sebe ládovat prášky.

Vlaďko, zajímavě se košatí Martin příběh.

Soňo, přeju hezký večer a hodně tanečníků. (S jejich nedostatkem mám taky své zkušenosti). A dej vědět, jak to dopadlo. Tak na zdravíčko, přátelé, připijte si vesele.... :-)

Marie, pěkný příběh, líp bys to nevymyslela. :-)

Ufff... zase ty titěrné hvězdičky a můj nešikovný malíček na klávesnici mobilu :-(. Hvězdiček mělo být aspoň 6. Děkuji za hezký článek a tip na výlet.