Taky se jí říká zlatonosná. Mám ji také vyfocenou v článku Blatná II. :-)

To je horda dětí, to zrovna nemusím. Moře miluju bez dětského řevu. Ale jinak dobrý. :-)

Nikdo, ani žádný fyzioterapeut, o mém těle nemůže vědět víc než já sama. Píši z vlastních zkušeností, vím, že cesta k sebepoznání je trnitá, zato trpělivost přinese růží celou náruč. Vím, že moje bolest je o mě samé a vím, jak si s ní poradit ♥♥♥

Kdybych mohla dát deset hvězdiček, dala bych je. Hudbou se zde zabývá málokdo, a občas se zde ve videích objeví i takové hrůzy, které produkuje TV Šlágr. Ten jste ve výčtu negativ zapomněl zmínit :)) Přesto s vámi budu v něčem polemizovat. Vámi popisované období - to jsou naše zlatá šedesátá léta. Ale už o pár let později se na hudební scéně objevovaly skvosty typu "Poslouchej Evičko, co to máš za tričko", zpěvačky typu Markéty Muchové, Pavla Lišky, hudební skupiny Plameny. Stejně jako dnes, kdo chtěl slyšet kvalitu, musel si ji najít. Není tajemství, že některé naše hudební skupiny natáčely raději na Slovensku, hudební studio Pantonu, nebylo totiž tak zkostnatělé, jako náš Suprafon. A ty hodnotící komise ? Několik takových přehrávek jsem se účastnila- nikoliv jako hodnotitel, ale jako administrativní podpora, takže vím, jací "odborníci" tam rozhodovali. Asi nevíte, že součástí kapelnických dovedností byl i ten správný politický názor, a kapelníci museli zodpovědět i otázky typu - kdo je v současné době hlavním představitelem kdejakého spřáteleného státu. Ještě jednou děkuji za tento článek.

S článkem lze jen souhlasit. Snad jen s malou opravou názvu článku. Místo "Letní láska může zkomplikovat život." by spíš bylo správné "Letní podvod může zkomplikovat život." Což samořejmě platí obecně a pro jakékoliv roční období :-)

Lépe bych to já, které voda v r.2002 nenapsala. Ano, bylo to strašné...

Máme map plnou domácnost. Bez mapy nedáme ani ránu, jak se říká. Jednak máme prochozené celé Česko, Moravu i Slezsko , ba i Slovensko. Syn má knihkupectví, kde prodává i mapy. Auto nevlastníme, takže GPS nám nic neříká. Koncem června jsem jeli na Šumavu k Lipenské nádrži. Když jsme měli odjíždět, hledala jsem mapu Jižní Šumavy k tomu účelu zakoupenou, a ona nikde. Našla se až po návratu. Turistické chodníčky byly ale vzorně označené, takže jsem nezabloudili.

Jitko, milá vzpomínka. Já byla tak zvědavá, jak to s Vámi a s klukem dopadne, a ono nic. Jestlipak on na to taky tak vzpomíná?

Příjemnou procházku nikdy neodmítnu. Ať skutečnou či "jen" virtuální. Díky za ni!. :-)

Bohužel, takové případy se stávají. Z okolí znám spoustu takových rodin, kde to podobně vypadá. Někdy i hůř. Není potřeba dětem ve všem vyhovět, splnit jim každé přání a čekat, že se mi někdy odvděčí. Je takové staré pořekladlo: po přízni řízni. O opičí lásce matek bylo napsáno mnoho knih, publikací, každou chvíli je někde uveřejněn podobný článek. A stává se to znovu. Promiňte, ale ty matky si za to mohou, ve většině případů, samy. Mohla bych do redakce poslat ze svého okolí, ze současné doby i z let minulých, takových námětů asi šest.

Děkuji za odkaz. Můj výsledek testu "Zkušený cestovatel".

Jendo, mám velkou radost, že přes mnohá protivenství se ti podařilo knihu dovést do úspěšného konce. Těším se, až ji spolu oslavíme. :-)

Dík za článek, zajímavé jídla ve světě mám ráda. Chutné byly chobotnice, slávky, krevety a různé ryby. Krevety kupujeme i doma a vnuk je umí dobře uvařit.

Naďo, díky za krásné pokračování. V Blatné jsem byla jen krátce, ostatní místa neznám.

Moc milé a vtipné. Díky Vám mám krásné ráno.

Děkuji za článek. O výzvě jsem nevěděla. V době karantény jsem byla sama doma. Během 45 dní jsem přímo promluvila jednou týdně jen s prodavačkou v obchodě brzy ráno, kdy tam ještě skoro nikdo nebyl. Nedotkla jsem se živé bytosti. Bylo to dost zlé.

Skvěle napsané. Já teda z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud se člověk chystá pustit do opravy střechy, tak je určitě dobré myslet i na její izolaci. Ta je v dnešní době podle mě nezbytná. My se právě do izolace střechy pouštěli před pár měsíci. Nakonec jsme si ji nechali udělat od http://www.strechytomi.cz/ Myslím si, že práci odvedli výbornou. :-)

Reaguji na závěr Vašeho vyprávění, že lidé, kteří momentálně žijí v pohodě, netuší, co se v tu chvíli někde jinde jinému člověku děje. Stejné pocity jsem měla, když mě před 16 lety přepadl před vánoci neznámý pachatel. Velice blízko podchodu, kde se to stalo, byl nahoře novinový stánek a na druhé straně vozovky autobusová zastávka. Tam stojící lidé nic netušili. Život je i takhle různorodý. Díky za příběh.

Chodíme celý život, už na základní škole jsem byla v turistickém kroužku, ale nikde organizovaní nejsme. Muž šel i několikrát "stovku". Jeden čas se nám známí smáli, že jsme "kamzíci". Už ale zjistili, že na té turistice přece jenom něco je. Neležíme ani u moře, kam cestujeme pouze do poloviny června, nebo až od poloviny září, je ale pár výjimek, kde není velké teplo. Jezdíme s cestovkou, ale program si připravujeme sami. Jak píši na mém profilu s články a fotkami z cest: "Můj současný život je jedna velká dovolená. Plno věcí již nemusím a skoro všechno zatím ještě mohu. Ráda cestuji, chodím a fotím, abych měla jednou na co vzpomínat."

Tak krásně to začalo, mrazí mě jen když o tom čtu , znásilnění je strašná věc, člověk to v sobě nosí cely život a někomu to i zkazí vztahy. Bohužel, bylo a je . Těším se na druhou část i když neveselou. Nenávidím nàsilniky !