Ano- velmi rádi soudíme a ještě raději odsuzujeme.

Je to pravda - docela se dnes musím nutit jít ven na procházku. Přitom vím, že mi to prospěje... :-)

Já jsem abstinent. To aby byla trochu rovnováha ?

V Lovosicích jsem nikdy nebyla. Teď už vím, že samo město není tak dlouhé a mám mnohem lepší představu o tom, jak vypadá. Díky za příjemné vylíčení. A dlouhý je spíš ten název města.

To je tedy dramatické vyprávění :-). A ta ruka také nevypadá hezky.. Medvídek je bojovník. A to ta elektronická dvířka pustí dovnitř jen očipovaného Medvídka - a jinou kočku ne? A v chatě musí zůstat zapnutá elektřina? Doufám, že vše dobře dopadne :-)

Myslím, že všichni jsme básníky svého času, ale každý to nedokáže pocitově tak hezky ztvárnit. Díky.

Jendo, nemyslím si, že život je prevít. Umí hodně potrápit, ale rozdává i radost. Je dobře, že ještě nechceš bilancovat. Budu moc ráda, když budu moct kousek kousku volného místa v tvé mozaice zaplnit. Báseň je krásná. :-)

Děkuji :))

Bohužel, je to tak. Doufám, že aspoň teď začnou lidé více přemýšlet a méně vykřikovat o svobodě. Mnozí si ji kvůli tomu užívají, ale už na druhém břehu. :-(

Bezvadné, Oldo, souhlasím se vším a snažím se to alespoň částečně uplatňovat v praxi.

Také bych si dala halušky s Ogarem v Beskydech.

Musíme to zvládnout. Jen to chce opravdu dodržovat všechno jak je to nastavené, nenosit roušky jen na půl žerdi. A také zejména v potravinách používat desinfekci. Spousta lidí kolem ní jen projde a snad ani neví jak vypadá. Chodím do Alberta a lidé ji nepoužívají - snad jen jeden z 10 zákazníků.....

Okamžiky štěstí jsou tu proto, abychom se měli kam obrátit ve chvílích, kdy máme pocit, že se nám ho nedostává. Pokročilí vědí, že se i v takových chvílích dají vytvářet, proto nikdy nemusí chybět. Ráda se podívám na uvedené stránky, když nám teď zavřeli knihovnu, i když mám doma spoustu knih a také fotografií zachycujících okamžiky štěstí.

Honzo, díky za tipy. Vybrala bych si: M. Ebena – napadá mě, že jsem od něj asi nikdy nečetla ano slovo; dále P. Hartla a K. Pacnera.

Děkuji a moc bych si přála dívat se příští rok v klidu na letošní fotky. Věřím, že se nám to splní.

Dalo se to čekat. Je to nutné. S neláskou myslím na ty, kteří se mi postarali o několik týdnů samoty. :(

Teď bude spoustu času, tak se možná také mrknu.

Na okraji bohnického sídliště v Praze, kde bydlí moje sestra, zůstala také nedokončená stavba, a to něco jako předchůdkyně dálnice, spojující Severní Město, tedy Bohnice, mostem přes Vltavu s Dejvicemi a Podbabou. Od stavby se však (myslím, že po roce 1968) upustilo a zůstal pouze nájezd na kraji sídliště , který se náhle promění v úzkou klikatou silničku vedoucí z kopce do Troje k zoologické zahradě. Most tu už nikdy postaven nebyl a propojení snad trochu zlepšil až tunel Blanka. O vodním díle Gabčíkovo jsem věděla jen okrajově, ráda jsem si přečetla, díky.

Mám ráda podzim v parcích. Věro, děkuji za procházku Královskou oborou. Hezky jsem si zavzpomínala, ale je to již pár podzimů zpátky, co jsem tam byla naposledy.

A já se pořád divím, že je pošmourno, i když zasvítí slunce. Okna musím umýt! Dík, že jste mi to připomněl. :-) A teď vážně. Ten příběh odněkud znám a plně s ním i s vámi souhlasím.