Budu na Vánoce poprvé sama. Je to zkouška odvahy, říká vdova Alena (69)
Ilustrační foto: Ingimage

Budu na Vánoce poprvé sama. Je to zkouška odvahy, říká vdova Alena (69)

8. 12. 2021

Když slyším řeči o Vánocích, dělá se mi zle. Už si ani nepouštím televizi, protože jsou v ní pořád ty vlezlé vánoční reklamy. Letos mě čekají první Vánoce bez manžela. Zemřel na jaře.

Vím, že je spousta lidí o Vánocích sama a nevidím v tom nic špatného, jen mě štve to, jak se o Vánocích pořád mluví, jak jsou spojovány s tím, že člověk musí být v okruhu rodiny a podobně. Ano, jsou to rodinné svátky, ale když jsem ovdověla, uvědomila jsem si, jak hodně zbytečných stresů si kvůli nim vytváříme.  Manželův syn se mě nedávno opatrně zeptal, s kým budu o Vánocích. Odpověděla jsem, že sama, ať si nedělá starosti. Byl rozpačitý, nevěděl, co říct. S jeho ženou se úplně moc nemusíme, navíc oni každý rok tráví Vánoce s dětmi a přáteli na horách. Přece po nich nebudu chtít, ať mění zvyky a přijedou ke mně, do malého bytu na ostravském sídlišti. Co by tu dělali? Děcka by se nudila. A to sem mají jet na jeden, dva dny z Prahy? Nesmysl. Mně se s nimi na hory nechce. Přece se nenasáčkuju na chatu k jejich příbuzným jen proto, že jsem ovdověla a zvyk velí nebýt na Vánoce sama. Přece po nebudu po dospělém mužském požadovat, ať najednou tráví Vánoce s macechou, když jsme toto nikdy nepraktivoali.

Je mi šedesát devět let, manžel byl o rok starší. Brali jsme se, když mi bylo třicet, u obou šlo o druhé manželství. Manžel měl zmíněného jediného syna. Vycházela jsem s ním dobře, ale žil s mámou v jiném městě, tak jsme se vídali ne moc často. S manželem jsme děti neměli. Takže jsem vlastně úplně sama, sestra zemřela už dávno, měla autonehodu. Rodiče už taky nemám.

Počítala jsem s tím, že se to může stát, že jednou budu na světě sama. Když člověk nemá děti, rodinu, musí s tím počítat a nemůže pak fňukat. Nechci, aby moje vyprávění působilo jako fňukání, ale k sepsání pocitů mě přimělo to sílící předvánoční šílení. A tak trochu strach, jak konec roku zvládnu.

Manžel zemřel po krátké nemoci, vlastně jsem ráda, že se dlouho netrápil. Říkal mi, že je rád, že o něj nemusím pečovat, že by mi nechtěl zůstat na krku. Máme v okolí případ, kdy se žena už šestým rokem stará o nemohoucího muže a je smutné pozorovat, jak je unavená. Přesto si v poslední době říkám, že aspoň má proč bojovat, být silná. A třeba i zdobit byt, nakupovat dobroty. Má motivaci, chce udělat manželovi a rodině pěkné Vánoce, protože si říká, že třeba další rok už takové nebudou. Já motivaci nemám vůbec žádnou. Vlastně nevím, co chci. Jestli si nazdobit aspoň větvičku a pěkně si prostřít sama pro sebe, uvařit si sama pro sebe? Nebo předstírat, že Vánoce nejsou? Namazat si chleba máslem a zalézt s knížkou do postele? Vzít si prášek na spaní? Uvažovala jsem, že bych si zaplatila nějaký pobyt na horách, jenže v téhle covidové době by to beztak nakonec neklaplo a navíc se mi nechce vyhazovat peníze, protože mě začal drtit strach ze zvyšujících se cen energií.

Každý nový den jsem víc a víc unavená, bez nálady, mrzutá, podrážděná. Vybavuju si, jak jsme s manželem o Vánocích chodívali na procházky, měli jsme takový rituál, že jsme chodívali na jedno místo v Beskydech a nechávali tam v lese dobroty pro zvěř.

Nedávno mě tak přemohl smutek, že jsem si oblékla svetr po manželovi, celá se do něj zachumlala a brečela do rukávu.

Vlastně se mi nich zlého nestalo. Ve vyšším věku člověk musí počítat, že jednou může zůstat sám. Jsem zdravá, mám určité malé úspory, mám pěkný byt. Vdov jako já jsou spousty, mnohé jsou na tom hůř. Mají starosti s nevyvedenými dětmi, finanční problémy nebo bojují s vlastními nemocemi. Vím, nemám si na co stěžovat a celou dobu od smrti manžela neskuhrám.

Přesto se nadcházejících dnů bojím. Nevím proč, ale myslím si, že o Vánocích se ukáže, jestli jsem se vůbec s Petrovou ztrátou vyrovnala nebo to jen sama sobě předstírám. Bude to taková zkouška odvahy, vyrovnanosti, sebedůvěry.

 

Alena, 69 let, ovdověla v 68 letech. Napsáno pro neziskový portál vdovyvdovam.cz. (fotografie je ilustrační).

 

ovdovění Vánoce
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Paní Alenko, snažte se brát Štědrý den jako ostatní dny. Ono to jinak nejde. U nás doma to taky nebude nic moc. Na Štěpána mají myslivci hon a manžel bude vařit guláš na "poslední leč". Několik dní předem si vše chystá, odblaňuje maso, krájí cibuli atd. Vánoční atmosféra se vykrádá ven, ale mu je to jedno. Ani se na něj nezlobím, protože ho to baví a těší se na kamarády a hosty má myslivost moc rád a já mu to přeji. Vám přeji se začíst do pěkné knížky, televize je opravdu vlezlá, v tom s Vámi souhlasím.
Alena Vávrová
Tu odvahu, vyrovnanost a sebedůvěru vám moc přeju. Neklesejte na mysli, pokud se to hned napoprvé nepodaří. Vánoce za nic nemohou, všecko je to v nás samých a taky v tom zažitém klišé, že na vánoce by neměl nikdo zůstat sám, do kterého nás tlačí rodina. Jsem vdova už bezmála 20 let a to vánoční "vandrování" mě už nebaví, i když děti a vnoučata jindy moc ráda vidím. Beztak je to hektické i pro ně. Byla bych klidně ráda sama. I ta "doba covidová" tomu nahrává. Ale na výzdobu, aspoň malý stromeček, pečení cukroví a vánoční menu jsem nikdy nezanevřela. I když to spotřební šílenství kolem vánoc mi taky moc vadí. Pro mne mají vánoce hlavně duchovní rozměr.
Daniela Řeřichová
Paní Aleno, přeji Vám hodně sil. Nejen první Vánoce, ale i ty druhé jsou smutné bez milovaného partnera. Každý se s takovou situací vyrovnává po svém. Každému vyhovuje něco jiného. Já jsem po počátečním šoku pokračovala v životě se všemi rituály, tradicemi, setkáváním, prací atd. jako ve dvou. Mám činorodou velikou rodinu a přátele, opuštěná nejsem, ale smutno mi je často. Rozumím Vašim pocitům v této zjitřené předvánoční době a držím palce, abyste si našla způsob, jak Vánoce strávit. Píšete, že vám bylo dobře v Beskydech, třeba máte i zájmy, které vám umožní prožít tento čas bez velkých šrámů na duši. Anebo se rozhodnete nebrat svátky na vědomí. Přeji vše dobré!
Jana Kollinová
Po delší době smutku, jako vdova, jsem překonala pocit osamělosti a "vyhlásila jsem" Vánoce jako kterýkoliv den roce.
Miloslava Richterová
Moje známá Vánoce škrtla, prý už ani moc nevaří, protože proč taky, druhá se zas v neděli hezky oblékne a pěkně si prostře stůl k obědu; myslím, že to druhé je lepší. Je to těžké, ale žít se musí dál. Pejskové nebo kočičky mohou také pomoci. Přeji hodně dobré vůle, sil a zdraví.
Kateřina Toholová
Dříve se dodržoval rok smutku. Prožití celého roku bez blízkého, kterého jsme ztratili. Nemusíte dodržovat vše, co se má. Dělejte jen to, co cítíte. Nemusíte dělat nic, můžete se vytvořit vlastní tradici. Vánoce, stejně jako jiné radostné svátky, chvilky a příležitosti, by měly člověku sílu dávat, ne brát. Přeju hodně sil, zvládnete to!
Hana Rypáčková
Dělejte vše jako jindy, žijte sama se sebou a i za manžela. Setkávejte se s přáteli a můžete si udělat společný štědrý večer se stejně opuštěným.
Marie Hrádková
Dobrý den, udělejte nějaké cukroví, nasáčkujte ho, dejte tam nějaké vánoční nálepky a zajděte s nimi do Domova seniorů, ale prvně se informujte, jestli musíte být očkovaná,či testovaná. Přihlaste se na dobrovolnickou práci do ADRY, je to navštěvování senioru v Domovech, nebo u nich doma jen tak na pokec. Uvidíte, že z toho budete mít dobrý pocit, a ten se nedá koupit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.