Můj retropříběh: Legionář

Můj retropříběh: Legionář

27. 11. 2014

Před 126 lety - na sv. Kateřinu 25.11.1888 - se narodil v malé východočeské obci můj milovaný dědeček z maminčiny strany. Měla jsem ho moc ráda a on mne též, hodně jsme si rozuměli a hodně mne naučil.

Prožil nelehký, ale bohatý život, dožil se 92 let. Jako mladík se vyučil obuvníkem a jako tovaryš odešel na zkušenou do Německa. Pak se oženil, založil rodinu a hned po vyhlášení mobilizace v r. 1914 narukoval. O rok později byl již na ruské frontě, kde v červenci 1915 přešel dobrovolně do ruského zajetí. S ostatními zajatci byl poslán do pracovního tábora, kde těžce pracovali v zemědělství nebo v cukrovaru. Později se mu jako vyučenému obuvníkovi podařilo si svoje postavení v zajetí vylepšit, když s dalšími zajatci od ševcovského řemesla z nich Rusové vytvořili pracovní četu a oni šili a opravovali boty ruským vojákům.

V dubnu 1917 se přihlásil do v Rusku vznikajících Čsl. legií, kde zprvu také nastoupil k pracovní rotě a pro změnu opravoval boty svým "bratřím" legionářům. Měli v úmyslu dostat se do legií ve Francii, to se jim však pro mnohé těžkosti nepodařilo. V červnu r. 1918 byl přidělen k 2. eskadroně 2. sibiřského pluku. Konečně se v té dlouhé válce dostal od ševcovského verpánku do sedla jezdeckého koně, na což byl velice hrdý. Jejich jízdní eskadrona zabezpečovala v lednu 1920 poslední vlak s čsl. legionáři odjíždějící ze Sibiře směr Vladivostok. Tam ještě dlouhou dobu - až do května 1920 - museli čekat na nalodění. Americkou lodí Shermann pak pluli asi 50 dní přes půl zeměkoule do italského Terstu. Odtud pak voj. ešalony doputovali v červenci 1920 ruští legionáři zpátky do vlasti. Pluk mého dědečka do Olomouce, kde byl posléze dědeček demobilizován.

Dědeček měl z války mnoho přátel - bratrů ve zbrani - se kterými byl po celý život v písemném i osobním styku, účastnili se v legionářských uniformách různých akcí - sjezdů, slavností, ctili Masarykův odkaz a svoje heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Za II. světové války se účastnili odboje a po válce šli dobrovolně do vysídleného pohraničí, jako třeba můj děda do Varnsdorfu.

Dědečka v jeho vlastenectví a hrdosti nezlomilo ani to, když se později situace čsl. legionářů prudce změnila z oslavovaných hrdinů na nepřátele nového režimu. Zažili s babičkou hodně ústrků a museli žít velice skromně, protože měli velmi nízký důchod.

Dědeček uměl o svých zážitcích z ruské fronty velmi barvitě vyprávět a dělal to s gustem a rád a byl na to doposledka hrdý, neboť jak napsal ve svých Pamětech, byly to nejlepší dny jeho života.

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.