V pražské hromadné dopravě se zase něco přihodilo, v obvyklém hrobovém mlčení se ten den dokonce promluvilo ústy (ne obvyklým skřehotáním do mobilu).

Na jedné straně seděl starý holohlavý muž, latiník, proti němu si sedla jeptiška. Muž se na jeptišku dlouze a pohrdavě díval, jsme misijní území. Ona hleděla do dálky, bez jakéhokoli projevu.

On to nevydržel a oslovil ji několika latinskými citáty, a aby to hned přeložila. Okamžitě a bezchybně mu je přeložila.

Pomalu si asi začal měnit názor na katolickou církev. Vstal a představil se jí celým jménem, ne jako teď, po amerikánsku jenom křestním jménem.

Vstal, a požádal ji o její jméno. I ona vstala a řekla, sestra Anastázie, z Katolického gymnázia v Kroměříži. Podali si ruce a snad úplně vyrovnáni se rozešli.

Vyprávění nádražní I

Někdy v osmdesátých letech měl poprvé přijet na naše pracoviště kolega z Východního Berlína.…

Věra Ježková

Co se to děje s námi lidmi?

Dnešní moje zamyšlení není moc veselé. Čtu zprávy a zoufám si: Co se to děje s lidmi, proboha? Támhle utýral nějaký nebožák psa, tady zas někdo malé batole, někde  zas  kvůli zisku ničí fenky množením až k smrti...

Jana Hošková

NÁVRATY – Mona Lisa na chmelové brigádě

Od neveselé současnosti opět k veselé, ale občas i neveselé minulosti. Jsou léta 1964 - 1965. /Ze…

Jan Zelenka

Procvičení vašich znalostí

Vážení íčkaři, přemýšleli jste někdy, že se můžete ve svém životě dostat do situací, kdy opravdu…

Hana Nováková

Poděkování rodičům

Rodiče jsou jako hvězdy, které plují po obloze a provázejí nás po celý náš život. Milujte je, protože, když jejich světlo zhasne, už je nikdy neuvidíte.

Hana Nováková