Moji ptačí kamarádi

Moji ptačí kamarádi

20. 11. 2015

Tak si tu sedím a pozoruji okolí.

"Jak se máte, kamarádi?" "Ále, nic moc. Je nám zima a jen těžko bez domova se žije." "Tak to já vám poradím. Dneska jsem byl támhle, v tom velikém domě. Tam bylo moc hezky. Jídla co hrdlo ráčí a ubytování také docela fajnové. I společnost se našla. Můžu vám říct, že se tam vracím každou chvilku a nikdy se mi nestalo, že by nebylo co jíst a nebo - nedej Bože - by mě někdo vyháněl. Naopak. Stále je tam moc dobře." "Tak to my to také zkusíme, jen nás tam doveď, abychom nezabloudili."

"Tak a jsme tu." "Hele, ty sem nepatříš! Běž si jinam." "To ne, nech ho, však má taky hlad. Copak jsi zapoměl, jak ti bylo bez jídla? Nebuď sobec!"

To snad není možné, oni se budou stále hašteřit. "No tak jo, tak si pojď vzít, však bude dost pro všechny." Už si bužírují všichni, kdo ještě se přidá?

A co jich tam je. Radost se koukat, jak jim chutná. Poskakují a škádlí se mezi sebou. A na noc se ukládají do živého plotu mezi větvičky. Však se to pozná hned na první kouknutí. Jejich trus je po plotě a větvičkách. Ale co, hlavně že jim je tepleji a přežijí zimu, však to déšť umyje a zase bude čisto.

Naši ptáčci, většinou vrabci, ti se mají u nás opravdu dobře. Každoročně mají nasypáno, lojové koule mají jako pochoutku a zmizí jako první. Na zemi zůstanou jen drobečky a trus. Jen sýkorky jsou pořádkumilovné. Vezmou zrníčko a šupky jinam.

To mi připomenulo, že musím dosypat, už zase nakukují.

Hodnocení:
(3.5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Vrabčáci jsou opravdoví vlastenci, ani na dovolenou netáhnou někam k moři...
Alena Várošová
Nádherný obrázek a ptačí povídání.Každý ty ubohé tvorečky se snažíme krmit,aby přežily krutou,či méně krutou zimu.
Dagmar Bartušková
Pěkné. Ptačí cvrlikání mám ráda, ale ne v jednom kuse. To je pak na zblaznění. Kolem sebe vidím denně jen šedivé holuby naší matičky Prahy.
Zdenka Jírová
Z balkonu se dívám do parčíku mezi paneláky a od jara pozoruji "cvrkot" jeho obyvatel. Vím, kde mají hnízdo straky, poslouchám kosa, který přímo proti balkonu krásně vyzpěvuje své partnerce ,která zatím pečuje o vajíčka. Teď v zimě mi létají na balkon sýkorky, nechávám jim tam nějaké dobroty. Co by byla příroda bez ptáčků.
Jana Šenbergerová
Mám slabost pro všechny ptáky, ale od doby, kdy byly vykáceny staré stromy, přestali k nám na balkon lítat, našli si vhodnější místa k hodování.
ivana kosťunová
Miloučké povídání, moc se mi líbí.
Lidmila Nejedlá
Maruško, to je moc hezké. A líbí se mi, jak se o ty opeřence všichni staráme.
Soňa Prachfeldová
Také sypu, sypu, sýkorky mi zvědavě nakukují do okna i vrabčáci, je to radost.
Dana Kolářová
Ať se ptáčci i lidé ve zdraví dočkají jara.
Eva Mužíková
To je hezká diskuse, taková citovková, mluvící o našem hezkém vztahu k těm peříčkovým kuličkám:))))))
Alena Vávrová
Prima připomínka, krmítko musím na zimu trošku opravit, už má věk. Sypání už jsem koupila. Bývalo tu v našich obrovských tůjích vždycky plno ukřičených vrabců, dnes je skoro nevídám. Ale sýkorky, zvonci a kosáci jsou tu doma, sem tam hrdlička, v tuhé zimě i další hosté. Na krmítko vidím z kuchyně. Lojové koule věším na ovocné stromy.
Elena Valeriánová
Jituško, to já vím, ale tak jak jsem psala na zahradě krmíme celoročně a máš vidět, co nosí mladým do hnízda. Takže zahradu stačí čistit od hmyzu i když jsou nakrmení. Zahradu máme skoro kilometr od bytu a tak i když jim nasypeme, když tam jsme a mají hody, když tam nejsme musí se postarat sami. A je jich tam docela hodně, na všechny se třeba ani nedostane. Slunečnic spotřebujeme velké množství, to je fakt.
Alena Tollarová
Čim čim čim, čimčarara ... dříve se říkalo je jich jako vrabců a dneska už je nouze i o ně. Elena to má dobré, já musím vzít zavděk sídlištěm, takže i těmi vrabčáky. Jednou jsem ležele s horečkou a na balkón přiletěl pestrobarevný ptáček. Koukala jsem jako zjara, kde se tu vzal, ale fakt tam byl.
Eva Mužíková
Také už mám delší dobu nakoupeno pět kilo slunečnice a pšenice. I když bydlím v sedmém patře, naučil se sem létat párek hrdliček, pro které mám tu pšenici. Ale jsou vybíravé, když mají možnost, hned vyzobou slunečnici a přenici kašlou. Proto mám na šňůře pověšenou petku s malým plastovým talířkem, na který si nedokážou sednou a sýkorky mají dostatek. Do parku nosím totéž, je tam místo, kde vede v zemi horká roura a tak je stále suché. Tam nejen já, ale lidé z okolí celou zimu přinášejí krmení. Hemží se to tam vrabci, kosáky, hrdličkami, radost jen pohledět.
Marie Novotná
Je,kde se to tu vzalo,já to včera upravovala a chtěla ještě přidat fotky a ono je to už zveřejněno.Je to článek z loňské zimy.Tak to se musím polepšit v vkládání a být více pozornější.Ani to nevím,že jsem klikla na zveřejnit.Děkuji za komentáře.
Zuzana Pivcová
Vzpomínám na sídlo archivu v karlínské Invalidovně, kam se z nedalekých žižkovských strání slétalo množství zpěvných ptáčků. Ode mě byli naučeni na slunečnicová semena. V parku věšeli lidé na větve stromů uzpůsobené plastové lahve se zobáním. Teď se mi po nich stýská. Ještě, že jsou všude lidé jako tady Maruška nebo Lenka a Jíťa, asi díky nim se vrátili i ti skoro ztracení vrabčáci.
Elena Valeriánová
Máme tři krmítka, jedno na zahradě - tam ptáčky krmíme celoročně, v zimě aby neměli hlad a ve zbývající části roku abychom je mohli pozorovat. A je to lepší než televize. Zvonci, pěnkavy, sýkorky, strakapoud, hrdlička, dlask - jen si vybrat. Pak máme krmítko na dvorku, tam jim sypeme od podzimu do jara, mám radost když se mi tam ukáže červenka. A to třetí krmítko to máme jako kukátko do ptačího světa před oknem v obyváku, tam sypeme jen v zimě. Ale to je pak ptačí tanec a vůbec jim nevadí, že je kousek od krmítka cesta. Tam nám s oblibou chodí stehlíci, mají krásné zbarvení a na hlavičce červenou čepičku, no a samozřejmě sýkorky - modřinky, babky, koňadry. Někdy přiletí pták, u něhož musím pátrat v moudrých knihách, co je zač. Zapomněla jsem na veselé kluky - vrabce. Těch máme už taky dost, jeden čas jich bylo poskrovnu. Hezky napsaný článek z ptačího světa.