Danila

Danila

10. 3. 2015

Když jsme se s manželem brali, dostali jsme svatebním darem mimo jiné také štěně německého boxera. Přáli jsme si ho a byli jsme jím nadšeni. Byl to pes a dostal jméno Danila. Rozhodli jsme se ho i podle knihy, kterou jsme si koupili, vycvičit. Děti jsme ještě neměli, tak jsme měli dost času na výcvik. Danila byl chytrý pes, ale jako všichni boxeři velmi umíněný, a když se pro něco rozhodl, těžko ustupoval. Přesvědčit ho, aby změnil názor, dalo někdy dost práce, zvlášť, když ho to "bavilo".

Jednou jsem se rozhodla, to už byl velký a zdál se nám dost vycvičený, že ho vezmu na procházku do města. Byl hezký letní den, byla jsem mladá, tak jsem se i "vyparádila" do bílých letních šatů a bílého lehkého kloboučku. Vyšli jsme spolu ven, všechno šlo hladce, tak jsem milého Danilu pustila z vodítka, ať se proběhne. To nebyl ale dobrý nápad ani vhodná chvíle, šli jsme právě kolem Zámeckého rybníka, a protože Danila byl na vodu zvyklý, neváhal ani vteřinu a do rybníka hupnul. Věděla jsem, že je zle.

Marně jsem ho od sebe odháněla, ať se ke mně nepřibližuje. Vylezl z vody a po svém způsobu se oklepal. Bohužel, těsně u mne a dovedete si představit, jak můj bílý úbor po spršce rybniční vody vypadal. Z plánované procházky nebylo nic a já se opatrně plížila zpět domů, aby mě mokrou a špinavou sousedé neviděli. Danila byl ale se sebou velmi spokojen.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
V případě,že bych psa měla,"vodil"by mě na procházku spíš on,než já jeho.Zvířátka mám ráda,ale v bezpečné vzdálenosti.Právě o tomto víkendu "přivítal"mou známou pes kousnutím a drápancem do hlavy.Možná mu dobře "nevoněla",je to taková "fintilka",nicméně má teď nejnovější módu účesu - půl bez ,půl vlasy.A 9 stehů! Tak pozor,i pejsci "mají své dny"!
Vanda Blaškovič
Paní Zdenko, já mám ráda pejsky v článcích na papíru a potom na vodítku. Mne totiž jeden šílený pesan pronásledoval v pustině na kole, kde jsem udělala snad světový rekord v rychlosti. Bohužel, právě v tu chvíli tam nebyli časoměřiči ani sanitka. Od té doby mám ze čtyřnohých kamarádů značný respekt.....:)
Zdenka Jírová
Jsem ráda, ,že můj článek vám všem vybavil krásné vzpomínky na ta roztomilá. chlupatá stvoření. Na Danilu nikdy nezapomenu a vždy se přitočím k nějakému boxerovi v parku a jsem ráda, když mi o něm něco hezkého panička vypráví. Jsou to nejlepší psi,které jsem poznala. Historek s Danilou mám plno, možná časem zas nějakou oživím.
Libuše Křapová
Měli jsme kdysi také boxery, Arana a pak Barouška. Mám na ně moc hezké vzpomínky a strašně moc ještě hezkých historek :-))
Alena Tollarová
Tedy se psy nemám zkušenosti, ale zrovna včera jsem viděla regulérně na vodítku dítě ...
Soňa Prachfeldová
Paní Zdenko, mě vždy potěší, když někdo má boxery, já je mám už půl století, mám dva , užili jsme si s nimi a užíváme srandy a pohody, říkám jim oůl člověka.
Eva Mužíková
Alenko, JÁAA, ten můj drobeček plaval i s tím vodítkem za klackem... Mne nikdy takovéto situace nenaštvou, naopak, i když jsem myslela, že syna nejdříve proplesknu, zasmáli jsme se. Naštěstí bylo teplé jaro, takže jsem byla docela na lehko oděná. Fotku Oskara dávám za chvilku do fotogalere - Oskar, koukněte na krasavce
Alena Várošová
Moc vtipné od syna,takže jste se i nečekaně vykoupala.A kdo vylezl rychleji z rybníka?Mám hádat?
Eva Mužíková
Tak si lidičky představte, jaké to je mít na dvorku vítacího sedmdesátikilového leonbergera . Zbývají vám jen dvě věci. Buď se opřít zády o zeď, aby jste tu váhu ustáli, nebo mít vždy cokoliv " žracího" po ruce a okamžitě, nežli začne vítací ceremoniál, vrazit mu to do tlamy. Leon miluje vodu, kdykoliv a jakoukoliv. Jednou jsem šla se synem a Oskarem, po hrázi rybníka. Krátké silné vodítko / spíš lano/ jsem měla omotané okolo zápěstí. Syna nenapadlo nic chytřejšího, nežli v nestřeženém okamžiku / já jsem nestřežila/, hodit mu klacek do vody. Více není třeba dodávat... sedmdesát kilo ve skoku -- nemáš šanci!!!!
Libor Farský
Také jsme cvičili boxera jménem Dingo. Jenže, díky jeho povaze, z něj nikdy nebyl pes hlídací, ale "pes vítací"
Lidmila Nejedlá
Jo, to pejskové umí. Já zase chodím do práce samý chlup. Naše fena celoročně líná.
Hana Rypáčková
Když jsme ještě neměli žádného psa, kolegyně mi říkala :"To je psí kabát".Moc jsem to nechápala, až když jsme měli prvního pejska,taky pudlíka-vysoko vyskakují...Asi už mám na výjimky psí oblečení..Zrovna jsme se potkali s hárající boxerkou.Rvala jsem z ní Vendu a na šel na šňůru.
Jitka Chodorová
Když jsem viděla vašeho pejska,srdíčko mě zaplesalo,protože pod okny mám fenku Ladynu,je to taky německý boxer,je to už třetí fenka v naší rodině,a ještě jsme měli dva kluky,jeden mi rozkousal podpatek u páradních bot,první fenka Ira mi roztrhala prádlo na šňůře,no,každý ten pejsek nějakou lumpárníčku vykonal,ale zlobit se člověk na ně nemůže,souhlasím se Zuzkou,musí se s tím počítat,jinak nemá cenu zvířátka chovat.
Zuzana Pivcová
Když jsem v mládí jezdila na víkend domů do Týna a tam jsme měly fenku Lesanu (viz Můj příběh, Lesánek byl fenka...), ona mě vždycky tak neskonale vítala, že mi umazala kalhoty nebo kabát, ale hlavně zničila veškeré punčocháče ke krátké sukni. Nepomohlo krýt se taškou a opakovat Neskákej! Takže pak už jsem se svlékala před vraty, a to i v zimě. Bylo to jistější. Ale nedokázala jsem se na ni zlobit, právě tak jako na kočky za jejich drápky. Člověk už s možností nějaké destrukce musí počítat, když si zvíře vezme. Kdo ne, ať jde raději od zvířátek dál.
Alena Várošová
To si dovedu paní Zdenko živě představti Vy v kloboučku a batikované šaty od Danily přímo světová značka,,člověk chvilku brblá,ale stejně na psa nedá dopustit. Je to nejmilejší a nejvěrnější přítel člověka,vím to ze zkušenosti..