Vítejte v Ruzyni

O své práci ve vojenském archivu jsem se zmínila již několikrát. Ale právě v těchto dnech se uzavírá původní a začíná nová etapa činnosti instituce, v níž působím již 25 let.

Po roční generální inventuře a přípravě, pětiměsíčním stěhování a půlročním zkušebním provozu, kdy bylo nutno "vychytat" veškeré technické a další nedostatky, nastává Den "D", 17. březen 2015, kdy je oficiálně slavnostně otevřen Vojenský ústřední archiv v zrekonstruované budově někdejšího vojenského gymnázia na Ruzyni, a to za přítomnosti ministra obrany Martina Stropnického a mnoha pozvaných hostů z resortu obrany i archivní veřejnosti, včetně delegací ze slovenských, polských a maďarských vojenských archivů.

Archivní budova ode dneška nese jméno po někdejším náčelníkovi archivu, plukovníku Fejlkovi, který se od konce 50. do konce 60. let nejvíce zasloužil o organizaci a rozvoj vojenského archivnictví. Za jeho působení se zpřístupnilo nejvíce materiálů a navázaly do té doby nulové kontakty i s archivy v zahraničí. Po srpnu 1968 byl však odvolán a rehabilitován až po listopadu 1989. Když jsem před 6 lety přebírala vyznamenání Za zásluhy o české archivnictví a stála při tom právě vedle tehdy již nemocného plukovníka Fejlka, připadaly mi mé zásluhy ve srovnání s ním minimální.

U příležitosti otevření nové budovy archivu bylo provedeno vyhlášení některých dokumentů za takzvané národní archivní památky. Stalo se tak po dlouhých 50 letech, uplynulých od doby, kdy byl takto označen válečný deník 1. Československého armádního sboru z období bojů na Dukle. Tentokrát se podobného ocenění dostalo mimo jiné dokumentaci paraskupiny Anthropoid s osobními složkami známých atentátníků na Heydricha Gabčíka a Kubiše. Kolikrát jsem tento svazek brala z kartonu ve skladu a půjčovala badateli, který si ho objednal do studovny! Znám ještě podrobně obsah svazku, osobní dotazníky našich hrdinů, jejich fotografie, seznam věcí, jimiž byli vybaveni pro seskok do protektorátu, falešné průkazy, poslední vůli pro případ, že se nevrátí. Od nynějška bude tato dokumentace spolu s dalšími památkami uložena ve speciálním trezoru a k dispozici zůstanou pouze kopie.

Ministr Stropnický symbolicky přestřihuje vstupní pásku a všichni návštěvníci se vydávají na prohlídku archivu, jehož přestěhování bylo více než náročné, finančně, technicky a hlavně i lidsky. I když je archiv na Ruzyni hůře dosažitelný než původní Invalidovna, jistě si do něj návštěvníci cestu najdou. I zde přece platí, že kdo nezná vlastní minulost, těžko může rozumět přítomnosti i budoucnosti.