Moje energie: Slunce, voda, vzduch

Moje energie: Slunce, voda, vzduch

29. 3. 2015

Na poslední krásné procházce s kamarádkami v ,,rozkvetlém lese" bylo vidět něco neobvyklého. Nachází se tu statisíce bledulí jarních, lýkovec a devětsil. Po příjezdu do Starého Ranska a nejistém vstupu do lesa po neznačené cestě už jsou vidět první bílé zvonečky bledulí. "Že by ještě lýkovec nebyl nakvetlý"?

Šlapeme si to každá po jiné straně cesty, aby nám neuniklo nic zajímavého, ale lýkovec nikde. Devětsil mi musela ukázat Jaruška. Byl téměř pod nohama, hned u cesty, a já ho hledám očima mezi stromy. Z hlavní cesty scházíme po pěšince vyšlapané turisty před námi a fotíme tu nekonečnou záplavu květů. Ještě společné foto mezi bledulemi a už si kráčíme dál.

Začíná se ochlazovat a my si vyrazily jen tak  po cestičkách bez označení. Raději se vrátíme. A ejhle, co je to támhle na té malé nenápadné větvičce? Zase nic nevidím, to Drahuška! Jsou to květy, nebo co je to ? Ano, máš pravdu, to je lýkovec. Ve stínu stromů, ještě málo nakvetlý, a když jsme šly tam, tak se lehce přehlédnul. Po několika krocích vidíme další. Hurá, kvete. Máme vše, co jsme chtěly vidět. Vyjely jsme se jen podívat a nafotit. Není moc času na dlouhé procházky.

Ještě zastavíme v nedalekém Krucemburku. Zde odpočívá -na vlastní přání- malíř Jan Zrzavý. Jsem moc zvědavá, kde je jeho hrob. Věž kostela je vidět zdaleka, a tak hledání hřbitova bude jednoduché. V kopci stojí kostel, a protože fučí studený vítr, jedeme až nahoru, za hřbitovní zeď. Procházíme mezi hroby a hledáme. Tady je Zrzavý a tady taky, támhle taky. To snad není možné, kolik jich tu je? Jedna zdejší paní nám vysvětluje, že Mistr je pochován pod kostelem. Aha, i tady je vchod. A jen jediný hrob.

Při zpáteční cestě k autu nám ona paní ještě nabízí prohlídku síně věnované malíři, která je na obecním úřadě. Ještě otázka pro paní: "Proč je Mistr pod kostelem a sám?" "Jeho přáním bylo, aby viděl na hodiny na věži, a tak odjinud by na ně neviděl." Je rozhodnuto. Jedeme do vsi na úřad. Budou tam? Hurá, jsou. Jen malá síň s bustou Mistra a mnoho fotografií. Ať už ze života, nebo také díla a přátelé Jana Zrzavého. Ještě diskutuji s paní zde přítomnou. Učila mě na výtvarnou výchovu paní učitelka Zrzavá na základní škole a ta nám říkala, že si nechává jméno za svobodna, protože je Mistrovo. Je to už 50 let. Pozapomněla jsem souvislost Mistra a učitelky a v domnění, že to byla Mistrova dcera, snažím se diskutovat. Musím přiznat svoji nevědomost a souhlasím s vysvětlením, že to byla neteř.

Ve vitríně nacházím brožovanou knížečku s názvem "Osamělý maratonský běžec" - Střípky ze života. Už jsem o ní slyšela. Vydala ji moje kamarádka (v dětství) o svém otci Janu Malátkovi-Kopicovi. Znala jsem ho velmi dobře osobně a často jsem u nich v dětství byla. Ale o tom snad jindy. Knížka mě moc potěšila a připomenula moje mládí. Uděla jsem si radost, brožurku koupila a hned večer jedním dechem přečetla.

Jaro se začíná ujímat své vlády a zimní nevlídnost se vytrácí. Slunce, zurčící potok nebo snad klidná hladina jakéhokoliv rybníka a nad nimi se tetelící vzduch. Zpěv ptactva, ať na zahradě, v lese či jinde - to všechno mi dobíjí baterky a dá potřebnou energii. K tomu nějaká informace posbíraná cestou, jako při téhle procházce, o Mistrovi Zrzavém nebo snad panu Malátkovi-Kopicovi.

V neposlední řadě zdraví všech kolem mě , i60tka a mnoho dalšího a ...baterky jsou nabity a připraveny na další dny, které mne ještě čekají. Je toho ještě hodně, co bude potřeba, a tak baterie dobíjím často, aby dny mého žití byly plny a já mohla plnit úkoly mně dané životem.

A zde se můžete podívat  na část toho, co mě nabíjí.

 

Z čeho čerpáte vy vaši životní energii, co vám zaručeně dodá nový impuls do života? Napište svůj soutěžní příběh na téma "Moje energie" a vyhrajte některou z cen. Tématem příběhu nemusí být jen "životní energie", ale i ta užitková v domácnosti. Topíte elektřinou, plynem nebo pevnými palivy? Uvažovali byste třeba o sluneční energii? Co si o ní vůbec myslíte? A jste spokojeni se svým dodavatelem elektřiny? Nenaštval vás něčím? Pravidla soutěže najdete zde.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Pěkná příroda.
Jana Šenbergerová
Kochám se, kochám a děkuji, Maruško.
Hana Rypáčková
Potěšila mě procházka krásnou přírodou.A Zrzavého mám moc ráda.
Zdenka Jírová
Moc hezká procházka časným jarem i s malým ponaučením o Janu Zrzavém. Znám se s jeho příbuznými, některé jeho obrazy jsem viděla na výstavě v Karlových Varech před mnoha lety.
Marie Novotná
Moc Vám všem děkuji za tahle napsaná slůvka pochvaly.Jarko,vždyť Ty na tomhle máš také svůj podíl.Díky Tobě jsme viděly i to ,co nebylo v plánu.Díky.A příští rok objednéme větší vozidlo,abychom se tam vešly všechny. :) :)
Dana Kolářová
Paní Marie, děkuji za rozkvetlý les ahezkéh fotografie. Ráda jsem se podívala, hlavně na devětsil neboť jsem ho v přírodě neviděla. I za informace o Mistrovi Zrzavém. Moc hezké počtení.
Marie Magdalena Klosová
Díky za jarní procházku se vzpomínkou na osobitého malíře.
Zuzana Pivcová
Ty jsi, Maruško, i při své skromnosti vzácná kombinace milovnice přírody, umění i života kolem sebe. A umíš to velmi bezprostředně a krásně slovně i obrazem předvést.
Hana Šorejsová
Pěkné, Maruško. Pana Jana Zrzavého jsem jako malá holčička potkala se svými prarodiči v Nerudově ulici a podal mi ruku. Rok na to 1963 mne vzali na první výstavu jeho obrazů do Mánesa. Pořád ho vidím s tou čepičkou na hlavě, ve které se procházíval po Praze. Zemřel v roce 1977, a rok po něm Jan Werich, scházeli se na Malé Straně. Je pochován v Krucemburku na vlastní přání, jak jste i hezky popsala. Díky ještě jednou.
Jaroslava Handlová
Byl to hezký výlet do jarní přírody a já jsem ráda, že jsem při něm mohla kráčet spolu s Tebou, Maruško. Díky. Tak za rok třeba znovu už i s Evou, Zojou, Soňou a možná i dalšími?
Soňa Prachfeldová
Krásné Maruško, povídání i fotky. Vůbec neznám devětsil, ani lýkovec. Teď si vybavuji, že stará chůva z pohádky říkala Marušce o devětsilu. To je ta nejlepší energie - slunce, voda, vzduch a ještě země, po které chodíme. Super!
Zoja Sedláčková
To byl krásný výlet. U nás zase rostou hodně na loukách sněženky, bledulí tam tolik není.
Eva Balúchová
To je nádhera!Devěstil vůbec neznám,ten jsem ještě neviděla. Naši turisté byli v sobotu taky na výjezdu za bledulemi,bohužel mě to nevyšlo. Taky by mě takový výlet dobil baterky.