Moje energie: Není
energie jako energie!

Moje energie: Není
energie jako energie!

5. 4. 2015

Vážení a milí, takovou bouřku jsem v životě nezažila! Byla jsem poprvé sama doma ve velikém, kamenném stavení, na ostrově, kdesi uprostřed Jaderského moře. I ve dne jsem se zde ještě trochu bála, natož nyní, když jsem tu nečekaně zůstala ve tmě, bez elektřiny a sama samotinká. Vzpomněla jsem si na Betty MacDonaldovou, její Vejce a já, a hned mi bylo veseleji....

Vypnuli totiž proud!

Stalo se to v době, kdy jsem se teprve seznamovala se všemi místnostmi baráku, jeho zákoutími a tajemstvími. Do některých místností bych sama nikdy nevstoupila! Ta jejich tajemná energie se při divokém lijáku a blýskání měnila ve strašidelnou energii. Dvě horní patra byla totiž neobývaná již několik let, od smrti manželových rodičů. Vše zůstalo na svém místě. Já, holka hýčkaná velkoměstem, co si nyní počnu?

Naráz se setmělo a začal foukat silný vítr. Vlastně vichřice to byla. Nezabezpečené, těžké, dřevěné vnější okenice jako šílené mlátily do kamenných stěn domu. Stála jsem uprostřed pokoje, ve tmě, bosa a v dlouhé bílé noční košili. Trochu jako anděl. Kdybych tak měla energii vzlétnout! Jenom ty křídla mi chyběla! Bezradná, vyjukaná, zmatená. Kdyby alespoň nevypnuli tu elektřinu! Všechny zvuky mne děsily a do toho ještě strašidelné praskání dřevěné podlahy! Ach jo, kde jenom je baterka nebo sirky? Baterku jsem nechala dole ve sklepě, když jsem kontrolovala v soudkách zásoby olivového oleje. Po venkovním schodišti ale pro ni nepůjdu.

Opouští mne pomalu ale jistě moje stálé nadšení a neutuchající energie. Kde já jsem jen viděla ty svíčky a sirky? Venku leje jako z konve a hromy a blesky křižují oblohu. Ta síla bouřky mne fakt děsí, co je moc, to je moc! Už vím, kde jsem viděla ty svíčky! Pane Bože! Nahoře v patře, na konci chodby, pod obrazy manželových rodičů a prarodičů, stojí starodávný mosazný svícen s vysokými svíčkami. Předkové byli silně věřící lidé. Ale já si nevěřím, že zvládnu si tam nahoru pro ty svíčky dojít! Energii mám na bodu mrazu a je stále tma, skoro nic nevidím...

Z holky, která je celkem do světa a ničeho se nebojí, se stává poseroutka. Stoupám s obavami po schodech do patra a je ve mně opravdu malá dušička. Skákala bych radostí do stropu, kdyby v tuto chvíli u nás zabušil distributor energetických závodů a nabídl odběr elektřiny za jakýkoli tarif! Nevěříte? Za světlo bych dala v tomto okamžiku snad poslední pěťák. Opravdu jsem se bála. A je tady vůbec hromosvod? A co kulový blesk? Jeho energie by mne stoprocentně uzemnila.

Zakopávám na schodech, zamotávám se do noční košile. Padám. Naštěstí jen dopředu. Sedám si na schody a vyčítám si, proč jsem svou energii jaksi promarnila jinde a nerealizovala již dávno moji představu o krásně vyklizených, čistých a miloučkých místnůstkách v patře. Napadlo mne, že ty pokojíčky by mohly i vydělávat! Trochu se mi zvedla touto myšlenkou nálada, cítím příval realizační a podnikatelské energie... No co, jednou to snad bude! Vše vyčistím, vysmejčím, navoním a vykouzlím pohádkovou atmosféru s energií hodných skřítků a zlatých rybek... Zatím však jsem stále ve tmě a jen blesky občas osvětlí schodiště. Venku to duní a provazy deště bičují okna. Šmátrám po klice dveří. Rozechvělá je otevírám. Zase to vrzání! Panty dveří dávno nikdo nepromazal.

Cítím na sobě upřené, přísné pohledy manželových rodičů. Energie starých, zašlých časů na mne působí. Respektuji ji. Moje nepoznaná tchýně s tchánem shlížejí z obrazu na mne jaksi udiveně. Ani se jim nedivím. Copak tu dělám a kdo vlastně jsem? Omlouvám se, že je ruším a slibuju jim svatosvatě, že budu jejich synovi snášet modré z nebe. Skoro se mi zdá, jako bych jim ty svíčky kradla. Třesou se mi ruce. Zapaluji je a začínám se bát ještě více. Plamínky se třepotají a na stěně vidím svůj komíhající se stín. Strašidlo! Energie tajemna a minulého života. Nesměle zamávám starouškům, poděkuji za svíčky a už sestupuji po schodech dolů.

Slyším bouchnutí vchodových dveří, konečně... to bude manžel! A jsme rázem v reálu.

"Fuj, to jsem se lekl! Co tady blbneš v té noční košili a se svíčkama!? Chceš nám zapálit barák? Aha, promiň, oni vypnuli proud? Zapomněl jsem ti říci, že nám tady na ostrově vypínají proud docela často. Hned za vchodovými dveřmi, v komůrce na poličce, máme několik baterek. Budeš si to pamatovat?" Ano vážení, tak toto si určitě zapamatuji.

Byla jsem se později v komůrce podívat. Vypadalo to tam jako v muzeu svítidel. Staré petrolejové lampy, některé už neměly stínidla, barevné lucerničky, spousta baterek – většinou bez baterií. Jen dvě obrovské baterky, které se používají na loď, byly funkční. Na podlaze ležela solární svítidla, která se zapichují do země pro venkovní osvětlení. Také tam byly solární venkovní visací lampy nad stůl. Docela vážně jsem začala uvažovat o výhodnosti solárních panelů pro ohřev vody v domě. Přečetla jsem si, že instalací se ušetří až 50 procent elektrické energie. A tady na ostrově se sluneční energie opravdu rozdává. Každý si ji může vzít tolik, kolik uzná za vhodné. Ale nic se nemá přehánět.

Možná, že mně budete věřit, že energií mne nabíjí můj muž, rybář, pro kterého nic na světě není problém. Někdy mi tu energii ovšem také dost odčerpává... Ale, čert to vem! Jsem přece ryba! Energie mi zatím nějak nechybí. I když letošní chřipka se mnou dost zamávala.

Ještě mne nabíjí energií samozřejmě sluníčko, moře, mořské ryby, vlastnoručně vypěstovaná zelenina, ovoce, hroznové víno, olivové háje, levandule, oblaka, noční obloha, pohyb, sport, rodina, vnoučátka, přátelé, knihy, studium, historie, Praha... je toho opravdu hodně co mne nabíjí energií.

Žijeme v přátelském světě s pohodáři, kde mezi námi rezonuje pozitivní energie. Jen některé potvory nemám ráda, ty mně berou energii. Ale mořské potvůrky miluji! Mají v sobě dokonce i afrodiziaka! Ty mám bohužel zakázané. Manžel i jeho přátelé jsou totiž přesvědčeni, že my Češi, máme životní energii na rozdávání i bez afrodiziak!

Vidíte to, přátelé? Nejsme na tom my Češi tak špatně! Jen tou elektrickou energií bychom měli trochu šetřit, není nevyčerpatelná. A tak končím slovy básníka: „Přijďte smutní, přijďte choří, přijďte churaví, to moře, ten rybář vás uzdraví!"

A nyní, ještě dovolte, trochu technickou poznámku na konci pohádky. Při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, že jsem se nikdy nezajímala o dodavatele a ani o cenu, kterou platíme v Praze za elektrickou energii. Otevřela jsem si stránky 3E a použila jsem kalkulačku úspor. Zjistila jsem, že bych při přechodu na 3D dodavatele mohla ušetřit až 10 tisíc korun ročně za energie v jedné domácnosti. Ano. Určitě bych využila nezávazné konzultace jejich pracovníka tak, abych zjistila skryté rezervy, optimální řešení a vyčíslení úspor při odběru jejich energie.

Přeji Vám Veselé Velikonoce se spoustou energie!

 

Z čeho čerpáte vy vaši životní energii, co vám zaručeně dodá nový impuls do života? Napište svůj soutěžní příběh na téma "Moje energie" a vyhrajte některou z cen. Tématem příběhu nemusí být jen "životní energie", ale i ta užitková v domácnosti. Topíte elektřinou, plynem nebo pevnými palivy? Uvažovali byste třeba o sluneční energii? Co si o ní vůbec myslíte? A jste spokojeni se svým dodavatelem elektřiny? Nenaštval vás něčím? Pravidla soutěže najdete zde.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vanda Blaškovič
Olgo, Lubomíre, děkuji!! Lubomíre, to si piš, že po bouřce to bylo mezi nebem a zemí...:) ale víte, že si vlastně nepamatuji, kdy ta bouřka skončila a kdy zapnuli proud? Už jsem se totiž nebála..:)
Lubomír Müller
Krásná minihororová minibajka o tom, jak rybář zachránil rybku ze spár bouřlivého hromoblesku.... Vando, půvabné a barvitě vykreslené tak, že má čtenář opravdu pocit, že prožívá ten ztmavlý dům a bouři venku. Máš zážitkový život, a tenhle zážitek byl tedy bouřlivý. Ale po bouřce muselo být krásně, že ano?
Olga Štolbová
Vandi, pěkně jsi to napsala, chvíli jsem se bála také, ale konec dobrý. To já jsem tedy větší strašpytel, myslím, že bych tam sama, v žádném případě, nezůstala. Tleskám, jsi správná holka do nepohody. *****
Vanda Blaškovič
Zdenko, moc Ti děkuji za hřejivé ocenění a Bertice Tobě také, hlavně že jsme to "bání" společně překonaly ve zdraví..:)
Zdenka Jírová
To je nejhezčí článek na dané téma, který zohlednil všechny možné zdroje energie. A moc hezky popsané, tvou hrůzu ve starém domě si dovedu představit, taky se bála neznámého.
Vanda Blaškovič
Helenko, kdyby Ti ta energie pomohla k rychlejšímu vyléčení nožičky, to by bylo! Zkus to číst několikrát za sebou, třeba to bude opravdu lepší! Držím palce. Ahoj.
Eva Mužíková
Vando ke čtení jsem se dostala až nyní... Pobavila jsi mne, četla jsem s napětím až do konce, snad se i trochu s Tebou bála. Gratuluji k ocenění...
Helenka Červenka
Byla jsem napnutá jak kšandy....a dobře to dopadlo :-) Teď jsem na chvíli nabitá energií z tvého povídání.
Vanda Blaškovič
Ahoj děvčata, oceňuji, že jste povídání přečetly až do konce. Jsem si vědoma toho, že bylo dlouhé, předlouhé a o Božím hodu velikonočním není pro hospodyňky času nazmar! Já jsem začala psát na Bílou sobotu kolem 22hod a do půlnoci jsem měla docela fofr. Světlo ale naštěstí nezhaslo a múza mne v tom čase jaksi nečekaně a překvapivě políbila na čelíčko...:)), tak jsem psala, psala a psala... :) uvědomuji si, že jsme tady pohodářky a to není k zahození! Přeji hezký den pokud možno bez jakýchkoli jelit!....:))
Marie Magdalena Klosová
Václavko,pěkně jsi to napsala!Chytlo mě to od první věty.Je škoda energii vydávat na nesprávných místech.Tady Tě je třeba!mm
Marie Foltýnová
Mě nabíjí sluníčko a obloha bez mráčků.Hani Ty jsi jako naše prostřední vnučka.Ta se vždy těší na bouřku.Říká,že stojí na balkoně a čeká až se zablýskne.To já bych nejraději zalezla pod peřinu.Bojím se bouřky jako čert kříže. Asi jako kdysi náš pejsek Endy.
Hana Rypáčková
Zrovna jsem uvažovala, jak mi energie ubývá, ale zase je mi o něco líp.....Bouřky mě nabíjejí, ráda se dívám na blesky a venku jsem při nich nejraději.Nebojím se.Ale pamatuji sestru, jak dávala na špičky stanu šišky, aby byla isolace...Je fyzik!!
Zuzana Pivcová
U nás v jižních Čechách bývaly obrovské bouřky, trvající někdy celou noc, při nichž vždy vypínali proud. Stavení takřka na konci města a kolem vysoké stromy, mívala jsem hodně strach, protože předtím jsme v Podkrkonoší bydleli v činžáku na náměstí. V paneláku na Jižním Městě mi zprvu ani nedošlo, že by mohli vypnout elektřinu, takže, když se to stalo, neměla jsem ani sirky, ani baterku. Dnes už mám po bytě rozestavěno několik svíček. :-)) Přeji Ti přiměřený výdej energie, něco si nech také pro sebe. A článek se mi moc líbí.
Miroslav Štorch
Svižně napsaný článek s dramatickými momenty. Snad už máte zajištěné těžké dřevěné vnější okenice, aby šíleně nemlátily do kamenných stěn domu. Kamarád má na chatě baterie, které dobíjí solárními panely a nepotřebuje vnější přívod elektrické energie. Díky vybavení frekvenčním měničem získává střídavý proud a běží mu tam počítač i televizor. To se vždy hodí. Máte pravdu - šetřit energií je třeba. :-)
Alena Vávrová
Vando, moc pěkně napsaný příběh! Neměla jsem poslední dny čas na průběžné čtení, takže tu máme již i výsledky soutěže - blahopřeji k zaslouženému ocenění. (Ivanka Devátá píše moc pěkně :-)).
Lidmila Nejedlá
Hezké Vando, napínavé a takové opravdové ze života.
Alena Tollarová
Vando, hezky jsem si početla. Tvůj článek by zasluhoval nějaký hezký komentář, něco jako ty co už tu jsou, ale já mám pocit, že zatím pořád nějak melu z posledního a nejsem schopná ani napsat pořádný komentář, natož vlastní článek. Nutně potřebuji nabít ... A Tobě přeju, aby Tě ta energie neopouštěla.
Dana Kolářová
Napínavé s dobrým koncem. Hezké jaro.
Jaroslava Handlová
Vando, Tvoje počínání v bouři se přede mnou odvíjelo jako strašidelný film. Zvládla jsi to bravurně, není pochyb o dostatku Tvé energie.
Soňa Prachfeldová
Vando moc pěkné, ze začátku trochu horor, ale se šťastným koncem, energie je opravdu všude kolem nás a v nás a tu negativní občas musíme vzít také, jinak by nebyla rovnováha. Žiješ v milujícím prostředí ,kde Jsi občas mořská panna, občas povětrnostní živel, jsi to, co chceš být a to je fajn. A ty solární panely by se Vám určitě vyplatily. A energie ať jde jen do dobrých věcí !
Alena Várošová
Krásně a detaileně popsaná životní pohádka se štastným koncem,kdy se objeví princ v zakletém zámku, který svou ustrašenou princeznu v noční košili vysvobodí. Vlasně je tam popsána vnitřní,životní energie osob,kteří dům obývají.Stojí za úvahu,že se v tomto příběhu promítá i podnikatelský záměr s využitím sluneční energie ve prospěch k vylepšení životní úrovně. V místech,kde stále svítí slunce, tak proč sluneční energii nevyužít? Tento článek hodnotím velmi vysoko a zařazuji jej na nejvyšší příčku.Právem si ji autorka zaslouží.
Zoja Sedláčková
Vtipný článek. A vy, Vando, máte energie na rozdávání. Ve starém, kamenném domě na ostrově musí být romanticky krásně.