Bílá sobota je dnem rozjímání a půstu, kdy se křesťané připravují na připomínku Kristova zmrtvýchvstání. Vrcholí Velkou nocí, při níž se v chrámech zažehnou svíce jako symbol světla, které s Kristem přišlo do světa. Židovským věřícím začíná osmidenní svátek pesach, jenž je připomínkou odchodu Židů z Egypta. S Velikonocemi pesach velmi úzce souvisí, neboť Nový zákon datuje ukřižování a vzkříšení Ježíše, židovského kazatele a podle víry křesťanů spasitele, právě do doby pesachu.
Bílá sobota je součástí velikonočního třídení (triduum), které připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Třídení v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.
Na Bílou sobotu zůstávají katolické kostely přes den neozdobené, nehraje v nich hudba, lidí do nich mohou přicházet v tichosti, modlit se breviáře a žalmy a poklonit se symbolickému hrobu Krista. Po západu slunce začínají večerní obřady očekávání vzkříšení.
Týdennímu židovskému svátku pesach se také říká svátek nekvašených chlebů. Připomíná vysvobození Židů z egyptského otroctví pod Mojžíšovým vedením před více než 3500 lety. Podle tradice si Židé při rychlém odchodu z Egypta nestačili připravit jídlo na cestu, tedy ani nechat vykvasit těsto na chléb. Současně svátek vyjadřuje naději na konečné osvobození národa a na příchod dosud očekávaného Mesiáše. Po celou dobu svátku se jí pouze nekvašené pečivo – macesy. Už před začátkem svátku věřící zbavují své příbytky zbytků chleba, těstovin nebo jiných podobných pokrmů, a to do posledního drobku.
