Termín "jazzový věk" vymyslel americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald podle stylu hudby, která byla ve 20. letech 20. století populární. Nazval tak život tehdejší mládeže, jenž zachycoval ve svých románech a povídkách. Jeho vrcholné dílo, Velký Gatsby, které poprvé vyšlo před devadesáti lety 10. dubna 1925, odhaluje zvrácenou podobu amerického snu, redukujícího lásku a úspěch jen na bohatství, a dočkalo se slavných filmových podob.
Skandální román na svoji slávu však musel čekat – za autorova života se ho prodalo méně než 24 tisíc výtisků. V období hospodářské krize a druhé světové války se na něj jaksi zapomnělo a až v 50. letech se z něj náhle stala povinná četba na středních školách a v univerzitních kurzech literatury v mnoha zemích po celém světě. Dnes je pokládán za jeden z největších anglicky psaných románů 20. století a za jedno nejlepších amerických literárních děl vůbec.
Z jeho čtyř filmových a jedné televizní podoby jsou nejslavnější verze z roku 1974 s Miou Farrowovou a Robertem Redfordem a nedávný výpravný dvaapůlhodinový snímek z roku 2013 s Leonardem Di Capriem, který získal Oscara za nejlepší výpravu a kostýmy.
Fitzgerald patřil k nejvýraznějším představitelům takzvané ztracené generace. Pocházel z rodiny irských přistěhovalců a stal se mluvčím mladé společnosti bojující proti pokrytectví dospělých. Se svou ženou Zeldou, rovněž spisovatelkou, vedli bouřlivý a bohémský život. Na sklonku života přijal zadlužený a na alkoholu závislý umělec práci hollywoodského scenáristy. Jen na chvíli.
Jeho sebedestruktivní životní styl totiž vyústil tragicky. Talent od pánaboha zemřel v pouhých 44 letech na infarkt před dokončením pátého románu s názvem Poslední magnát. Další díla – Na prahu ráje, Krásní a prokletí, a Něžná je noc – byla později také zfilmována.
Život samotného Fitzgeralda zachytil celuloid v dramatu Beloved Infidel z roku 1959.
