Pohádka pro Evu a Bertíka

Pohádka pro Evu a Bertíka

21. 4. 2015

O pejskovi Bertíkovi a holčičce Nikolce

Každé ráno vozila maminka v kočárku svou holčičku Nikolku do školy. Do školy? A na kočárku?

No ano, Nikolka se narodila s nemocnými nožičkami. Má je slaboučké a pokřivené, nejde jí s nimi běhat a poskakovat tak, jako jiným dětem. Ale Nikolka si z toho moc nedělá. Ráda si zpívá, hraje si s panenkami a je moc šikovná. Panenkám umí ušít nové šatičky, z tvrdého papíru jim vystřihuje a skládá domeček i nábytek do něho. 

Jenom školu nemá ráda, i když domů nosí samé jedničky. Ve škole je hodně dětí, ale skoro nikdo si s ní nehraje a nemluví. Maminka ji vždycky přiveze do její třídy 1.A, přesadí ji na židličku u stolečku pod oknem a kočárek zaparkuje na chodbě. Pak dá Nikolce pusu a rychle odejde, spěchá do práce. V obchodě nedaleko školy prodává rohlíky, chleba, koláče, na co má kdo chuť.

Nikolka zůstává sama. Kolem ní je povyk, děti si povídají a smějí se. Jenom s ní si nikdo nepovídá, neptá se jí, co dělala včera odpoledne a co bude dělat dnes. Nanejvýš do ní strčí Adam, chlapec, který s ní sedí v lavici.

"Nikol, umíš básničku?" zeptal se. Nikolka horlivě přikyvuje. 
"Já jsem na ni zapomněl," vzdychl chlapec a už se zase otočil a povídá si s kamarádem za sebou.

Tak to jde každý den. A z Nikolky začala být smutná holčička. Tak ráda by s dětmi byla venku, hrála si na schovávanou, házela si míčem. Jenže děti ji mezi sebe nechtěly. "Nemůže běhat, nikam s námi nemůže a nic neumí," vysvětlovaly, když jim paní učitelka ve škole domlouvala. Nikolka byla smutnější a smutnější. Už si nezpívá, ani nešije panenkám nové šatičky. Jen sedí na svém kočárku u plotu a dívá se, jak si ostatní děti venku hrají.

Pejsek Bertík bydlí s babičkou Evou jen kousek od domu, ve kterém žije Nikolka. Ráno často stává u plotu a dává pozor, jestli je všechno v pořádku. 
"Nikolko, haf haf," štěká, když jde maminka s kočárkem okolo," haf, haf, pojď si se mnou povídat!" Ale Nikolka ho neslyšela. Dívala se na zem a pejska si ani nevšimla.

I další den Bertík štěkal, co hrdlo stačilo: "Nikolko, Nikolko, haf, haf, zastav se, podívej se na mne!" Nikolka opravdu zvedla hlavičku a podívala se. Bertík se roztančil do kolečka, takovou měl radost, že si ho holčička všimla. Nikolce se veselý pejsek zalíbil a poprosila: "Maminko, zastav, pohladím si ho."
"Nejde to, Nikolko, víš, že spěcháme, ty musíš do školy a já do práce," zavrtěla hlavou maminka a usmála se na ni. 
"Pohladíš si ho odpoledne, až se budeme vracet."

Brzy po obědě Bertík hlídkoval za plotem. Kdy už konečně půjde Nikolka ze školy? Hurá, támhle jdou. A pejsek se opět vesele rozštěkal. 

"Haf, haf, Nikolko, tady jsem, haf, haf!"
Maminka zastavila a holčička se chytila plotu. Na jeho druhé straně Bertík dělal radostí takový rámus, až vykoukla i babička Eva. 
"Copak to tu vyvádíš, Berte?" zeptala se udiveně, ale pak si všimla maminky s Nikolkou a zasmála se:
"Dobrý den, to jsou k nám hosti. Pojďte dál." 
To teprve měl Bertík radost. Točil se kolem Nikolčina kočárku, tancoval, podával jí packu. A Nikolka se konečně zase začala smát. Měla kamaráda.
A tak si spolu začali hrát každý den. Bertík předváděl všechno, co umí, Nikolka se smála a vymyslela mu i písničku.
                                                     Bertík tančí do kolečka, 
                                                     písničku mu zpívám, 
                                                     směje se nám sluníčko,
                                                     Bertík ocáskem mu mává.
No, moc se jí to nerýmuje, ale to přece nevadí. Nejdůležitější přece je, že  má kamaráda.

Jak si tak jednou zase hráli, vůbec si nevšimli, že za plotem někdo stojí. To smích a veselá písnička přilákala děti z ulice. Stály a ani nedutaly. Dívaly se, jak Bertík tancuje na zadních nožkách, přináší Nikolce kytičku a míč, na povel válí sudy a pak si dokonce vyskočil na kočárek, sedl Nikolce na klín, dal jí hlavičku na rameno a tak se spolu mazlili.

Adam si nakonec dodal odvahu. Zazvonil na zvonek a zeptal se babičky Evy: "Může si jít Nikolka a Bertík s námi hrát?" A když to babička i maminka dovolily, honem popadl kočárek a tlačil ho ven. Na konci ulice je malé hřišťátko, kluci tam hrávají fotbal a holčičky se chlubí svými panenkami v kočárku. Dnes se tam všechny děti shromáždili kolem Nikolky a Bertíka. Bertík se napřed trochu styděl. Schoval se Nikolce do klína a s nikým se moc nechtěl bavit. Jen po očku pokukoval, co se bude dít. Ale za chvíli se osmělil a začal předvádět dětem všechno, co umí. To bylo dnes na hřišti veselo.

Druhý den ve škole bylo kolem Nikolčiny lavice těsno. Tlačily se tam všechny děti ze třídy. Jedny vyprávěly, co včera zažily s Nikolkou a Bertíkem a ty ostatní se nedočkavě vyptávaly, jestli Nikolka s pejskem dnes taky půjde ven. Nikolka jen zářila.

"Nikolko, a máš taky panenky?" ptala se jí malá Alenka, nejmenší holčička ze třídy s krásnými dlouhými zrzavými vlásky.
"Mám, a ušila jsem jim sama šatičky," pochlubila se Nikolka.
"Jé," vydechla udiveně Zuzanka, "tys ušila šatičky sama? Pro moje panenky je maminka kupuje v obchodě."
"Nikolko, ukážeš mi je?" prosila Adélka, "chtěla bych je vidět."

Když si maminka po vyučování pro dcerku přišla, málem ji nepoznala. Ta tam byla smutná holčička, Nikolka zářila jako sluníčko. 

"Maminko, maminko, přijdou k nám Alenka a Zuzanka, a taky ostatní holčičky, já jim ukážu moji panenku Madlenku, a ostatní panenky, a všechny šatičky a domeček, co jsem udělala, maminko, můžu?" chrlila Nikolka na maminku. Maminka byla taky šťastná, když viděla, jak je její holčička veselá.

Nikolka už nikdy nebyla sama. Každý den za ní přiběhly kamarádky, hrály si s panenkami, Nikolka je učila šít šatičky nebo vyrábět domečky. Ostatní holčičky jí zase ukázaly, jak se hrají piškvorky a z uzlíků dělají náramky přátelství. Kluci se s Nikolkou taky kamarádili. No, jak taky  jinak, když pejsek Bertík nechtěl bez Nikolky ven. 

Když jednou kluci hráli fotbal a neměli rozhodčího, půjčili píšťalku Nikolce. A Nikolce neušel ani jeden faul a ofsajd a pískala tak spravedlivě, že i kluci uznali, že tak dobrého rozhodčího ještě neměli. Nikomu z dětí už nevadilo, že Nikolka nemůže běhat a hrát si s nimi na honěnou a schovávanou. Věděly, že umí spoustu jiných věcí, že je veselá a je s ní vždycky zábava.

A Bertík? Ten každý den sedí u vrátek, vyhlíží svoji malou kamarádku, a protože je to pejsek velmi chytrý a vnímavý, ví, že i díky němu se Nikolka už jen a jen usmívá.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage
PRODUKT TÝDNE

Pořiďte svému mazlíkovi kvalitní krmivo. Konzervy Brit Mono Protein jsou vhodné pro psy s citlivým zažíváním, alergiemi a potravinovou intolerancí. Více zde.

produkt týdne.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

TÉMATA