Chcete žít s kočkou?

Chcete žít s kočkou?

9. 5. 2015

Pokud se rozhodnete, že si pořídíte kočku a chcete s ní žít, musíte si v první řadě uvědomit, že se kočka nedá srovnávat se psem. Liší se vzájemně ve všem. Pes je smečkové zvíře, a proto nás považuje za člena smečky a také se k nám tak  chová.

Kočka je absolutně jiná – je individualistka. V přírodě divoké kočky žijí samotářským životem kromě krátké doby v období říje. I potomstvo vychovává sama a je velmi starostlivou matkou. Když se jí místo nezdá pro koťata dost bezpečné, přenese je jinam. Nedivte se proto, že vám vaše micka z ničeho nic odnese koťata z pelíšku, který jste jí připravili, jinam, třeba do skříně. Asi se jí váš pelíšek nezdál dost klidný a bezpečný. Proto se zbytečně neříká „přenáší to, jak kočka koťata“. Také umí svá mláďata chránit za všech okolností, třeba i proti velkému psu, před kterým by jinak utekla. Byla jsem toho svědkem.

Pokud zajistíte své kočce klidný koutek, kde může odpočívat, dobrou stravu, čistý píseček a hrajete si s ní a mazlíte ji - samozřejmě, když ona chce - není nad příjemnějšího parťáka.  Musíte si ale vždy uvědomit, že o všem rozhoduje kočka, ne vy. Jak se říká, buďme vděčni, že nás nechá u sebe bydlet.

Pes si s vámi bude hrát, kdy chcete vy, ale kočka ne. Je zbytečné to chtít změnit, nepovede se, jen k vám ztratí důvěru, vystresujete ji a bude se bránit.

Protože je samotářská, vzniká určitý problém, když do bytu přinesete nového kočičáka. Původní obyvatelka rozhodně nebude nadšená, naopak, bude se snažit ho vypudit a vám „tu zradu“ osladit. Začne dělat věci, které jinak nedělala: močí mimo svůj záchůdek, prská, nechce se nechat hladit, škrábe nábytek. Je to její protest. Je na vás, abyste jí dokázali, že ji stále máte rádi, aby nemusela žárlit. Buďte mezi rivalkami klidným prostředníkem.

Já mám právě tento problém za sebou i s jeho negativy. Podařilo se mi moje kočičí děvčata srovnat. Každá si přivlastnila část bytu, určitý „pelíšek“, čili má svůj „revír“. Někdy si ho prohazují, ale to je v jejich režii, do toho nezasahuji. Dokáží se poprat u misky s vodou, která bude pít dřív. To je ale moje chyba, zapomněla jsem nalít vodu do druhé misky. Na potravu také musí mít každá vlastní misku a dodržují to. Své pelíšky občas mění, to je pozůstatek z divočiny, kdy to musely dělat z bezpečnostních důvodů. Pes má naopak své místo, které dodržuje.

Kočky chovám celý život, tak mám s nimi dost zkušeností a nové získávám jak z odborných časopisů, tak z vlastní praxe. V současnosti mám osmiletou černou kočku Lucku z útulku a tříroční „papírovou ragdolku“ Mejdynu  od paní, která se o ni nemohla z rodinných důvodů starat. Jak jsem napsala, už si na sebe zvykly, spí spolu i si někdy spolu hrají, ale ta mladší Mejdyna, i když je mnohem větší než Lucka, Lucku  musí poslouchat. Dost na sebe žárlí, hlavně na moji přízeň, musím je hladit současně a žádnou nepreferovat.

Rozhodně se s nimi nenudím. Jsou to ale moje zlatíčka a za nic bych je nedala.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vanda Blaškovič
Tedy Zdenko! Takové nástrahy! Ty máš ale náádherné kočky, k nám přišel takový holobrádek.....) ...nejvíc mne zarazilo, že o všem rozhoduje kočka a ne já...:) tak to tedy nevím....cha,cha, to si ještě rozmyslím.....) Díky!
Eva Mužíková
Zdeni, při čtení Tvého článku jsem vše viděla jako před sebou. Má kočka mi také schovávala koťata, mnohdy je přivedla ukázat světu až po několika týdnech. Druhá zase byla na mne tak vázaná, že jsem musela sedět u jejího porodu a když jsem odešla, přestala rodit. Druhý den na veterině z ní cisařským řezem bylo nutné mrtvé koťátko vyndat...
Libuše Křapová
U nás na dvorku je docela hemžení. Pes Ferda, kastrovaná kočička Bětka, kocourek Pepa a kocour Simon. Když manžel ráno vyjde na obhlídku (kontroluje, co přes noc všechno vykvetlo), táhnou se za ním jako jeho suita. První Ferda, pak kočky podle rychlosti doběhu. A jakmile někde usedne, už se perou o jeho ruce, kdo se bude mazlit první :-)))
Miluše Hasenohrlová
Mám ráda všechna zvířata, ale doma mám povolenou jen andulku Ferdu :-)
Jiřina Votavová
Všechna zvířata, i kočky, mám ráda, ale zatím bych na ně doma neměla čas, jsme stále v pohybu.
Hana Rypáčková
Dcery kočka a kocour/kastrovaní/ mě vzali za svou až po dvou letech.Už mne vítají a tulí se.Vendy se už nebojí,ale jsou z jeho přítomnosti rozladění.
Květoslava HOUDKOVÁ
Nyní žiji v Pečováku, vlastní mazlíček zde není povolen, ale často jedu na trojkolce k dceři. Ta má kocoura Bertíka (9 r.) a kočičku Lízinku (3 r.) - oba kastrovaní, netoulají se - občas jen navštíví sousedy. Bertík je děsně zvědavý = když přijde návštěva, vždy se "odněkud vynoří" - kdo přišel a co mu přinesl ? - a pak zase zmizí. Proto mu říkáme Sherlock Holms!
Květoslava HOUDKOVÁ
Po svatbě jsme odešli z Prahy do pohraničí-za bytem a prací - pobočka Drůbežnictví Xaverov. Nová bytovka, dobrá práce, kuře za pár kaček - tak jsme si pořídili kocoura-černého Čerta. "Vykrmil" se v pořádného macka, v drůbežárně poctivě lovil myšky - ale nežral je - skládal před kancelář vedoucího! Po narození syna se naučil jezdit v síti kočárku i do obchodu. Tam vyskočil na plymo - zuby a drápy v pohotovosti! a fungoval jako spolehlivá "ochranka".
Eva Balúchová
My jsme taky kočkaři,ale chtěla jsem ,aby kočka bydlela s námi.Kdybych dřív četla tvůj nadpis,dopadlo by to jinak.Udělali jsme z kočky domácí kočku venkovní a vůbec se jí to nelíbí.Rozdali jsme její koťátka a ona se začala mstít přesně jak píšeš.Jak pohár přetekl,nechala jsem jí udělat velký domeček a bydlí na balkoně.
Zuzana Pivcová
Je zvláštní, že mnoho lidí kočky miluje a jiní zase úplně nesnášejí. U psů to tak ostře vyhraněno není. Ale kdo si jednou vezme kočku a pochopí její osobnost, zůstane obvykle už jednou provždy "kočkařem". O kočkách jsem tu něco psala vloni, tak se nechci opakovat. Ale Vaše vyprávění mě potěšilo, protože je napsáno se znalostí a srdcem.