Jak jsem se učila meditovat

Jak jsem se učila meditovat

14. 4. 2015

Na stará kolena mě začalo zajímat všechno, co je mezi nebem a zemí. Né, že by mě to nezajímalo na kolena mladá, ale čím se více blížím k tomu konci, tak mě zajímá, jestli je to opravdu definitivní, nebo se znovu narodím, zůstanu někde v jiné dimenzi, budu se kát za své hříchy atd...

Zakoupila jsem tedy různé chytré knihy a začala jsem je studovat. Mimo jiná moudra, která si ještě musím nechat projít hlavou, ale kterým věřím už na devadesát devět procent, jsem se dočetla, jak je úspěšná mysli člověka meditace. Prostudovala jsem tedy jak na to a jala se to provádět v praxi.

Sedla jsem si na židli do pohodlného sedu, nohy opřela o zem, ruce o kolena, zavřela jsem oči a začala vypuzovat z mysli všechny nepotřebné myšlenky, které můj život zatěžují. Vnímám ticho a klid a venku slyším jenom zpěv ptáků. Zapomněla jsem podotknout, že medituji v pět hodin ráno, protože spát nemůžu. Jak tak sedím se zavřenýma očima a propadám se do jiného světa, strašně se vyděsím. Můj jorkšírek přestal snášet můj nezájem o něj a nebo si myslel, když tak nehnutě sedím, že jsem mu umřela a jal se mně ze všech sil oživovat. Vyskočil mi na klín a olizoval mě všude, kam dosáhl, aby mě probudil k životu. Vysvětlila jsem mu, že ještě žiji, uklidnila ho a on se asi rozhodl, že bude meditovat se mnou. Zůstal mi ležet na klíně a vypadalo to, že klidně usnul.

Fajn, tak můžu pokračovat. Opět jsem v pohodě zavřela oči. Když mi ale před oči začaly přicházet obrazy a já jsem se snažila porozumět tomu, k čemu mě podvědomí nabádá, vyděsila jsem se podruhé. Do mého nosu proniklo totiž něco a to něco byl odporný zápach spáleniny. Já totiž, jak jsem zvyklá kombinovat různé činnosti, jsem si dala vařit oběd. Říkala jsem si, že až domedituji budu mít uvařeno. Dala jsem si tedy kuřecí stehýnko do trouby, mírně ho podlila a v dobré víře ho opustila.

Bohužel se mi ale meditace nějak protáhla, já zapomněla na čas i na milé stehno v troubě a už to bylo.
Otevřu dveře obývacího pokoje a chci jít do kuchyně. V předsíni je mlha, kterou se prodírám a když najdu kuchyn, nemůžu najít sporák. Můj byt se totiž tak naplnil kouřem, že mě popadlo zoufalství. Otevřu okna dokořán, otevřu konečně troubu a  vysvobodím stehno s pekáčkem. Stehno zmizelo, v pekáči je nějaký černý uhlík a také pekáč nevypadá, že bude ještě někdy k potřebě. Utíkám tedy s obědem do popelnice a větrám a větrám. Doufám, že někdy se toho zápachu zbavím.

Meditace je tedy odložena, namažu si k obědu kousek chleba a jdu s pejskem na vzduch, aby jsme se neotrávili. Po cestě si nadávám a docházím k závěru, že vlastně mám štěstí. Kdyby se ta meditace protáhla, já se dostala do jiného časoprostoru, mohla jsem se otrávit kouřem a už vůbec bych se nedozvěděla, co na mně po smrti čeká.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Já říkám:"Plyn,plyn, pak oheň" A děsím se , že při své roztěkanosti zapálím byt.Hlavně i od svíček!
Vanda Blaškovič
Krásně jste to napsala, paní Šimková. Zasmála jsem se. Znáte pana doktora Eduarda Tomáše? Již se na nás pár roků dívá z oblaků...Dokázal skoro jen svojí přítomností provázet meditací. Jeho átmavičára je nedostižná....je to meditační technika sebedotazování. Stojí za to si přečíst některou jeho knihu, nebo se mrknout na internet. Jsem šťastna, že jsem patřila do okruhu jeho, troufám si říci, přátel.
Libor Farský
Meditovat bych opravdu nedokázal, zato vyrobit z masa uhlí se mi povedlo už několikrát. Aspoň, že to berete s hřejivým humorem.
Soňa Prachfeldová
Meditace s humorem, to je asi nejtěžší být chvíli sama se sebou bez myšlenek, přesně jak píše Zoja, také se soustředím na něco a občas se mi to i podaří.
Zoja Sedláčková
Pěkný článeček, takhle občas dopadneme všichni. Chodím na jógu ale celkové usebrání je pro mne zcela nedostižné. A tak jsem se naučila něco jiného. Když mne pronásledují "otravné" myšlenky, vezmu si do ruky nějakou krásnou věc, nejlepší je nějaký květ, a snažím se alespoň pět minut soustředit jen na ni. Prohlížet si každý detail, představovat si nějaké aranžmá. Většinou se pak už dotěrné myšlenky nevrátí.
Hana Šimková
Děvčata, když nejde o život.......
Zuzana Pivcová
Hani, to, co východní filozofie chápe jako meditaci, pro většinu z nás Evropanů není dost dobře proveditelné. Myslím, že úplně stačí hezky se rozdýchat, v duchu poděkovat za všechno, co mám, a nechat věci plynout. Jakákoliv přirozenost, třeba i v podobě laické naivity, je lepší než nějaká snaha napodobovat nebo dodržovat něco podle pokynu. Zůstaňte veselá a svá, což nepochybně jste. Otevřu článek, podle stylu na první pohled poznám, že jste to Vy. A to je fajn.
Nina Šachová
Hani, příjemné čtení, i já dělám moc věcí najednou a dopadnu úplně stejně jako Vy.