Cesta za Pilávkou
FOTO: autorka

Cesta za Pilávkou

24. 7. 2017

Nedaleko mého bydliště mezi obcemi Hvozd a Bohuslavice v hlubohém lese se nachází studánka, kterou hlídá kamenná socha Pilávky. Voda z pramene studánky je pitná a putuje přes Dunaj až do černého moře. U sochy na vývěsné zasklené cedulce je napsána tahle pověst, která se po léta vypravuje v našem kraji.

Je to už dávno, co se odehrál tento příběh. Tenkrát mohl jít každý hlubokým lesem 3 dny, aniž by narazil na lidské obydlí nebo potkal člověka. Málokdy se člověk odvážil na takovou cestu, neboť v té době v lese žili kromě divoké zvěře i další obyvatelé. Ne všichni byli oškliví jako hejkalové, skřítci a čarodějnice. Mnozí obyvatelé lesa oplývali nevšední krásou a půvabem. O to zrádnější byly jejich činy. Kolik mládenců skonalo v divokém nekonečném tanečním reji s dlouhonohými divoženkami, přesto jejich nadpozemská krása přitahovala další. I v našem  lese žily krásné víly.

Mylná je však domněnka, že tančily jen při měsíčku. Každá víla měla spoustu práce. Jedna starost o květiny, druhá o kapradiny či vřes, další o šípkové růže. Nejkrásnější z nich Pilávka měla na starosti potůčky a pramínky z celého okolí. Cožpak je to činnost pro průsvitné ručky útlounké víly? O co půvabnější by bylo jen tak tančit, jen tak pro radost, pročesávat si dlouhé plavé vlasy, či obdivovat svou krásu ve vodní hladině studánky. A tehdy dostala Pilávka nápad.

Jednoho dne, když se vraceli chlapci z pole domů , uviděli u lesa krásnou vílu Pilávku. Stála mlčky a smutně se usmívala. Tento výjev se opakoval několik dní, než se chlapci odvážili k víle přiblížit. Leč víla před nimi pomaloučku ustupovala do hlubin lesa. Když i odvážnější chlapci začali ztrácet pocit jistoty, víla se zastavila.  Chlapci zůstali jako zkamenělí, když  její tvář zalil radostný úsměv a víla  promluvila. „Zdravím vás, sliční mládenci, jsem Pilávka, paní vod, a chcete- li mne, stanu se ženou toho z vás, kdo mi na tomto místě vykope studánku“.

Chlapcům se víla moc líbila a získat ji pro sebe takovým způsobem se jim zdálo jednoduché.  Ale koho si z nich víla vybere? Víla pravila, všichni máte stejnou šanci. Kopat může každý, ale jen ten, kdo se mi bude nejvíc líbit, najde ve studánce prsten. A od okamžiku, kdy mi navlékne prsten  na prst, stanu se jeho ženou. Po těchto slovech víla zmizela v lesním šeru. Chlapci začali kopat. Vykopali studánku a hlídali jeden druhého, aby nešel náhodou všechen čas trávit u studánky. Víla se k ní posadila, rozpustila si své krásné dlouhé vlasy a začala je rozčesávat. Náhle se v lese setmělo, zahučel silný vítr a před vílou se zjevila všechna lesní strašidla. Nejstarší z nich, stará čarodějnice, přistoupila k víle a zaskřehotala. Obdivuješ svou krásu, Pilávko, obdivuješ. Věz, že mávnutím mého kouzelného proutku ji budeš obdivovat na věky, neb zkameníš, porušila jsi zákony  lesa. Využilas lidské plémě pro svou pohodlnost a nesplnila slib, který jsi učinila.

Mezi námi už není pro tebe místo. Místo pro tebe není ani mezi lidmi, zavrhli tě též. Staneš se kusem kamene, ale abys věděla, že nejsem bez srdce jako ty, dostaneš šanci. Vždy jednou do roka na svatého Jakuba obživneš. Přijde-li  této noci mládenec a navlékne ti prsten, který najde ve studánce, kouzlo pomine. Do té doby sbohem, kamenná krasavice. V tom okamžiku švihla prudce proutkem a víla zkameněla. Když se druhý den ráno vyhouplo slunce nad koruny stromů a ozářilo paprsky hladinu studánky, naskytl se náhodnému chodci neobvyklý obraz. U studánky spatřil sochu krásné víly...

Kamenná socha střeží studánku dodnes, čeká a čeká na vysvobození.

 

Z archivu - náš portál obsahuje více než 8 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Krásná pověst.
Helenka Červenka
Škoda, že Růženka nepíše další příběhy. Před měsícem jsme u ní byli, má starostí nad hlavu, zahradu kolem domu, na vše skoro sama a ruce nechtějí poslouchat :-(
Eva Mužíková
Růženko, hezké vyprávění.......
ivana kosťunová
Krásná pohádka a poetické místo - nikdy jsem o něm neslyšela.
Zuzana Pivcová
I když od prvního vydání Růženčina článku už uběhl nějaký čas, dobře si na něj pamatuji. I když to jsou zdánlivě jen povvěsti, často mají nápadnou podobnost s lidskými příběhy a charaktery. Možná to bude někomu k smíchu, ale já jsem měla hodně ráda Dvořákovu Rusalku, protože to byl svým způsobem můj příběh. Dravá sebevědomá dívka mně, tehdy hodně nesmělé, přebrala chlapce, kterého záhy odhodila....
Olga Štolbová
Růženko, hned mě napadlo, že bys měla zkusit ten prsten najít a Pilávku vysvobodit. Ta by koukala....*****
Zdenka Jírová
To je moc hezká pověst, pověsti , vážící se k nějakému místu, ráda čtu.
Dana Kolářová
S chutí jsem si zase přečetla pověst o víle Pilávce, Růženko.
Hana Rypáčková
Opravdu pěkné povídání.
Hana Práglová
Zajímavé místečko a velice pěkné čtení.Díky Růženko§
Růžena Antlová
Socha Pilávky sedí u studánky v lese od roku 1950 a je s podivem že tam tolik roků studánku stráží ,že ji nějaký zloděj nemá na své zahradě. Jak tam pojedu příště (les je plný borůvčí) tak sebou vemu lopatu a studánku vyčistím je strašně zanesená kdo ví třeba v ní najdu ten prsten a Pilávku vysvobodím i když nejsem švarný mládenec .
Soňa Prachfeldová
Hezká pověst, možná, že jednou socha zmizí ...
Marie Novotná
Studánky v lese jsou jak oázy v poušti.Křišťálová voda osvěží a tahle pohádka potěší.
Zuzana Pivcová
Je to moc milá socha a něžná posmutnělá pohádka. Vzpomněla jsem si na pověst o dívce jménem Rica, po níž se jmenuje jezero vysoko v horách Kavkazu. A teď si uvědomuji, že jsem tam byla před více než 40 lety.
Lidmila Nejedlá
To je krásná pohádka. O víle Pilávce jsem nikdy , Růženko,neslyšela. Který dobrák ji asi vytesal.
Alena Vávrová
Růženko, moc hezké pohádkové vyprávění a hezké místečko se studánkou a studánkovou vílou Pilávkou, které jsi navštívila a seznámila nás s ním. Dík!