Jedna z nejhranějších českých skladatelek Vítězslava Kaprálová, která zemřela přesně před 75 lety, 16. června 1940, se za pouhých 25 let svého života stačila výrazně zapsat do české hudby 20. století. Její dílo, plné imaginace, vášně i vtipu, patří dodnes do repertoáru předních světových hudebníků.
V tvorbě uplatňovala rodačka z Brna (narozena 24. ledna 1915) moravskou melodiku, ale i světové postupy moderní vážné hudby. K jejím známým dílům patří třeba orchestrální Vojenská symfonieta, píseň Sbohem a šáteček na stejnojmennou Nezvalovu báseň či klavírní cyklus Dubnová preludia.
"Vitka" Kaprálová, která měla intimní vztah ke staršímu a ženatému skladateli Bohuslavu Martinů, vystudovala skladbu a dirigování na konzervatoři v Brně, později studovala na mistrovské škole v Praze skladbu u Vítězslava Nováka a dirigování u Václava Talicha. Ve svých dvaadvaceti letech (v listopadu 1937) již dirigovala v Praze před Českou filharmonií svou Vojenskou symfonietu a o rok později ji přednesla se Symfonickým orchestrem BBC v Londýně.
Kaprálová žila od roku 1937 v Paříži. Krátce před svou smrtí se Kaprálová v dubnu 1940 provdala v Paříži za spisovatele Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Při útěku před postupující nacistickou armádou u ní propukly dřívější příznaky tuberkulózy, které podlehla v Montpellieru na jihu Francie 16. června 1940.
