Vzpomínka na moji babičku

Vzpomínka na moji babičku

6. 7. 2015

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu  - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Moje babička bydlela v malém městečku v chalupě. Na dvoře běhaly slepice s houfem kuřátek, v králíkárně bylo pár strakatých králíků a v zahradě kejhaly husy.Ty jsem směla vyhnat na pastvu a hlídat, aby nezašly do obilí jezeďáckých polí. Pomáhal mně při tom můj mladší bratranec, s kterým jsme prováděli řadu lumpáren.

S babičkou jsem chodila na trávu králíkům, sbíraly jsme suché větve na topení, v chalupě se topilo ve velkých kamnech i v létě, protože se na nich vařilo. Naučila jsem se vždy, když jsem se vracela
z „lítaček“ v polích, přinést nějakou soušku domů. Také jsme s babičkou dělaly šišky pro krmení hus a zkusila jsem si pod babiččiným vedením husy šiškami i nakrmit. Malým kachňatům jsem chodila na mladé kopřivy a věděla jsem, že se musí předem spařit horkou vodou, aby kachňata nepálily, pak je jemně rozsekat sekáčkem a smíchat se šrotem.

Večer jsme si sedly na práh domu nebo do světnice a babička vyprávěla o svém mládí a jaké to bylo před téměř sto lety. Narodila se v roce 1877, což pro mne byl úplný dávnověk. Chodívala za mlada na procesí, uměla zpívat zbožné písně, ale také ty „kramářské“, které se daly koupit na poutích, jako například o Babinském nebo o nějakém strašném „mordu“
a řadu lidových písniček.

Jedli jsme prostě, ale chutně. Uměla dobrou polévku „ kudlasku“ – uvařila se směs kořenové zeleniny nadrobno nakrájené, rozkrájených brambor a malých „kudlásků“, což byly lžící vykrajované nočky těsta z mouky a vody. Omastilo se sádlem. Pro vylepšení se přidaly houby. Ty rostly kousek od chalupy. Babička na nás s bratrancem zavolala: "Děti, skočte mi pro pár hub do polívky!" a my je za chvíli donesli.

Na prázdniny u ní jsem se vždy moc těšila, v dopisech jsem ji hlavně pověřovala úkoly zjistit, kde je na poli hrášek, na nějž jsme chodili, a zda už zrají třešně, kterých tam bylo všude požehnaně. Její chalupa stála na konci ulice, v podhradí, sklípek jsme měli ve středověké únikové cestě pod hradbami. Dole tekla říčka a na ní klapaly hned dva mlýny. Za řekou se nacházel žulový lom, kde se ještě v 50. letech lámal kámen. Před odstřelem vždy zatroubili na trubku takovou zvláštní fanfáru, po odstřelu to zase odtroubili. Ze žulových kamenů byly postaveny snad všechny chalupy v městečku. Bylo to romantické prostředí.

Babička vychovala pět dětí, ale jen moje maminka jí zůstala. Nejstarší syn jí padl v 1.světové válce, ostatní zemřeli na nemoci. Měla těžký život, ale byla velmi statečná a hlavně pracovitá.

Škoda, že zemřela pro mne příliš brzy, bylo mně dvanáct, jí osmdesát. Často na ni vzpomínám. Po letech jsem její chalupu zdědila a dala jí zase krásný kabát. Moje děti si tam užívaly dětství stejně jako kdysi já. Babiččin hrob udržuji a při toulkách krajem si ji vybavuji ve vzpomínkách.

Chalupu už bohužel nemám, stáří a zdravotní stav mně už nedovolují se o ni starat. Jezdím se na ni alespoň dívat vždy, když jedu obstarávat babiččin hrob, kde už spí i moji rodiče a kam uloží moje děti jednou i mne. Hřbitůvek je tam krásný, budu v dobré společnosti.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
petr stejskal
Zdeničko,to je nádherné. Nějak se mi u toho čtení zadrhávalo v krku.
Alena Várošová
Krásný příběh a tak to tak tehdy bylo.Taky vzpomínám na svou babičku,jak měla kozu s kůzlátky,které se na Velikonoce podřezalo,upeklo na velkém pekáči a jedlo.Dodnes bych to maso nepozřela.Také kozí mléko,kterým babička zadělávala těsto a dávala do buchet kozí tvaroh.Ještě dnes to cítím.Buchty mívala výtečné,ale jen s povidly mi chutnaly.Milovala jsem všechny zvířátka a jednou jsem taky vzala do každé ruky jedno káčátko za krk a dělala jsem mu rádi,rádi a pak babička křikla,já kačenky pustila a bylo po nich.Krásné vzpomínky jste nám paní Zdenko,tímto článkem obnovila.Děkuji.
Zdenka Jírová
Jsem ráda, že jsem pomohla svým článkem vyvolat i vaše hezké vzpomínky na dětství a milovanou osobu.
Dagmar Bartušková
Vaše vzpomínání se mi také líbí. Já, bohužel, babičky nepoznala. Jedna z nich nestačila ani babičkou být, byla vlastně maminkou, která zemřela velmi mladá. Ale její muž, můj báječný děda, předával svá moudra nejen mně, ale i mému synovi.
Vanda Blaškovič
Hezké povídání. Mojí jednu babičku si pamatuji v nažehlené bílé zástěře jak voní vanilkou. Kulaťoučká, čisťoučká....Připomínala mi cukřenku. Druhou babičku vidím sedět v křesle u rozsvícené lampy a čte mi knížku Gabra a Málinka. Vlasy měla stažené na týlu do elegantního copu, nožku přez nožku. Štíhlounká. V té jsem viděla baletku. Obě babičky žily s dědečkama v bílých staveních jihočeské krajiny se zahradou, rybníkem, včelama , lesem a láskou... Krásné vzpomínky. ...
Elena Valeriánová
Kráné nostalgické vzpomínání. Naše vnoučata na nás budou vzpomínat - jak nás učily obsluhovat chytré telefony, jak babička zápasila s digi fotoaparátem atd. Bude to možná úsměvné a věřím, že i pro ně časem tak milé jako Vaše vzpomínání, paní Zdenko, na Vaši babičku.
Zuzana Pivcová
Šťastné každé dítě, které může po letech takhle vděčně a s láskou vzpomínat na svou babičku.
Hana Rypáčková
Moc hezké vzpomínání.Také jsem měla jednu babičku na vsi s havětí.Sjížděli jsme se k ní vnoučata od pěti jejích dětí.také jsem to chtěla svým vnoučatům dopřát.Proto si půjčujeme chalupu, ale to už není ono...
Květoslava HOUDKOVÁ
Na své babičky vzpomínáme rádi. Nejen na jejich laskavost a moudrost, ale i na jejich BIO-havěť na dvorcích. My - děti narozené koncem války a těsně potom - jsme měly dobrý základ z domácích surovin a stravy (např. moje babička byla venkovskou švadlenou - sedláci za parádu platili zejm. naturáliemi = mléko, smetana, vejce, maso atd).
Soňa Prachfeldová
Milá a krásná vzpomínka na babičku, také jsem měla takovou kouzelnou, měla i kozu a já byla odchována na kozím mléce a vlastně až do její smrti jsme byly spolu a za to jsem nesmírně vděčna !
Marie Novotná
Hezká vzpomínka.I mě připoměla tu mojí,narozenou v r.1886 .Vzpomínky jsou hodně podobné těm mým.Díky
Alena Tollarová
Moc milá vzpomínka na babičku. Ale každý bohužel svou babičku nemá nebo ani neměl. Já jsem nezažila ani jednu babičku ani dědu, takže podobný příběh nikdy nenapíši.
Hana Čadová
Paní Zdeno, krásný příběh Vaší babičky. Připomíná mě to moji babičku, která od jaro do podzimu žila v malé vesničce u Havl. Brodu. Každý rok jsme u ní trávily prázdniny. Do lesa na houby, borůvky a šišky to bylo co by kamenem dohodil. Bohužel, když se začala stavět dálnice, tak dost lesa se vykácelo. Také vařila prostě. Jenom chlebovou polévku jsem nejedla. Pravidelně každou neděli chodívala do kostela. Vychovala 7 dětí a ještě jedna teta žije.
Jana Šenbergerová
Krásná vzpomínka, paní Zdenko.