Jak málo stačí

Jak málo stačí

7. 7. 2015

Dávno tomu. Vedro jako dnes a já se ubírám do práce. Musím jet metrem. Tramvají bych jela hodně dlouho. Mám klaustrofobii. V metru se klepu strachem, ale snažím se být statečná.

Zastavujeme v tunelu mezi stanicemi. Asi se něco děje. Zelenám a omdlívám. Někdo mě křísí a jsem na nástupišti metra.

Práce čeká, ale na mne už asi ne. Nemám se tam jak dostat. Blízko domova žádnou práci neseženu. Pomoc odnikud nepřichází .

Chudnu, hubnu a jsem bezdomovec.

Jak málo stačí...

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Ještě, že už dávno tomu. Ňěkdy nám to fakt život nandá, že i ty střípky štěstí nějak někam zapadnou a proto střípky sebrat opatrně a složit a zase to půjde :-)
Eva Mužíková
Hani, já naštěstí klaustrofobií netrpím, ale do tvých pocitů se dokáži vžít... také by mi v tom tunelu asi nebylo dobře...
Jana Šenbergerová
Krátký, ale silný příběh s dlouhodobými následky. Jen doufám, že netrvá. Jsem přesvědčena o tom, že jak málo stačí ke krachu, tak málo může stačit k vzestupu, jen vědět, jak na to. Tím ani v nejmenším nechci uvedenou situaci zlehčovat.
Zuzana Pivcová
Život je šňůra za sebou navlékaných korálků, které k sobě patří, i když se třeba zdánlivě nehodí. Může to být štěstí, složené z miništěstíček, a naopak. A najednou se ocitáme někde, kde jsme nechtěli. Tebou vylíčenou situaci nikomu nepřeji, včetně sebe.
Alena Tollarová
Zajímavé. Nemám sice klaustrofobii, ale netuším, jak by mi bylo v tunelu, odkud není úniku. Život opravdu píše romány. A stačí málo a člověk se nestačí divit ...