Mořské rybaření aneb
Moje setkání s delfínem

Mořské rybaření aneb
Moje setkání s delfínem

2. 8. 2015

Posledně jsme, vážení, lovili kalamáry v noci z lodě. A chcete vědět, jak je to vlastně obecně s mořským rybolovem v Chorvatsku? Předem se omlouvám zkušeným rybářům, to víte, jsem jenom ženská... Ale můžu vás rovnou trochu potěšit. Dítě do 14 let s jedním prutem může lovit bez povolenky! Takže, když budete třeba doprovázet vnoučata, můžete si i vy v klidu zarybařit. Jinak je rybolov zde zpoplatněn. Týdenní povolenka přijde na zhruba 1000 Kč a lze ji koupit na internetu. My domácí máme celoroční povolenku.

Často se můžete setkat s informací, že "čudličkaření" ze břehu Chorvaté tolerují a povolenka není vyžadována. Ale nedoporučuji na to spoléhat. Jakmile se chorvatský policista jednou rozhodne někoho pokutovat, je to fakt mastný. Policajti jsou zde totiž docela důležití a vážení. V turisticky nejnavštěvovanějších lokalitách jsou kontroly povolenek velmi časté.

Ale abych řekla upřímně, pokud si chcete být 100% jistí, že budete mít k obědu či večeři rybu, je jistější si ji koupit ráno od rybářů přímo z lodí. Úlovky tu totiž nejsou, bohužel, nikterak závratné. Proto i ryby jsou zde drahé. Já jsem si dříve představovala, že se hodí návnada a máte rybu. Ne, ne! To již prý hodně dlouho neplatí. Představovala jsem si, jako Češka, že je moře plné ryb. Není...

Kilo sardinek, jsou nejlevnější, stojí asi 100 Kč, a pokud jsou velké, je jich 35 kousků do kila. Upravují se na grilu - po chorvatsky na žaru. Sardinky jsou skoro nejzdravější rybky vzhledem k obsahu omega3 mastných kyselin. Proto i doma v Česku jsou sardinky jedna ze dvou konzerv, které jsem ochotná někdy otevřít. Ta druhá jsou tresčí játra.

Jedna dáma na i60 se mne ptala, zdali je ještě ve Vrbosce sardinkárna. Již dávno není v provozu, Zdenko, kvůli odpadu z ní, ale stále stojí. Je to památkově chráněný objekt, tedy spíše ruina. Škoda. Snad se někdy stane součástí místního kouzelného rybářského muzea.

Další způsob lovení je do sítí – sítě se na noc rozvezou a brzo ráno se stahují s různorodým úlovkem. Mezi nejběžnější a přitom nejkvalitnější chorvatské ryby patří brancin, orada, kovać a zubatac. Kováč, neboli šampijéra, tak ji nazýváme doma, je drahá ryba. To je radosti, když se chytne! Na trhu stojí přibližně 700 Kč za kg. Pokud byste raději jen něco malého, vyzkoušejte sardinky. Sem tam se zachytí  do sítě langusta, krab, škarpína, chobotnička... Jednou jsem viděla, jak rybář dostal pokutu při kontrole sítí. A víte, za co ji dostal? Měl moc malá oka na sítích. Chytal tím pádem i takové malé rybky, které měly šanci ještě proklouznout a dostat svobodu. Lovení „na panulu" je tažení vlasce - špagátu s několika návazky za lodí. Takto se chytají ryby „špágry".

Ale nezapomenutelný je lov úhořů. Ti se také loví na vlasec - šňůru ponořenou přes noc v moři. Úhoř je pro mne jedna z nejtajemnějších ryb. Má nečekaně prostornou tlamu, vybavenou drobnými ostrými zuby, v níž má úhoř překvapivě pevný stisk. Je dobrodružství ráno vytahovat  úhoře až metr dlouhé. Ulovili jsme jich posledně 13 kousků. Přitom mne jeden úhoř kousnul do ukazováčku. Moje nešikovnost. Ječela jsem jako blázen a mrskala rukou, aby se pustil. Odletěl přímo do moře. To se mu určitě líbilo. Méně mně. Ale týden jsem nemusela mýt nádobí! No tak, nedej se kousnout! Při jejich lovu si vždy vzpomenu na Hrubínovu básničku: Úhoříčku, úhoři, jaké je to na moři? Já jsem nebyl, Pepíku, ani u vás v rybníku!

To brzké ráno, když jsme šli vytahovat úhoře, bylo moře klidné a rovné jako olej. Jen jsem viděla v dáli takové čárky na hladině. Byly to hřbety delfínů. Lehla jsem si na břicho, na příď lodi, a dívala se fascinovaná touto podívanou na moře. Lehounký opar se vznášel nad hladinou, slunce vycházelo, všude mír, klid. 

Ale čí to cítím na sobě neobvyklý pohled? Jsme na lodi jen dva a mužíček spokojeně podřimuje. Ten to není... Podívala jsem se pod sebe do hlubin moře. Co to tam nevidím!!? Nevěřím svým očím! Přímo pode mnou, jen natáhnout ruku, je pod hladinou obrovský delfín! Tlamou nasměrovaný přímo ke mně, k lodi, a zírá na mne ze vzdálenosti jednoho metru s naprostým klidem. Malinko se celým tělem pootočí doprava, doleva, jako by si mne chtěl lépe prohlédnout. Sálá z něho ledový klid. Zato mně se  rozbušilo srdce jako zvon! Puls tak 180! Oněměla jsem úžasem a následně respektem. Přeci jenom nejsem zvyklá se každý den dívat do očí takovému kolosu.

Byl majestátný. Bleskne mi hlavou, že v moři, při plavání, bych ho tedy potkat nechtěla! Loďka mi dává jistotu. A najednou vím, že nás delfín přišel pozdravit. Usmívá se na mne. Nestojím nad ním, ale ležím ve vodorovné poloze jako on. Jako ryba. Jsme si rovni. Nebo snad má převahu?

Ano, to věčné dilema, člověk a zvíře. Stařec a moře. Betty McDonaldová. Když nastaly deště. Quo vadis... Mám zvláštní pocit. Jak bych to, moji milí, popsala? Takový všeobjímající pocit. Snad souznění s přírodou, se vším živým, s vesmírem? Jistě znáte ty ojedinělé, celkem nevýznamné okamžiky v životě, které jsou pomíjivé, ale stále se k nim tak nějak vracíte? Takové je i moje letmé setkání s delfínem.

Najednou vím, že to, co jsem mockrát četla o jeho dobrotě a inteligenci, je pravda. Již nepochybuji o moci delfínů zachránit loď či člověka při bouři, při katastrofě. Viděla jsem totiž jeho oči.

Oči delfína.

Jako by říkaly: Poutníku bláznivý, zastav se na chvíli na tom světě širém...  

Zastavte čas!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vanda Blaškovič
Lubomíre, kupuji kamion zeleninky a nechám naházet do moříčka...:) snad konečně dorazíte, když to Španělsko jste již zvládli...:)) ahoj a dík!
Vanda Blaškovič
Dobrý večer, Dano, jsem ráda za připomenutí vzpomínky..:)) Všimla jsem si, že sledujete hodně Fota dne. Mně se tato rubrika také líbí.
Lubomír Müller
Krásné, Vando, naladěné na radost a úžas. Já bohužel nemám rád jakýkoliv lov, neboť přináší smrt lovenému. Ale s tím nic nenadělám. Homo sapiens je predátor jako každý jiný tvor tady na planetě. I ten delfín s krásnýma očima loví jiné ryby. Viděl jsem jakýsi dokument, jak hejno mladých delfínů uštvalo k smrti mládě kosatky. Jen tak, pro radost. Delfíní chuligáni. To je však výjimka, jako u lidí. Doporučuji pro zájemce o život delfínů knihu Tajemství delfínů a jejich radostný život od Bobbie Sandozové. Vando, až přijedu na Hvar, musíš týden předem "naházet do moře" kedlubny, mrkve, patizony a rajčata, a já půjdu lovit.... No, lhal bych, kdybych řekl, že si občas rybu nedám. Dám, a moc se jí omlouvám. Můj celoživotní problém, schizo a nepochopení Stvořitele, že nám dal život závislý na smrti jiných tvorů.... Ale to je jen můj problém, Tvého článku se netýká, Ten je napsaný opravdu s profesionální jistotou, elegancí a špetkou poezie. Tleskám ♥
Dana Kolářová
Setkání s delfínem je nádhera, i když nebyl tak blízko. Děkuji za připomenutí hezké vzpomínky.
Vanda Blaškovič
Vladko, děkuji, že jsi se vrátila k mému článku a děkuji za Tvojí milou reakci. Já jsem si znovu tím pádem přečetla komentáře a jsem opravdu šťastná. Jen v té mojí rýmovačce bych trochu odlehčila ten splín - jasně, že nemusí být tak tragický, natož snad tvrdý...:)) nyní je to již správně. Takže, pokud splyneme s mořem, splín se nám rozplyne...:)) a to bude fajn...:))
Vladka Steinová
Milá Vando,konečně čtu Tvůj zajmavý, laskavý a mořem provoněný článek. Až se mi derou slzy do očí, jak moc by s e mi chtělo k Jaderskému moři odletět! Opět jsem se dozvěděla něco nového a opět je možnost zhlédnout Tvé překrásné fotky, které celý článek skvělel dolňují.HVALA!!!
Vanda Blaškovič
Dobré ráno, děvčata, včera v noci jsme neviděli delfíny…ale viděli jsme východ měsíce v úplňku nad mořskou hladinu…. Nebyl to Modrý měsíc, ten vycházel předevčírem, ale byl to obrovský, zářící, oranžový pomeranč! Jak pomalu stoupal nahoru, zmenšoval se a převlékal do zlaté barvy….a měsíc nás k sobě vábil po hladině moře nasvícenou oranžovo-zlatou cestou, která tryskala z něho a končila u naší lodi…to vábení bylo mocné, jen se nechat vtáhnout…ale ještě rádi chvíli zůstaneme v této naší pozemské dimenzi…děkuji za vše, děkuji i Vám.
Zdenka Jírová
To musel být krásný zážitek. Já jsem poprvé viděla delfíny v delfináriu v rumunské Konstanci a naživo v moři při plavbě ze Sočí do Suchumi. Pluli kolem lodi v houfu, vyskakovali a myslím, že je to velmi bavilo, Nás taky.
Olga Štolbová
Souhlasím s Alenou i ostatními, povídání úžasné, ale i mně bohatě stačí sardinky, nebo tresčí játra z konzervy. A rybolov?. To tedy vůbec...*****
Alena Tollarová
O rybaření nevím vůbec nic, nikdy jsem to nepotřebovala, neboť v naší rodině nikdo ryby nechytal. Ani toho vánočního kapra nejím. Ale sardinky z krabičky na čerstvém chlebu s máslem, hustě posypané cibulí, tak to ano, to mám ráda. A článek se čte tak hezky, že bych snad měla i chuť se k lovu přidat a tuhle činnost si osahat. A vůbec se Vando nestydím za to, že Ti setkání s delfínem závidím. Muselo to být božíííí.
Zuzana Pivcová
Moje kolegyně právě odjela s kamarádem na poloostrov Pelješac (měla do poslední chvíle trochu obavy kvůli tamním požárům), kde každoročně taky rybaří. Takže něco už trochu znám z jejího vyprávění, ale takhle podrobně ne. Já bych mohla lovit ryby jen jako Jakub Vágner - chytit a pustit. Delfíny jsem také zažila, ale přece jen v poněkud uctivější vzdálenosti, když jsme při pobytu na Chalkidiki pluli z Kassandry (levý prst) na Sithonii a pak se alespoň přiblížili k Athosu. Delfíni provázeli naši loď hodně dlouhou dobu a skákali, jakoby si chtěli hrát. Bylo to moc milé. Určitě byli zvyklí na turisty.
Elena Valeriánová
Proč odkládat co chceme všichni, na Hvar jedeme už rok příští. Kdo chce zažít pěknou švandu navštíví s námi Vandu.
Vanda Blaškovič
Říkali jsme, na Elbrus, že pojede celý autobus. Teď to vidím na íčku, že pojedeme k moříčku. Potkáme tam delfíny, zapomenem na splýny. Nebude to fraška, vždyť pojde i Honza Raška! Dostane prý dovolenku, přivleče i Danielku. Lukáše prý nechá doma, na Hvaru ho není třeba?? Libor, zavináč, nebrat, kdo se má v tom mailu vyznat!? Ochutnáme kalamáry, jsou to naši kamarádi! Už to tady znáte dosti, tak sbalte své „staré“ kosti. Pomodlíme se u kříže, zažehnáme všechny potíže. Vidím to tak příští rok, nebo snad až na přesrok..? Bertice se vrátí zas, to pak bude hodokvas! P.S.: Že to bude srandička, garantuje Vandička..:))
Hana Rypáčková
Jsme v půli prázdnin a neprožila jsem ještě žádnou romantickou dovolenou,,,,Ach, jak bych byla u moře šťastná, nemusela bych ani lovit ryby , jen si posedět na pobřeží, nechat si ovívat obličej , zaplavat si a přijmout tu obrovskou energii...
Vanda Blaškovič
Jitko, předpokládám, že máš kapitánskou čepici!..:)) Jasně, berem Tě a děkuji! Doufám, že píšeš a těším se...:)
Jitka Chodorová
Vando nádhera, avšak děvčata pode mnou snad už všechno napsala, u tvých článků ani nedutám , a přesouvám se tam k vám, snad mě taky vezmeš na tu loďku. Jinak smekám před tvým psaním, zábavné a poučné, moc pěkně se to čte, a při tom sní. Díky.
Vanda Blaškovič
Eleno, Aleno, děkuji vám za krááásné komentáře. Mám radost! Alenko, jedině ten delfín je ilustrační foto! Jistě, že jsem byla v tom okamžiku přikovaná k lodi a ani jsem nedutala, natož fotografovat!...Teprve později mi vše začalo docházet. Děvčata, myslím, že se jednou tady na té loďce projedeme společně...:)) jen delfína nezaručuji, ale ty dobroty ANO!
Alena Várošová
Vando i já nebudu šetřit chválou,článek napsaný jak od spisovatelky..Velmi dobře se čte.Moc se mi líbí,když přikládáš (tykáme si snad) ty úžasné fotky,které dokumentují,že opravdu tam žiješ,lovíš,vaříš a prožíváš tam krásné půlroční období svého života,než se opět vrátíš zase k nám do vlasti..I ta fotka ze zadu skutečně idenfikuje tebe .No a ten delfín nádhera.To se ti divím,že jsi měla ještě tu odvahu,hledat fotoaparát.Já bych seděla jak přikutá a čekala bych co se bude dít.Možná bych mu i nějakou ulovenou potvůrku hodila.Ten delfín je teda unikát krasavec,.Já jsem letos v Egyptě viděla také delfíny přímo kde jsme se s kámoškou chodiliy koupat do moře.Já byla zrovna na břehu,bylo jich asi 7 kusů, tak 15 metrů od břehu,jenom propluli.Někteří klienti si kupují zájezdy na širé moře na výlet,aby je viděli a my všichni jsme měli krásnou,ale krátkou podívanou přímo z břehu.Ale to prý byla náhoda.Díky za milý článek o mořském rybaření v Chorvatsku,
Elena Valeriánová
Vando, s velkým potěšením jsem si přečetla tento Tvůj kouzelný článek. Lehký jako mořský vánek, jako slunce nad Jadranem. Cítila jsem vůni moře, krásně poeticky napsáno s nadhledem i veselým podtónem. A setkání s delfínem záviděnihodné. A u toho závidění se zastavím. Určitě víš, že je to podle některých pramenů, vlastnost, která náš národ zrovna nešlechtí. A to nemáme závidět při pohledu na ty fotky, co nám předkládáš. Sliny se mi sbíhají a to jsem, prosím, po obědě. Škoda, že nemůžeme přivonět, alespoň malinko ochutnat. Krásně jsem se u Tebe dnes bavila.