Japonský kocour se vrátil 
domů po třech letech

Japonský kocour se vrátil
domů po třech letech

12. 8. 2015

K napsání tohoto článku mě vedl nedávno zveřejněný článek na i60 o peněžence, která byla vrácena majiteli po 70 letech. Vzpomněla jsem si na nenápadný článek v novinách, kde se psalo o japonském kocourovi Suika, který se vrátil po ničivé vlně tsunami po třech letech domů ke své paničce.

Byl to krátkosrstý černý krasavec, který žil klidně s Kazuko Jamagišiovou a jejím manželem ve městě Ofunato, kde na město udeřilo 11.března 2011 silné zemětřesení s následnou vlnou tsunami. Dům Jamagišiových sice unikl zkáze, ale jejich kocour zmizel. Hledali ho tři měsíce a pak se vzdali naděje, že ho ještě někdy uvidí.

O tři roky později zahlédli jiní manželé v nedalekém lesíku černou kočku. Protože se chovala přátelsky a našli u ní obojek, odnesli ji do nedalekého útulku, kde si ji ponechali. Když se nikdo o nalezenou kočku nehlásil, po pár dnech chtěli kočku vyfotit a dát zprávu do novin. Při té příležitosti si všimli už téměř nečilelného jména a telefonního čísla na obojku. Byl to Jamagošiových kocour Suika. Poznal své bývalé pány a radost ze shledání byla veliká. Jen se divili, jak to mohl celou dobu přežít.

Protože mu na obojku našli i malý zvoneček, domnívali se, že u někoho byl, ale touha vrátit se domů ho přivedla na známá místa.

Hodnocení:
(3 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Zvířata dovedou být dojemně věrná. Lidé by se od mnohých mohli učit. Je dobře, že jste pro nás ten příběh přepsala.
Zuzana Pivcová
Dodnes mě straší zážitek, starý téměř 30 let. Sestra odjela se třídou do školy v přírodě a já dostala na starost jejího britského kocoura, zvyklého pouze v bytě a krátce po kastraci. Když jsem ještě za tmy odcházela do práce, nepozorovaně mi proklouzl dveřmi do chodby. Po návratu domů jsem kocoura nenašla. Bydlela jsem v 8. patře sídlištního paneláku v okresním městě. Někdo z lidí ho údajně viděl až dole už v půl 10 ráno. Teď však bylo 6 večer.To byla opravdu šílená situace. Jenom jsem chodila a volala, byla skoro tma a pršelo. Po půldruhé hodině se mi ozval. Byl schovaný zvenčí za oknem sklepa našeho domu, možná tam usnul. Ve sklepě jsem vylezla na hromadu krabic a kocoura vtáhla oknem dovnitř. Pak jsem i s ním z té hromady spadla v kabátě na zem. Nechal se odnést domů, kde se spokojeně očistil, a já se vzpamatovávala z šoku ještě druhý den. Už nikdy si nepřeji něco podobného zažít. Představa, že někde bloudí v cizím městě, něco ho přejede nebo zdivočí, byla zlá.
Květoslava HOUDKOVÁ
Koucour mé dcery chodil zcela volně se mnou a mou fenkou špice, když jsem jí šla venčit. Cestou parkem nás předběhl a vyšplhal do části stromu. Když jsme ke stromu došli, zaprskal a spadl dolů na fenku. A to se opakovalo několikrát - pobavila jsem se (fenka asi taky?) - a koucour se pak poslušně s námi vrátil domů. Ještě žije - 11 let - Bertík (moc zvědavý - tak mu říkáme Sherlock Holmes)
Hana Rypáčková
Zvířata jsou fantastická, vždy nás něčím překvapí.