Technická památka, a překáží?!

K zajímavostem Týna nad Vltavou patří bezesporu i tamní železný most přes Vltavu. Když na něm stojíte a díváte se proti proudu, otvírá se před vámi nejznámější panorama města - pohled na kostel a střechy poblíž náměstí.

Jde o silniční most o dvou polích s jedním středovým pilířem. Byl postaven na místě původního dřevěného mostu, o němž snad byla zmínka již ve 13. století. Dřevěný most neodolal náporu velké vody v roce 1891, kdy údajně ledy na Vltavě sahaly až do výše 5 metrů. Konstrukci nového mostu vyrobila Pražská mostárna v rekordně krátkém čase. Již na podzim příštího roku proběhla zatěžkávací zkouška a krátce nato, po vysvěcení, jak bylo zvykem, začal nový most sloužit veřejnosti.

Když jsme se počátkem 60. let přistěhovaly s maminkou do Týna, vedla po mostě ještě veškerá doprava, osobní i nákladní. Pamatuji si, jak se most citelně rozhoupal, když na něj vjel nákladní automobil nebo dokonce autobus. A dva autobusy se tam již nevyhnuly.

V druhé polovině 60. let tedy padlo rozhodnutí postavit o několik desítek metrů výše proti proudu most nový - železobetonový. Ten ještě před zprovozněním "prověřila" nepovoleně okupační vojska v srpnu 1968.

Od té doby slouží železný most pouze pěším a cyklistům. V 80. letech, když se budovala blízká Jaderná elektrárna Temelín, nenapadlo tehdejší představitele Městského národního výboru nic chytřejšího, než vést přes most obrovské teplovodní potrubí. Byl to opravdu jeden z nejhorších architektonických zásahů do vzhledu města. Na vnějším boku železné mostní konstrukce byly vedeny veliké roury, které se uprostřed mostu navíc zvedaly do výše, takže zakrývaly pohled na kostel. Mezi lidmi se hovořilo o záměru. Ta strana mostu, na níž viselo potrubí, byla ještě ke všemu  oddělena i s chodníkem od vozovky a druhé strany mostu drátěným pletivem, snad, aby tam někdo nevlezl a něco nepoškodil.

Po listopadu 1989 bylo toto nevzhledné monstrum naštěstí zase odstraněno a most byl kompletně zrekonstruován. Později byl prohlášen za technickou památku. Odolal i povodni v srpnu 2002, kdy zvednutá hladina Vltavy dosáhla přesně úrovně mostu.

Zdálo by se tedy, že most coby technická památka má zajištěnou budoucnost. Bohužel tomu tak není. Díky zamýšleným výletním plavbám parníkem z Prahy až na Orlík se stal most překážkou. Je totiž příliš nízký a větší lodě ho nepodplují. Co tedy s ním?

Existují zatím tři varianty řešení, a ani jedna není mostu moc příznivá. Buď by se musela konstrukce rozříznout a jedna část by sloužila jako zvedací, nebo by se musel most nadzvednout celý, což vzhledem k přístupovým komunikacím, ulicím spíše venkovského charakteru, nábřeží a vůbec okolí vypadá takřka neproveditelně. Konečně, přemístit ho jinam, kde by k němu nevedly ulice, a tam ho podložit. To je varianta nejnákladnější a pro Týňáky nejméně přijatelná. Město by tím ztratilo jednou provždy svůj jedinečný ráz, k němuž patří i pohled z mostu a na most.

Padly i návrhy, aby se při plavbě v Týně přestoupilo na jinou loď. To se ale plavební společnosti příliš nezamlouvá. Zřejmě by tím prodělávala. Otázka mostu zůstává tedy stále otevřená. Přála bych si, aby i tady zvítězil zdravý rozum a cit pro jihočeské městečko nad touhou po zisku. Podaří se to?