A až mě pochopíš

A až mě pochopíš

13. 9. 2015

Až den se nakloní,
otočím další stránku,
oblaka nad hlavou
odplují jako hřích,
smutek tě uchopí
jak půlnoc beze spánku,
s barevnou představou
na plátnech bělostných.

A až se osmělíš,
pocítíš moje chvění,
jak signál na trati
a tichý vnitřní hlas,
vzdechy tě povedou
bez špetky uzardění
do tajů závrati,
kde láska nezná čas.

A až mě pochopíš,
pohnu se jako skála,
jak touha bez hranic
a prudké objetí,
když navždy na rukou
se pouta rozvázala
a míří konci vstříc
bez stopy dojetí.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Tvé básně gradují ,je to jako číst příběh lásky.
Jana Šenbergerová
Skvostné!
Libor Farský
Souhlasím s Jiřím Libánským. Právě ty zvláštnosti v myšlení a chování žen ovšem obohacují mužům život a nutí je k činorodé improvizaci.
Soňa Prachfeldová
Krásné.... někdy, když mám špatné spaní, přemítám o lidech na i60 a říkám si, jak jsou ty holky skvělé, každá umí něco svého, originálního... a pak také několik kluků :-)
Eva Mužíková
Zuzko, po delší době opět čtu Tvé verše, těším se na další a další. Díky
Jitka Chodorová
Mimořádné!!!
Jiří Libánský
Ženu mohu milovat a respektovat, ale jistě ne pochopit. Už jsem se s tím smířil. Pochopit lze jedině systém. Jakýkoliv druh chaosu můžeme pouze v úžasu sledovat.
Vanda Blaškovič
Hmmm, tak toto má grády...smekám...
Elena Valeriánová
Smutek v noci beze spánku znám i dnes jsem usínala nad ránem. Jako vždy básnička psaná srdcem, krásná.