Ztráty

Ztráty

12. 7. 2012

Poztrácela jsem kuličky
a první zuby,
spoustu mincí
a rukavic
a ještě mnohem víc.
Své velké dětské plány
a dívčí nevinnost,
řadu přátel
a blízkých,
touhu za něčím jít
a někdy i chuť žít.
Přicházely,
malé a velké ztráty,
bylo jich víc
než nálezů,
a byl to život sám.
Ty mě teď opouštíš.
Dal jsi mi víc,
než si lze přát.
Jsi konečné číslo
všech mých ztrát?                    

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Názorná ukázka toho, že i Ztráty mohou být krásné.
Růžena Antlová
moc pěkné !!!!!!!!!!
Jiří Libánský
Moc hezky napsané verše s velkou hloubkou. Jen málokdo se dokáže nad životem podobným způsobem zamyslet a o své zamyšlení se takto podělit. Doufám, že prezentace těchto krásných básní se neomezí na poněkud omezený okruh čtenářů této rubriky.
Nina Šachová
Asi to tak bude, Zuzano, Vy to umíte lépe zdůvodnit. A na duše já věřím, na energii, z které je člověk stvořený a tu máme my dvě hodně podobnou. I díky odžitým etapám našich životů.
Zuzana Pivcová
Pardon, svého dvojníka.
Zuzana Pivcová
Tak trochu přednostně je sem, Nino, dávám kvůli Vám, protože Vy už jste tolikrát zahrála na mou známou, trochu bolavou strunu. Někdy člověk žasne, jak někdo jiný vysloví něco stejného nebo podobného tomu, co chtěl říct on. Ale říká se, že každý z nás má někde na planetě sého vizuálního dvojníka. Třeba to platí i o duši a není nikde dáno, že ten dvojník musí být přinejmenším z opačné polokoule.
Nina Šachová
Tak moc jsou pro mne Vaše básničky srozumitelné...už bych se zas opakovala.