Přibývá seniorů zraněných při sportu

Přibývá seniorů zraněných při sportu

24. 9. 2015

Na jedné straně je to dobrá zpráva: Jsme aktivní, sportujeme. Na straně druhé špatná: Přepínáme se, snažíme se dosahovat výkonů, na které už nestačíme. Údaje z lékařských ambulancí však mluví jasně: Lidí vyššího věku, kteří se zranili při sportu, rok od roku přibývá.

Muž či žena mezi šedesátkou a sedmdesátkou, kteří utrpěli středně vážné zranění při jízdě na kole, lyžování či turistice. To jsou typičtí pacienti mnoha ortopedů. Dříve jev nevídaný, tuto věkovou kategorii léčili výhradně kvůli potížím s klouby, s bolestmi při chůzi a podobnými neduhy. Teď přicházejí s vymknutými kotníky a zlomeninami, případně s nataženými šlachami. "Čím dál častěji se setkáváme s aktivními seniory, kteří se snaží nesnížit svůj životní standard ani v osmdesáti. Nechtějí se vzdávat nejen běžných aktivit, ale mnozí ani sportu," říká lékař Milan Kutáček.

Máme na to?

Říct před padesáti lety, že babička jde lyžovat, všichni by byli v šoku. Šedesátiletá babička byla považována za vhodnou akorát tak k tomu, aby vnoučeti upletla na lyžování pořádné ponožky. Dnes jsou běžné podobné příběhy jako tento. Dvě kamarádky, kterým příští rok bude sedmdesát, si vyrazily na lyže do Beskyd. Jela s nimi dcera jedné z nich. Toť akce z jejího pohledu:

"Bylo to strašné. Máma se chovala jako by jí bylo třicet, ale nedala se upozornit, že když lyžař upadne ve třiceti, jeho tělo to zvládá jinak, než to její téměř sedmdesátileté. Takže stačilo, aby si lehce sedla a už měla něco s kotníkem. Pak z ní vylezlo, že před tím už tři roky nestála na lyžích."

Zde akce pohledem seniorky: "Štvalo mě, jak na mě pořád dcera dává pozor a napomíná mě jako malé děcko. Když spadnu, je to moje věc. Potřebuju se rozhýbat, pak to půjde. Lyžovala jsem celý život a nemíním s tím přestat. Proč jako? Copak někdo vydal nařízení od které věkové hranice se už nesmí sportovat?"

Která má pravdu? Obě. Potíž je v tom, že v honbě za ideou, že náš střední věk nikdy nekončí, si mnozí z nás nedokáží přiznat, že některé aktivity je ve vyšším věku opravdu lepší utlumit.

"Zvolnil jsem. Běhám sice stále, ale jsem přitom opatrnější, protože se bojím, že si zlomím krček. A víme všichni, co zlomení krčku v mém věku znamená," říká osmdesátiletý fotograf Jan Saudek. Ano i takový šarmantní frajer, který se rád chová jako mladík, už došel k poznání, že je třeba přibrzdit. 

Lékaři se shodují v tom, že senioři, kteří sportují, nemají vysoký tlak, nadváhu, cukrovku, nebolí je záda. A také jsou v lepší kondici co se týká duševní stránky. Méně trpí depresemi, neurózami, mají méně problémů s nespavostí, nepotýkají se prvními projevy demence. Sportování je ve vyšším věku to nejlepší, co pro sebe každý může udělat. 

Poraďte se s lékařem, jaký sport je pro vás vhodný

Potíž je v tom, že málokdo si předtím, než se do nějakého sportu pouští, předem zajde k lékaři. "Člověk ve vyšším věku by se neměl pouštět do žádné výrazné změny životního stylu, aniž by se před tím poradil se svým lékařem," upozorňuje lékařka Kateřina Cajthamlová. Možná nám připadá divné, jít se obvoďáka zeptat, jestli si můžu o víkendu vyjet na kole, ale mnohdy by nám to pomohlo. Sedmdesátiletý Ivan z Prahy kupříkladu každý týden minimálně dvakrát vyrazil na projížďku na kole do přírody. Koupil si k tomu pořádné kolo, horské, dobře vybavené. Po čase se začal potýkat s bolestmi zad a kloubů.

"To není možné, vždyť sportuju," říkal a přidal další vyjížďku. Třikrát týdně a delší. I terén zvolil těžší. Výsledek? Lékař mu řekl, že právě pro něj jízda na kole není to pravé, protože má problémy s páteří. Mnohem prospěšnější by pro něj bylo speciální cvičení a plavání. Ivan začal plavat. Třikrát týdně chodí do bazénu a potíže se výrazně zlepšily. 

"Výběr jakékoli pohbové aktivity by se měl odvíjet od zdravotního stavu, v jakém se senior nachází a rozhodně není na škodu, když se poradí s lékařem," říká Milan Kutáček.

Existují přímo pravidla doporučená odborníky na pohybové aktivity, jakou zátěž v jakém věku zvládáme. Součástí každé pohybové aktivityseniora by měl být strečink, tedy protahování. Vhodné jsou jakékoli cviky na posilování kosterního svalstva a hlavně pravidelnost. Omezit by se naopak mělo cvičení s nadměrnou zátěží a také časté střídání poloh při cvičení. Zkrátka, už nemáme usilovat, abychom dojeli či došli co nejdál či nejrychleji, ale aby nám pohyb dělal především radost. 

A co vy, sportujete?

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Moje tělo potřebuje pohyb, bez pohybu mě bolí celý člověk. Kolo, plavání psi, tanec, cvičení, zahrada, výšlapy, samozřejmě, že někdy jsem unavená, ale jde to.
Květoslava HOUDKOVÁ
U někoho platí, že "Sportem k trvalé invaliditě" a u seniorů, kteří myslí, že ještě stačí na kde co - to platí dvojnásobně!
Vanda Blaškovič
Ano, sportuji, ráda a vášnivě.. Ale přestala jsem již lyžovat na sjezdovkách a běhat. Sportuji dle ročních období. Kolo, plavání, aqua aerobik, veslování, tenis, squash, jóga, tai chi, pilates, bodybalance, bodycombat, sebeobrana, kickbox, tanec, běžky a třeba lekce Made in Brazil. Je to cvičení při živém rytmu brazilské hudby, nezapomenutelný zážitek. No a jako odpočinek třeba rybaření, pochody, šachy a bridge. Zapomněla jsem na in line brusle, balote neboli pétanque a skotačení s vnoučaty. V současné době posiluji na vinici s vinou révou a chystám se na protahování kostry při sběru oliv...:) Jak tak koukám, budu se muset nad sebou trochu zamyslet, nebo založit sportcentrum? Doufám, že se někde nepřerazím, například při chůzi a že tímto výčtem mých sportovních aktivit někoho nepobouřím..:)). Sportu zdar!
Naděžda Špásová
Proti sportu u seniorů vcelku nic nemám. Jen by si každý měl uvědomit, že co jsme zvládli zamlada, v pokročilejším věku už pro nás třeba není. Spousta si nechce připustit, že jim není dvacet a přeceňují své síly. Myslím, že i stárnout je umění. Já osobně to nijak neřeším. Mám vrozenou vadu kyčlí, takže vím, co si můžu dovolit. Úplně bez pohybu nejsem a tak mi to vyhovuje.
Hana Rypáčková
Jelikož stejný úraz jako já na kole si přivodila spousta starších nesportovkyň jen tak, že zakoply, nepřestanu .Jen kdyby to tak nebolelo!!
Alena Várošová
Pěkně popsaný článek,už nejsme nejmladší,tak by jsme měli u sportu trochu přemýšlet.Já nemusím,protože nesportuji.Ale měla bych když jedu na kole nakoupit..Toto pondělí jsem snad po 15 letech najela na obrubník a hodila takový držkopád,že by se za to nestyděla profesionální sportovkyně.Naštěstí se nic nestalo,jen obraženina. Levá ruka v zápěstí a v lokti z obou stran má barvu uprchlíka ze Sýrie,kalhoty to přežily bez trhliny,kolena trochu odřená.Ale klečet na hráchu nemusím,tak je to dobré. Sportujte,či nestortujte,dávejte na sebe stále.pozor.
Alena Vávrová
Poslední dva roky jsem musela hodně přibrzdit. "Spády" ale stále mám a musím si proto hodně dávat pozor, ona ta hranice, co ještě člověk zvládne a co už ne, někdy skoro splývá.
Alena Tollarová
Myslím, že sportovní úraz mi nehrozí. Leda že bych se utopila nebo si něco pochroumala při zdravotním cvičení pro ženy :)))
Zuzana Pivcová
Myslím, že zraněním při sportu se nevyhne řada lidí, nejen ti nešťastní senioři. A celkově je to s pohybovou aktivitou a jejím doporučením asi stejné jako s ostatním - stravou, oblečením, účesem - , tedy zcela individuální, na co si kdo troufne.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud se člověk pohybuje od mládí a ve stáří nemá výrazné potíže s klouby či další onemocnění, není problém rekreačně sportovat.Já jezdím na běžky ale už nejezdím na sjezdovky, jezdím na kole, chodím s nw holemi, jezdím v zimě do bazénu si zaplavat.Občas si zajdu zahrát tenis či jiné míčové hry.Jinak chodím cvičit do Sokola kde máme 2 hodiny týdne pro seniory.Jinak ale mám sedavé zaměstnání a pohyb je u mně nutností. Protože nemám žádné zdravotní problémy tak ve svých 70letech neberu žádné prášky.
Eva Mužíková
Také jsem p člověk, který neposedí, jsem stále v pohybu. Ale dokáži odhadnout na co mám. Rychlá chůze, občas před závody s Bertíkem i t.zv.: indiánský běh mi nedělají problémy. Kolo nesmím kvůli krční páteři, plavání zvládám v pohodě. Ale dávám si velký pozor na krkolomné pády / pytel brambor/, neběžkuji, pád by asi nezvládla moje kolena.... Musím se tedy pochválit, neriskuji, přestože mám uzavřené skvělé úrazové pojištění:))))))))
Elena Valeriánová
Na sport jsem nikdy moc nebyla. Ráda chodím a jezdím na kole, ale nerada jezdím v kopcovitém terénu. Od nás je všude do kopce, Jeseníky jsou kopec a zase kopec. Snažím se o pravidelné procházky, když nefotím, tak kráčím rychlou chůzí.