Cikády ztichly. Vítáme tě, podzime!

Cikády ztichly. Vítáme tě, podzime!

29. 9. 2015

Dobrý den! To ráno bylo zvláštní. Jakmile jsem se probudila, věděla jsem, že něco není jako dříve. Co to je, co se stalo? Marně jsem dumala. Vylisovala jsem šťávu z hroznového vína a pomalými doušky vychutnávala tu lahodu. Jen bosa a v noční košili jsem jako obvykle vyšla na terasu pozdravit slunce. Slunce svítí normálně. Párkrát jsem se mu uklonila. Tentokrát to bylo trochu odbyté cvičení. Přemýšlím, zatmění měsíce zatím ještě nebylo, aby se cosi, tím úkazem, kolem nás změnilo. Tak sluníčko, co se děje? Co je dnes jiného?

Stoupla jsem si pod náš olivovník a rozhlížela se kolem. Olivy dozrávají, granátová jablíčka se pohupují na větvích, citróny žloutnou, pomeranče začínají vonět a mandarinky na mě pokukují. Utrhni si mne! Keře vinné révy se prohýbají pod hrozny vína! Všude ticho, a jen ticho...

Už to mám! Neslyším cvrkot cikád! Co to? Že by k nám přišel podzim? Běžím se mrknout na kalendář, ano, je to tak, máme tu podzim!

Ty mršky, cikády, znají po sluchu, troufám si říci, všichni turisté, kteří k nám na jih, na ostrov Hvar, zavítají. Někdy docela otravují..:)) Tedy, myslím samozřejmě ty cikády. Jsou obecně známy především díky svým specifickým, hlasitým zvukům, které vyluzují samečci. Na zadečku mají zvláštní membránu. Jedná se o nejhlučnější hmyz na světě. Cikády necvrlikají, pokud je méně nežli cca 24 stupňů. A u nás cvrlikají jen přes den, v noci naštěstí ne. To bychom se moc nevyspali.

Dívám se nahoru do koruny olivovníku. Uslyším jedno jediné nesmělé zacvrlikání. Cikáda se těžko uvidí i se nesnadno fotografuje, je totiž velice plachá. Má zelenohnědé zbarvení, dokonalé mimikry, jako příroda kolem. Ale cikáda se dá při trochu štěstí vystopovat. Musíte si ovšem dávat pozor.Já ji viděla všeho všudy  jen asi třikrát. Jakmile ucítí pohyb, okamžitě se ztiší a popolétá na jiné místo. Mám štěstí. Vidím ji. Vypadá jako kobylka a vážka dohromady. Je to hmyz asi čtyři cm dlouhý s velikýma vykulenýma očičkama a nad nimi jsou ještě tři malá očka. Na těle má krátká tykadla a blanitá, žilkovitá křidélka, delší nežli tělo. Jen sameček dělá ten příšerný rámus. Jako by bubnoval na bubínek. A když je jich tisíce, milióny, armáda, to je pak hukot! 

Přečetla jsem si, že cikáda stahuje a napíná svalový systém tak, že rozvibruje zvukovou membránu do rychlosti sto až pět set vibrací za vteřinu! Opravdu, ne za minutu, za vteřinu! Kdyby toto dokázal člověk, to bychom asi měli neuvěřitelnou kondičku.

U nás tady na ostrově Hvar nám cikády koncertují od května do konce září. Cvrkot postupně během sezony narůstá a přestává, jak se cikády rodí a umírají. Největší rachot je o prázdninách. Prý až 120 decibelů. Je to neuvěřitelné, neb tato hodnota, jak jsem se někde opět dočetla, odpovídá hluku při startování letadla. Ale přeci jenom se mi toto zdá přehnané přirovnání, protže se jednak jedná o koncert zamilovaných a také letiště  za okny opravdu nemáme. Samečci tedy takto vehementně lákají samičky. Dospělé cikády žijí jen pár týdnů. Ale jejich zrození, jejich vývojový cyklus je nesmírně zajímavý, a budete se divit, ani místní lidé ho moc neznají.

Dospělé cikády nakladou po páření vajíčka do trav či větví a kmenů stromů. Z vajíček se vyklubou larvy - nymfy, které se zavrtají pod zem ke kořenům stromů, kde se živí jejich šťávami. U nás jsou larvy zavrtány po dobu čtyř let. Cikády pouštní, tedy přesněji, jejich larvy, jsou zavrtány v zemi až sedmnáct let. I pro mne byl tento jejich dlouhý vývojový cyklus velikým překvapením. Larvy tedy po určitých letech vylezou ze země ven na stébla trav či větve stromů. Tam se larva uchytí a za nějaký čas „pukne", prostě svleče si kabátek – svlačku - takovou slupku, pod kterou má na těle základy křídel a tak vstupuje do posledního stadia – dospělce (imago). Abychom dobře rozuměli, ten dospělec, to je ta cikáda, která nás oblažuje svým zpěvem.

Tímto jsem vám, milí čtenáři, představila cikády, tak jak je znám já, laik.  Jejich zpěv již prakticky nevnímám, ale když přestanou, to je teprve cvrkot! Co se to jenom stalo?

Naštěstí nic hrozného! Přišel podzim a cikády ztichly.

Proto, léto sbohem, podzime, vítej!

Více o cikádách se můžete dozvědět zde

Zpěv cikád si poslechněte zde:

 

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Vando,moc pěkně a důkladně i názorně jsi popsala celý článek. Ty jsi rodilá stopařka,objevitelka ,či čmuchalka, ty víš,kde se cikády ukrývají. a čekat s fotoaparátem?Máš velkou trpělivost Já bych je asi neviděla a čekat na nějakou cikádu by se mi asi nechtělo,obdivuji tě..No prostě jak tady píší další děvčata umíš jsi šikulka.Paní Jitka přidala moc pěknou báseň,děkuji.
Jana Šenbergerová
Umíš se hezky tetelit, Vando. :-))
Vanda Blaškovič
...:)).....
Jitka Chodorová
A ta naše Vanda s tou je pořád sranda, když však ztichnou cikády, k podzimu jí odvádí. A tak milá Vando, musíš se s tím smířit, však už brzy budeš ku Praze už mířit! Jinak musím pochválit článek, souhlasím zcela s Vladkou, hezké a poučné povídání, a ty to umíš tak pěkně podat. Díky.
Vladka Steinová
Dobrý den, Vando,opět jsi nám svým článkem přiblížila zajímavost z oblasti, kde žiješ. Pěkné a poučné. Nedávno dávali na Prima ZOOM pořad ze života cikád, člověk se stále učí a poznává.Díky.
Vanda Blaškovič
Dobré ráno, zpěv cikád patří ke zvukové kulise nejenom Dalmácie. Bez nich by to v létě znamenalo, že počasí není nic moc, i když tady, v podzimu, jsme se ještě včera koupali bez cvrlikání. Jano, myslím, že bys je určitě slyšela, je to třeba jako milióny tikajících hodin...tento zvuk se vnímá podprahově. Není vždy nepříjemný. Lidmilo, vnoučka článkem neobtěžuj, je napsaný pro zvídavé dospělé...:) Pro děti bych ho napsala úplně jinak...Soňo, děkuji moc, je tu opravdu moříčkově. A děkuji všem za prima kometáře....poslouchám....opravdu již necvrlikají....hezký den, přeji všem!
Zdenka Jírová
Když jsem byla před lety na Hveru, bydleli jsme v takových "boudách" - něco jako stan z desek v borovém háji. Cikád tam bylo požehnaně, ale měli přesnou, osmihodinovou pracovní dobu - od 8 do 16 hodin. Měřili jsme to.Moc nám to nevadilo, byli jsme mladí a spali jak zabití.
Eva Mužíková
Tak jsem díky Tobě Vando zase o něco chytřejší. Ten jejich cvrkot bych asi nemusela, ale pohled na stromy a keře obtěžkané úrodou, to by pro mne byl určitě silný zážitek. Hezky jsi to napsala, díky.
Soňa Prachfeldová
To je přímo odborný článek, ale krásně zajímavě psaný. při Tvém líčení Vaší přírody a doplnění navíc krásnými fotkami, si umím představit, jak žiješ na krásném místě a šťastně. Super !
Miroslav Štorch
Cikády jsou i ve středočeském kraji - cikáda chlumní, nebo na jižní Moravě cikáda viničná, ale nejsou většinou tak hlasité jako ty u moře :-) Zděsil jsem se, když nám ukázali v Japonsku jejich místní druh s délkou těla až 15 cm. To byl pěkně velký kus a vydával v hejnech velký rachot. Na videu je to slabá ukázka - https://www.youtube.com/watch?v=riIklqReU1w Zajímavý příznak podzimu, když utichnou cikády. Asi je i chladněji jako u nás ?
Jarmila Komberec Jakubcová
Milá Vando, cikád jsem zažila letos v Podgoře dost, je zajímavé, že jich nejvíc bylo na piniích a my je měly zrovna u balkonu.Ztichly jen jednou a to když hodinu pršelo.Nemohu ale říci že by jejich zvuk mně vadil, patří prostě ke koloritu přírody v Dalmácii. Přeji krásný podzim na Hvar, ale těším se na léto.
Jana Šenbergerová
Moc hezký článek, jak ty to umíš, Vando. Docela by mě zajímalo, jestli bych je v přírodě slyšela. Ve videu to byl pro mě velmi nepříjemný zvuk. Cvrčky většinou neslyším kvůli hučení v uších. Hezky si užívej toho ticha, které já už nezažiju. :-)
Jiřina Votavová
Pro nás další zajímavá informace. Při výběru klidného ubytování na naší dovolené budeme ještě zjišťovat, zda nás nebudou v okolí rušit cikády, když jsou hlučné až 120 decibelů a jsou prý slyšet až kilometr daleko. Dokonce se i někde jí a chutnají jako chřest. To ale také fakt nemusím.
Lidmila Nejedlá
Vando, článek bys mohla nabídnout do přírodopisu pro školní děti. Dám ho přečíst vnukovi, poučí se o vývojovém stádiu hmyzu. Užívej si sklizně ovoce a to ticho, které nastalo.
Alena Tollarová
Vando, v polovině září na Zakynthosu, když jsme chodili v olivových hájích, tak tam cvrlikaly jako o závod ... tak tam už tedy taky asi ztichly? Šla jsem za tím hlasem několikrát a měla pocit, že je tak blízko, že ji musím najít. Nenašla ... tak třeba příští rok.