Léčebné metody mojí stařenky

Léčebné metody mojí stařenky

14. 7. 2012

Naše babičky a dědečkové ti ani doktory nepotřebovali, dokázali si s bolestí a nemocemi poradit sami. Cestou z pole už stařenka do zástěry trhala kopřivy, jindy zase přesličku, mateřidoušku, třezalka rostla za humny, jitrocel a květ černého bezu, kůra mladého kaštanu, kořen kostivalu a dokonce ovesnou slámu používala na léčení.

Na půdě pak viselo spousta kytek z léčivek a na komoře v lahvích naplněných alkoholem plavalo roztodivné léčivé mazání. Stařenka lahve pečlivě popisovala. Lepící páska, na které bylo napsáno - na loket, na koleno, na kuří oko, na spáleniny, bradavice, na ječné zrno, byla pečlivě přilepena na každé lahvičce. Pamatuji se, že jsem si na jedné lahvičce přečetla - na housera - a stále mi vrtalo hlavou, jak stařenka zjistí, že toho našeho housera něco bolí, když stejně v jednom kuse kejhal. Napřed si mě dobírala slovy "dočkej času jako houser klasu a uvidíš, když ale jednou k obědu byl tento houser se zelím na talíři, sádlo z něj se škvařilo na plotně, lahvička na komoře s názvem na housera byla plná a byla jsem ujištěna, že ani kapka lektvaru se do pekáče nenalila, a tak jsem naléhala tak dlouho, až mi stařenka řekla „večer se to dovíš“.

Když už bylo ve chlévě poklizeno, tak konečně jsem se dověděla na jakého housera to kostivalové mazání je. Stařeček vyhrnul košilu a volal na stařenku "tak ož pudeš na teho hósera?" A stařenka nesouc lahev s nápisem na housera s úsměvem odpověděla "šak ož do". Stařeček na mě šibalsky mrkl a povídal "vidiš to, v nedělo sem snědl teho našeho hósera a on sviňak ně zostal v hřbetě, tak na hósera si mosiš pomuct zas enem hóserem."

Jednou stařečka trkla kráva do kolena, koleno měl nateklé bolestivé, stařenka donesla z pole hlávku zelí, a místo do hrnce listy poklepala paličkou na maso a obložila jimy stařečkovo koleno, převázala šátkem a ráno bylo po bolesti a otok zmizel. I já jsem často zakusila léčivou moc stařenčiných čajů, mazání a koupelí. V útlém dětství jsem prodělala revmatickou horečku a to jsem byla dlouho v nemocnici. Z nemocnice jsem putovala ke stařečkům. Stařenka řekla "žádny patáke se o nás nikdá nejedle a ani te je jest nebodeš." Tak každý večer stařenka vařila spoustu mateřidoušky ve velkém hrnci, vše nalila do plechové vany, tam mě položila, přikryla dekou přes moje protesty, že ty kytky píchají, jen vždy řekla "to máš recht pichajó, ale pomužó." 

Horší bylo, když vařila místo mateřidoušky tu ovesnou slámu, i s ostím to píchalo a sláma zrovna nevoněla, to ukápla nejedna slza. "Kušuj, nebul, pomuže tě to," hudrovala vždy stařenka.To samé se dělo s přesličkou, ale ta tolik v koupeli nepíchala. Když jsem chtěla, aby aspoň tu slámu přecedila, to stařenka odmítla. "To be tě nepomuhlo, vedrž."

Každý den jsem musela smradlavý rybí tuk, polykala jsem ho s odporem. Nicméně, když jsem po měsíci přišla na sedimentaci, tak po stařenčiné léčebné kůře bez léků mi sedimentace klesla na polovic a po dalším měsíci byla krev v normálu. Když mě bolívalo v krku stařenka si věděla rady i bez lékaře, vzala tvaroh, naplácala mi ho na krk, převázala šátkem, uvařila hřebíček, přidala pár lístků šalvěje a já kloktala tento lektvar, který zaručeně pomohl. Na rozbité koleno nebo odřenou ruku zaručeně pomohla pavučina. Když mi bylo špatně, uvařila polének a po vypití jsem nevěděla, jestli mě je ještě špatně po přejezení třešní nebo po tom hořkém čaji, který chutnal příšerně, ale opravdu pomohl.

I s průjmem si stařenka věděla rady, po ruce měla sušené borůvky, z kterých uvařila čaj, na rozdíl od polénku tento borůvkový čaj byl tak lahodný, že jsem tvrdívala 2x do týdne, že mám průjem. Když byl opačný problém, pomohl čaj ze sušených švestek. Trpívala jsem na ječné zrno dost často. Stařenka vzala horký brambor uvařený ve slupce, dala ho do plátna, rozmáčkla ho a horký bramborový obklad mi převázala přes oko, do rána ječné zrno prasklo. V letních měsících připravovala bezvadné osvěžující pití z vody ze studánky a hrsti čerstvých listů máty. I na mojí zahrádce roste spousta bylinek. Stařenka mě naučila, na co která bylinka je a často jsem podle jejich rad léčila svoje děti a vnoučata. Jen ta léčba na rozbité koleno, tu jsem jaksi použít nemohla. Když některé z poraněných dětí vidělo, jak vyháním pavouka a beru mu obydlí a chci pavučinu použít na jejich odřené koleno, vždy s velkým řevem uteklo.

Moje stařenka tvrdívala, že na každou nemoc roste v přírodě bylinka a já se jejími radami řídím stále.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Gálová
Moc pěkně napsáno. Milé pohlazení...
Soňa Prachfeldová
Milé pohlazení po duši, mít takovou stařenku, to si člověk vnímavý odnese velké bohatství do svého dalšího života. Mám moji bylinkovou zahrádku, nasušeno na zimní období a je pravda, že bylinkové čaje se mají střídat a občas vynechat. Znám vynikajícího léčitele bylinkáře a když mi je ouvej, jedu za ním. Jste zlatý člověk paní Růženko !
Jitka Havlová
Článek mě pohladil po duši, to nářečí ze všeho nejvíc...
Dana Kolářová
O bylinkách ráda čtu, prohlédnu ovšem s používáním je to horší. Růži, hezké předjaří.
Alena Tollarová
Čtení o těchto léčebných metodách je takové milé pohlazení. Pěkné vzpomínky s přidanou hodnotou. Zrovna se mi jedna z nich hodí, protože jsem dneska vyfasovala hlas, že bych mohla zpívat Kočku ze Záběhlic.
Růžena Antlová
Pozor na každodenní dlouhodobé pití čaje z máty peprné, jejíž mentol při delší aplikaci působí otupení vnímavosti nejen proti ní samé, ale proti slabým vjemům vůbec - takže léčivky pak nezabírají vůbec nebo jen omezeně. To samé o čaji z kopřiv při dlouhodobém pití kopřivového čaje hrozí tvorba kamínků v ledvině . To neplatí o čaji šípkovém . Takže pít léčivé čaje ANO, ovšem ne dlouhodobě raději je střídat
Zdenka Jírová
Také věřím v moc bylinek, mátu mám ráda a piji z ní skoro každý den čaj a přidám sáček zeleného čaje a plátek citronu i s kouskem kůry. Víte, že se mně vůbec netvoří zubní kámen, z čehož je překvapená i má zubařka?
ivana kosťunová
S bylinkami tewprve začínám, zatím si o nich jen čtu
Eva Mužíková
Růženko, při čtení Tvého povídání na mne padl takový zvláštní smutek... tak ráda bych byla také takovou babičkou, která dokáže bylinkami vyléčit každý neduh... bohužel, ta doba je dávno pryč, chemie vítězí. Přesto všem, kteří se k bylinkám upírají velmi fandím...Já suším jen květ lípy, černého bezu, třezalku, listí ostružin, jitrocelu. ale často zapomínám, že je mám a sáhnu po té chemii...
Jana Šenbergerová
Přes bylinky byl můj dědeček. Mockrát pomohl, když bylo třeba, ale své znalosti bohužel nestihl nikomu předat. Pěkně jsi to, Růženko, napsala. Dobré zkušenosti si člověk většinou zapamatuje.
Hana Rypáčková
Také jsem se to naučila od babičky a nedám na takové léčení dopustit. I v horečce balím děti do podmáslí...A na spruzelou prdelku je super lázeň z plev ovesných /nepíchají/. A bylinky sbírám a mám zásobu vždy o ruce.
Alena Várošová
Ráda vzpomínám na babičku,taky se ve všem vyznala,Jo naše babaičky a stařenky to byly bylinkářky a uměly.Pěkné Růženko.
Květoslava HOUDKOVÁ
Také se co možná vyhýbám chemickým lékům. Ale bylinky bych nesbírala, ani z nich nic sama nepatlala. Musí růst v čisté přírodě (ta v mém dosahu není) a být zpracovány/míchány ve správných poměrech (na to nemám znalosti). Ale přes 15 let znám českou firmu s bylinnými přípravky ( odbor. spolupráce lékařů a léčitelů), už mnohokrát pomohla - nejen mně - a té věřím.
Jiří Libánský
Je pravda, že bylinky umí vyléčit ledacos. Já se v bylinkách moc nevyznám. Ale kamarád Carlos Pacaya, on je šaman z pralesa, v bylinkách se vyzná. Ten jako všichni jihoameričtí indiáni je přesvědčen, že třeba na nějakou nemoc bylinka v pralese neroste, ale až v případě potřeby teprve vyroste. Myslím si, že chemická syntetická léčiva nadělají většinou v těle víc škody, než užitku.
Jarmila Komberec Jakubcová
Není to tak dávno a lidé se léčili převážně bylinkami. Teprve rozvoj farmaceutického průmyslu nám přinesl různé pilulky a další medikamenty. važme si proto přírodních léčiv a používejme je tam, kde to lze.
Růžena Antlová
Všem děkuji za komentáře moje stařenka mě toho hodně naučila a já se zas snažila předat rady svým dětem a vnoučatům i když samozřejmě léky nezavrhuji na bylinky nedám dopustit.
Hana Šimková
Růženko díky za mnohé dobré rady.
Hana Práglová
Růženko,skvělý a poučný příspěvek.Díky moc.Bylinky jsou medicína nade vše. A ty navíc máš velké štěstí, že žiješ v té části naší malé republiky,kde se bylinky dají bez problému sbírat.
Zuzana Pivcová
Paní Růženko, už mnoho let věřím jen přírodě a moudrým lidem, kteří jsou s tou přírodou spjatí. Nemám dar od Boha tomu všemu sama rozumět, ale pokud možno se z různých zdrojů učím.
Nina Šachová
Krásné a poučné povídání o starých časech. Díky.
Vendula Jirásková
Růženko,Vaše stařenka byla zlatá žena.A Vi jste po ní.Máte veliký dar.Také bych se v budoucnu ráda věnovala bylinkám,nyní se věnuji léčitelství přes Reiki energii.