O ženách a mužích: Rozvody
jako z černého humoru

O ženách a mužích: Rozvody
jako z černého humoru

13. 10. 2015

Příběh první bych nazval: Ženy, zvažujte pečlivě rizika černo-bílé lásky, mohou na ni doplatit i vaše děti!

V prvním roce na fakultě stavební jsem na přednáškách obdivoval jednu sympatickou blondýnku, ale k bližšímu kontaktu nikdy nedošlo. Byla už tehdy zaláskovaná do staršího mládence velmi tmavé pleti. Zahlédl jsem je spolu několikrát, ale nevím, odkud pocházel. Ta dívenka brzy studium musela přerušit. Přišla do jiného stavu a odstěhovala se s ním do jeho země.

Ke svému překvapení jsem ji ještě jednou potkal na fakultě po pár letech, když už jsem se studiem končil a byl zase já zamilovaný, což jsem jí také hned řekl. Zjišťovala si možnosti, jestli by ještě mohla studium dokončit a také získat nějaké stipendium, neboť byla v zoufalé finanční situaci. Navíc s sebou měla malého chlapečka, velmi zvláštního. Neměl totiž obvyklou hnědou barvu míšenců, ale pleť šedivé barvy. A tak mi vyprávěla svůj příběh, jakoby z nějakého smyšleného románu nebo filmu. Já přitom takzvané "hořké komedie" přímo nesnáším.

Pro nesouhlas rodičů se vdávala v cizině, aniž by ji byl její muž předtím seznámil se svojí rodinou. Načež ke své hrůze zjistila, že je již jeho asi třetí nebo čtvrtou manželkou. V té lokalitě to prý nebylo nic neobvyklého, děvčata bývala často provdána v dětském věku a šlo vlastně o jakýsi obchodní akt mezi rodinnými klany. Ženy na to byly zvyklé a vycházely spolu vzájemně celkem dobře, bydlely většinou pohromadě a o děti se staraly společně.

V tomto případě však byla situace jiná z mnoha důvodů. Nová nevěsta z Čech byla příliš odlišná a navíc byla manželem zpočátku před ostatními favorizovaná, a to bylo zlé. Ani hovořit s ní ty ženy nemohly, dokud se trochu nenaučila té jejich domorodé řeči, a tak jí dělaly samé naschvály. Po čase už toho měl dost i jejich manžel a rozhodl se to ukončit. A tak došlo k další, pro nás nepochopitelné, transakci.

Manžel ji totiž s jiným podobným člověkem prostě vyměnil za slona. Zřejmě se mohlo jednat o jakýsi rozvod a nový sňatek, kde vše probíhalo v té jejich hatlamatilce a naše Češka zřejmě pořádně nevěděla, co podepisuje. Ona mi ty právní podrobnosti vyprávěla, ale já si na ně již nevzpomínám, dokonce jsem zapomněl i její jméno. Důležité ale je, že se jí nakonec podařilo i s dítětem utéci a pomocí nějakého evropského zastupitelství se vrátit do Československa. Zde to pro ni bohužel mělo nepříznivou dohru.

Další jednání probíhala až přes mezinárodní soud. Zřejmě původně mělo jít o zrušení manželství a vymáhání výživného od otce dítěte. Jenže výsledek byl neuvěřitelný. Soud rozhodl, že porušila jakousi smlouvu a stanovil jí povinnost splácet cenu toho slona, a dokud ho nesplatí, žádné alimenty dostávat nebude. Rozhodující zřejmě bylo, že se nevdávala u nás, ale v oné zemi a podle tamních zákonů.

Vůbec si neumím představit, o jakou částku se mohlo jednat a jak to s ní dopadlo. Snad jí její rodiče odpustili a pomohli. Se slonem i s tím šedivým chlapečkem. No, co dodat. Asi to tak bylo, proč by mi to jinak vyprávěla.

Mé otázky pro čtenáře:

1. Vyměnil/a byste někdy nejraději manželku/manžela za nějaké užitečné domácí zvíře?
2. Tipněte si. Kdo má větší mozek? Slon anebo člověk? Ale z hlavy, bez vyhledávačů.Tak jsem i já vyhrál sázku nad kolegyní, učitelkou s aprobací chemie-biologie. Všimněte si, že nerozlišuji velikost mozku u ženy a muže, ani u slona a slonice. 

Příběh druhý bych nazval: Muži, opravdu je pomsta tak sladká?

Ten již zdaleka není tak drastický a neodehrál se v Africe či Asii, ale nedaleko od nás ve Chvalšinách a mám ho ověřený na vlastní oči i uši. Chvalšinami projíždím vždy při cestě z Brloha do Českého Krumlova. Jeden čas u jedné z posledních vilek na konci Chvalšin byl dlouhou dobu (snad rok) na asfaltové silnici stále čitelný velký nápis bílým písmem zvláště trvanlivé barvy, se šipkou k tomu rodinnému domu:

TADY BYDLÍ KURVA IRENA

Byl odstraněn, až když došlo po zimě k celkové opravě vozovky frézováním a asfaltováním. Zajíždím často do Chvalšin do autoservisu i k opraváři počítačů, a tak jsem se na to zeptal. Napsal to tam bývalý manžel Ireny, kterému neustále zahýbala. Až to nevydržel, rozvedl se s ní a z novostavby, na které léta pracoval, se odstěhoval zpátky k rodičům. U soudu totiž byly děti svěřeny do výchovy manželce (a tím pádem i byt), ale společné soužití už dál nebylo možné.

Mé otázky pro čtenáře:

3. Kdybyste byl/a v roli Ireny - zaplatil/a byste hned silničářům za odfrézování toho nápisu a opravu vozovky? Nebo byste to soudně vymáhal/a po bývalém manželovi/manželce spolu s odškodněním za urážku na cti? Pozor, u té urážky možná není rozhodnutí soudu jednoznačné, neboť o vašem chování si vyprávěla celá hospoda. Kdybych byl soudcem já, musel/a byste mi svědecky prokázat, že jste sex neprovozoval/a za úplatu. (Synonymem k vulgárnímu slovu kurva je úřední výraz prostitutka). Tím byste ovšem proti sobě poštval/a řadu lidí z Chvalšin a okolí, samozřejmě především samotných svědků a jejich manželek.
4. Kdybyste byl/a v roli jejího manžela a ona ten nápis nechala odstranit – napsal/a byste ho tam znovu a ještě na dům nainstaloval/a červenou lucernu? (Je to přece i váš dům, vlastnoručně jste ho stavěl/a). Anebo byste ve své pomstě již nepokračoval/a? (Což bych vám vřele doporučoval).

Má závěrečná rada: šetřete, mnozí soudci jsou přece úplatní. Dost možná i u mezinárodních soudů...

Můj příběh vztahy a sex životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.