Postřehy z doby minulé
(některé platí i dnes)

Postřehy z doby minulé
(některé platí i dnes)

16. 10. 2015

Někdy málo stačí člověku k tomu, aby bral výplatu.

Sedíš-li na svém místě, tak často nevstávej.

Hlásil se o slovo, bylo však jeho poslední.

Miloval svoji práci, ale byl jí stále nevěrný.

To, co mu doma chybělo, přinesl z práce.

Měl rád lidi, ale jen ty, co dělali za něho.

V práci mu dělal zeť zeď.

Byl vždycky přesný, když si šel pro výplatu.

Rád hovořil, když ostatní museli poslouchat.

Byl velký, byl silný, byl skvělý. Jen na mozečku trochu ušetřili.

Seděl vždy v koutě a myslel si své. Však i to mu někdo záviděl.

Měl svůj vlastní rozum, ale co ho to stálo!

Měl nouzi, ale ani tehdy nepoznal přítele.

Ruka se k ruce vinula,
až se však jedna minula.
Chudinka už nic neměla.

Brát, dokud dávali,
to jsme se mívali.
V práci jsme zívali,
pak jsme se prospali.
Najíst jsme dostali,
a pak se ožrali.
To jsme se hledali.
Potom jsme koukali,
když jsme se probrali.
Trochu nás prohnali,
nic už dát nechtěli.
My na ně nedbali,
vždyť jinde nás hledali.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Kde je jídlo - jez, kde je pití - pij a kde je práce -odejdi, abys nepřekážel !