Znáte válečnou dietu?
Ilustrační foto: pixabay.com

Znáte válečnou dietu?

13. 7. 2017

Za co Češi každý měsíc utrácejí nejvíce peněz? Za jídlo. To tvořilo loni největší položku v rozpočtech českých domácností, které přestaly šetřit tak, jako tomu bylo v minulých letech. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo. Někteří lidé na jídle spoří a jedí tak, jak se jedlo za války.

Tři kamarádky ve věku kolem sedmdesátky se před čtvrt rokem rozhodly, že se budou chovat výrazně opatrněji při nákupu jídla. Plán je jasný: Co ušetříme na jídle, dáme na společnou dovolenou. "Mami, neblázni, přece nebudeš hladovět," zlobila se dcera jedné z nich. Vtip je v tom, že dámy rozhodně nehladověly. Inspiroval je případ, který byl popsán v britských novinách Daily Mirror. Osmačtyřicetiletá Carolyn Ekinsová z Nottinghamu rok dodržovala jídelníček, který Britové běžně jedli v době druhé světové války. Přesný rozpis našla v archivu a protože ji baví dějiny, zjistila si o něm ještě mnohem víc. Výsledek? Za rok zhubla šestatřicet kilo a v přepočtu ušetřila sto tisíc korun. V žádném případě nemá pocit, že by trpěla. "Naopak, cítím se lépe než kdy předtím a uvědomila jsem si, jak bezhlavě a nesmyslně se nyní stravujeme," říká.

Brožuru s recepty vydala Velká Británie za války, aby obyvatelům usnadnila stravování v době, kdy se nic nedalo sehnat. Šlo o takzvanou přídělovou kuchařku. Lidé tehdy měli nárok na  týdenní příděly v tomto složení: Sto gramů šunky či slaniny na týden, dvě stě dvacet šest gramů mletého masa, sto gramů tuku, sto gramů margarínu a litr a půl mléka. K tomu něco málo luštěnin, brambor, cukru, čaje. Vše v malém množství.

Carolyn se s těmito dávkami naučila vařit. "Nejprve mi připadalo všechno mdlé, bez chuti, protože tehdy se nepoužívaly dochuchovadla, barviva," říká. "Pak si mé tělo odvyklo od toho, na co bylo zvyklé a nové jídlo mi začalo chutnat."

Ano, jídlo je přesně to, na čem můžeme výrazně ušetřit, aniž bychom se trápili nebo se omezovali. Potíž je, že jsme si odvykli potraviny zpracovávat, kombinovat. Jednodušší je koupit balíček kuřecích prsou za osmdesát korun  a udělat z nich jeden oběd pro tři lidi než koupit za stovku kuře, zpracovat každou jeho část a konzumovat ho klidně týden.

"Kupujeme zásadně celá kuřata," vypráví Olga, jedna z dam, které se snaží na jídle ušetřit peníze."Naporcujeme ho, takže dáme zamrazit zvlášť stehna, zvlášť prsa. To jsou pak dva obědy pro nás tři. Ze zbytků uvaříme vývar. Opět jídlo pro tři na dva dny. Z kostí obereme maso a máme z něj rizoto nebo je dáme do těstovin. Další jeden až dva obědy pro nás tři. Dobré, kvalitní jídlo a přitom přijde levněji, než když jsme dříve kupovaly polotovary a různá naporcovaná masa na táccích."

Úspora šikovných kamarádek už činí až dva tisíce měsíčně na každou z nich.

"Dříve lidé uměli suroviny zpracovávat, neplýtvali jídlem tak, jako nyní," říká uznávaný kuchař Zdeněk Pohlreich. "Často je za tím prachobyčejná lenost, jasně, že je jednodušší koupit kuřecí prsa na tácku než celé kuře a pohrát si s ním.Ale štve mě, když slyším, že lidé naříkají, že nemají peníze a pak vidím, jak nehospodárně nakupují a vaří."

Ale statistiky o výdajích domácností za jídlo naznačují, že takto uvažuje málokdo. Týká se to zejména mladých rodin, které tvrdí, že na nějaké extra dlouhé vyvařování a zpracovávání potravin nemají čas. Trend  ve světě je však jasný: Co nejméně potravin upravovaných různými dochucovadly a látkami prodlužující trvanlivost. Jsou předražené a ještě k tomu nezdravé.

Tak se nestyďme při podzimní procházce posbírat někde popadaná jablka a odnést si je domů. Poptat se starých lidí, kteří prožili válku a bídu, co vlastně vařili, co jedli.

Nebrat vzpomínky starých babiček na to, jak se kdysi dělávala bramboračka, jako nostalgické blábolení, ale jako velkou inspiraci. Protože Carolyn z Nottinghamu svůj úspěch s jídelníčkem z druhé světové války s velkým ohlasem šíří na sociálních sítích a zkoušejí ho další a další ženy.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Šetřit znamená být vynalézavý, s tím je víc práce, než koupit polotovar nebo hotové jídlo. Souhlasím i s názorem, že střídmost by nám všem jenom prospěla. Určitě vařím jinak, než když jsem se snažila vykrmit tři děti za peníze, které na to byly. Také si myslím, že se máme dobře, jen aby to vydrželo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zajímavý článek - nepřejídám se ale dávám přednost kvalitním potravinám. Vařím spíše středomořskou kuchyni kde převažují ryby, libové maso a sýry.Přílohy omezuji a nahrazuji je zeleninou.Nevím zda bych se mohla stravovat podle té kuchařky. Uzeniny třeba nejím vůbec a slaninu či margarin nepoužívám vůbec.
Eva Krausová
Jano K., existenčním manuálem by brožura mohla být nejen pro důchodce. Nelíbí se mi, že se z důchodců dělají chudáci přesto, že řada z nich má větší důchod než lidé, kteří chodí do práce za minimální mzdu... A navíc si myslím, že střídmost v jídle by prospěla všem. Ráda si někdy pochutnám na něčem dobrém, ale jsem přesvědčena o tom, že řada lidí je nemocných právě proto, že se přejídají. A je známo, že na jídle se dá nejvíce ušetřit.
Dagmar Bartušková
Mnoho let nevařím, stravuji se v jídelnách a restauracích. Výběr jídel je sice rozmanitý, ale moc toho na talíři nedostanete. Tak akorát, aby se vám neroztáhl žaludek. Doma jsme také jedli - co dům dal. Na topinky ráda vzpomínám. :-)
Drahomíra Stínilová
Dneska už si můžeme dovolit koupit kvalitní potraviny, třeba za vyšší cenu, ale v malém množství. Dříve, když jsem řekla u řezníka, že chci dvě libové kotlety, dal mi ty nejhorší, protože jsem nevzala celé kilo. Tak nakupuji skromně a kvalitně, co se týče jídla. Bohužel totéž nemohu říct o nákladech na dům, kdy voda, elektřina a ostatní tvoří alespoň u mě tři čtvrtiny z mého důchodu.
Jana Šenbergerová
Jsem moc ráda, že jsem nezakusila "válečnou dietu", stačilo mi, že jsem zažila tu poválečnou. Ta mě naučila hospodařit a vystačit s málem. Jen doufám, že nezakusím žádnou válečnou a podobnou kuchařku nebudu potřebovat.
ivana kosťunová
Mám tu samou úchylku- naučil mě to strýc Pepa. ( viz článek na mém profilu - Beton) Vítejte do klubu !
Mirek Hahn
To není špatná idea..... Mám na to úchylku, nesnáším vyhazování jídla, doma. Často pražím topinky ze starého chleba a patlám na ně pomazánky nebo oblohy ze všemožných zbytků z lednice :-)