Řím pro starší a pokročilé
Ilustrační foto: ingimage.com

Řím pro starší a pokročilé

4. 4. 2017

Říká se mu věčné město a také v jeho souvislosti často padá věta, že by jej každý měl aspoň jednou v životě navštívit. Mnozí si řeknou, že chození po památkách je ve vyšším věku únavné, že jde o příliš velké město, že se v něm člověk neznalý jazyků sám těžko zorientuje. Opak je pravdou, Řím je město přátelské.

Co je hlavní, jde o město přátelské k seniorům. Což se ovšem týká celé Itálie. V Římě běžně vidíme sedět v kavárnách samotné staré lidi. Hodně staré lidi. Vrásčité babičky a dědečky, kteří se v Česku v kavárnách a restauracích nevyskytují. V Římě sedí celé dopoledne u jedné kávy, číšník se na ně vlídně usmívá. Když sedí venku a najednou se ochladí či zafouká, přinese jim dokonce deku. A nechává je v klidu. Žádné popohánění typu: Už máte dopito, co si ještě dáte? A když nic, žádné náznaky ve stylu: Zabíráte mi tady místo, už bych na něm zkasíroval bohaté turisty. Ne, v Římě mají k stáří úctu.

Když tam do autobusu nastoupí dáma nad padesát, muži, mladí i starší, se zvednou jako by na povel cvičili spartakiádu. Když stará paní mávne na autobus mimo zastávku, řidič jí zastaví a s úsměvem v klidu sleduje, dokud se pomalu, pomalinku nevybelhá po schůdcích nahoru. Hlavní tam je nespěchat. Ostatně, i eskalátory v metru tam jezdí mnohem pomaleji než ty v Praze. Možná je to náhoda, možná se i takto myslí na ty, kteří už na ně nemohou nastoupit mrštně jako laňky.

Příjemné cestování

Zkrátka, Řím si mohou velmi dobře užít i lidé, kteří potřebují často odpočívat a netroufají si na potulování cizími velkoměsty. Mimo sezónu, to znamená v měsících jako je listopad nebo pak třeba únor a březen jsou ceny letenek nižší než v létě, klidně se dá jedna tam i zpět pořídit pod dva tisíce. Když připočteme ubytování, krásný penzion s perfektním spojením autobusem k nejznámějším památkám a pár kroků od stanice metra, pořídíme dvoulůžkový pokoj od sedmdesáti euro na noc se snídaní. Takže takový individuálně zařízený výlet vyjde o hodně levněji, než podobný pobyt zakoupený přes cestovku, v podstatě je levnější až o polovinu. A počasí je v tu dobu k procházkám ideální, kolem patnácti až dvaceti stupňů.

Je třeba počítat s tím, že na čtrnáct euro přijde jedna jízdenka z letiště vlakem do centra a pak ještě stejná částka padne na další, až se budeme vracet. Nic levného, ovšem spojení je bezbariérové, příjemné, dobře značené, takže i méně zkušený turista nebloudí. Prostě se jen při výstupu z letiště řídí šipkami s obrázkem vlaku, v budce si koupí jízdenku a vlak s nápisem Leonardo expres pendluje mezi letištěm a hlavním nádražím v centru Říma, takže nelze zabloudit.

Z hlavního nádraží zvaného Termini (mnozí turisté mu říkají Termiti, protože připomíná mraveniště, tolik je v něm lidí) je už jen třeba postoupit do metra a vydat se směrem k hotelu. Dobré je, že tam mají jen dvě linky metra, jsou velmi přehledné a dobře značené a většina malých hotýlků a penzionů je v jeho blízkosti. Už při jejich zabookování přes internet je vhodné si ověřit, jak daleko od metra jsou.

Například penzionek s názvem Eats and Sheets Vaticano je jedním z takových, které jsou pro starší turisty ideální. Je kousíček od metra, zastávka autobusu je také nedaleko, za deset minut jste z něj v centru u nejznámějších památek. A jeho majitel je tak ochotný, že každému nechá svůj telefon s důrazným ujišťováním, ať voláte nebo píšete zprávu kdykoli byste ve městě potřebovali s čímkoli poradit nebo se dostali do úzkých. Takže se základy angličtiny je pak člověk v klidu, s pocitem, že má zázemí.

Nádherné památky

Návštěvu těch takzvaně velkých památek je dobré si rozdělit do několika etap. Vatikán je samostatná kapitola, počítejme s tím, že vstup do Svatopetrského chrámu je zadarmo, ale fronta je nekonečná. Sice se hýbe poměrně rychle, ale je vhodné se připravit, že je to opravdu únavné. Kdo má dost síly i peněz může si samozřejmě zaplatit návštěvu vatikánských muzeí a další lákadla, ale už samotná prohlídka chrámu, po vystání té dlouhé fronty stojí za to.

S návštěvou Vatikánu je ideální spojit pomalou asi tak půlhodinovou vycházkou návštěvu Andělského hradu, další to římské dominanty. Také záleží na kondici tělesné i finanční, zda chceme dovnitř na různé expozice nebo se jen kochat pohledem na hrad, na řeku, posedět v jeho krásném parku. Někdy toto nasávání atmosféry dá turistovi víc než organizované únavné vystání všech front a pak rychlé obhlížení expozic.

Z Andělského hradu se dá přes most dojít do míst, kde se shlukují nejznámější památky jako je Pantheon či Fontána de Trévi. Je dobré počítat s davy turistů. Ale opravdu s davy. Nečekejme romantiku, nemysleme si, že ponoříme ruku do fontány, kterou známe z filmu Sladký život. Neponoříme, protože na ni přes masu turistů pomalu ani neuvidíme. Stejný pocit budeme mít na slavných Španělských schodech.

Důležité proto je odpočívat. A v tomto směru platí zásada, odpočívat v malých zastrčených uličkách. Tam je spousta jednoduchých bister, kde si stačí dát kousek pizzy za dvě eura a je to větší zážitek než celá velká pizza v Česku. Kdo nezkusí, neuvěří, ale tamní všechna jídla jsou tak kvalitní, chuťově výrazná, tudíž sytá, že jich stačí trošky, kousky.

Kdo zvládl tyto turistická lákadla v centru a není mu třicet, bude zákonitě odpoledne hodně unaven. Proto je důležité mít hotýlek či apartmán blízko stanice metra či autobusu a moct se do něj vrátit si odpočinout a večer zase vyrazit do ulic.

Kavárničky a bistra

Tipem pro pěkný večer nebo naopak další den strávený mimo hlavní turistické trasy je oblast Říma, které se říká Trastevere. Vedou do ní tři mosty přes řeku a dá se do ní dojet například tramvají číslo osm. Ale i vycházka přes některý z mostů stojí za to. Ještě před deseti lety to byla čtvrť, kde bylo turistů minimum a dal se tam vidět typický italský život. Dnes už o ní píšou turistické příručky, takže je tam rušno, ale pořád má jinou atmosféru než centrum. Uličky jsou úzké, hospůdky malebné, nad hlavami vlaje prádlo, pod nohama turistům běhají místní kluci s fotbalovými míči. Ceny jsou tam o něco nižší než v centru, takže večeře či láhev vína se tam vyplatí. Dá se zde strávit půl dne i s odpočíváním na lavičkách, žádné vstupné se nikde tam neplatí, tam se prostě jen tak kouká, jak hezky se v Itálii žije.

Dobrá rada, pro ty, kteří v Římě ještě nikdy neměli ubytování. Velmi časté mimo hlavní sezónu je, že v hotýlku sice máme v ceně snídani, ale to neznamená, že se podává přímo tam. Turista dostane žeton, který pak odevzdá v nedaleké kavárničce a tam si za něj dá snídani. Obvykle se počítá s tím, že si dá kávu a třeba sendvič nebo nějaké sladké pečivo. Velké "žranice" na švédských stolech se konají jen v málo hotelech, v Itálii je zkrátka zvykem, že lidé chodí na snídani do nejbližší kavárny nebo bistra. Nezřídka jedí a pijí jen tak na stojáka, u pultu. Majitelé penizonů a hotýlků jsou ovšem zvyklí toto vše turistům pečlivě vysvětlit, často je do bistra i sami dovedou a sdělí personálu, že tyto dvě dámy příští dva dny budou chodit na snídani. Vše se samozřejmě odehrává za obrovského vítání a děkování, které je v Římě naprosto běžné.

Ano, po pár dnech v Římě bolí nohy. Ale zároveň je člověk nabitý zvláštní energií. Získá tam pocit, že na věku nezáleží, záleží jen na tom, jestli si člověk umí užívat život. A k jeho dokonalému užití by jedna návštěva tohoto krásného města měla patřit. Je třeba vše pečlivě promyslet, progooglovat na mapách, poradit se s někým, kdo už takovou individuální cestu absolvoval. Ale rozhodně se jí není třeba bát. Protože, když se v Římě člověk ocitne v nouzi, hned je u něj deset místních lidí ochotných pomoci.

Hodnocení:
(3.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
V Římě jsem byla před několika lety v rámci poznávacího zájezdu do Itálie. Líbil se mi, jen toho „šrumce“ na mě bylo trochu moc. Mám ráda antiku, proto jsem památky do sebe přímo vstřebávala. Ráda bych se podívala i do Řecka, ale to už nejspíš nepůjde.
Hana Novotná
Opravdu moc pěkné a srozumitelné. Jak jsem psala, v Římě jsem byla asi 4x, ale málo jsem viděla. Je toho opravdu moc k vidění a jak paní píše, byla jsem hodně překvapená fontánou de Trévi. Nečekala jsem, že tak velký monument je tak na malém náměstí. Hodila jsem tam také peníz, abych se tam ještě jednou vrátila.
ivana kosťunová
Skvěle popsáno, úplně mě to láká rozjet se do Říma, dát si presso v jedné z kavárniček a počkat , až mi mladý číšník přinese na zahřátí deku. Těším se na další vaše návody, jak cestovat
Naděžda Špásová
V Římě jsem nikdy nebyla a myslím, že mi to nijak nechybí. Mám ráda cestování, ale ne lítání z místa na místo. Má určitě spoustu nádherných památek, k vidění je tam toho určitě sposta, ale moje priority jsou trochu menší lokality a hlavně klidnější. Prostě moře je moře. Samozřejmě ale přeji všem, kterým vyhovují poznávací zajezdy hodně pohodových a vydařených zážitků.
Hana Rypáčková
Co čeká slavná velkoměsta plná turistů? Přeji Římu nesmrtelnost a slávu.
Hana Šorejsová
Roma - má mystický význam čtení pozpátku - amor, a tak byl pojmenován po Romulu.
Hana Šorejsová
Pěkný článek, díky. O Římu jsem zde psala vloni : Moje léto : Prázdniny v Římě. Byli jsme v Římě třikrát a vždy nadšeni. Je to opravdu kolébka antiky, s "nespočtem" nádherných památek.
Zuzana Pivcová
V Římě jsem byla před pár lety na tzv. prodlouženém víkendu. Bohužel jsem nebyla spokojená s průvodkyní CK. Je to tak krásné město, že by si ode mě zasloužilo, abych si ho trochu prošla ještě alespoň jednou. Tady to vypadá trochu na tip na samostatné cestování, takže děkuji za nabídku!