Vdov pořád přibývá
Ilustrační foto: ingimage.com

Vdov pořád přibývá

7. 1. 2016

Data statistického úřadu mluví jasně: Pokud jste žena ve věku nad padesát let, počítejte s tím, že si jednou prožijete, jaké to je být vdovou. Ovdovělých žen je v Česku rok od roku více.

Na toto téma bylo napsáno už mnohé a tak všichni víme, že: Muži méně dbají o své zdraví, dožívají se nižšího věku, zatímco ženy žijí rok od roku déle. Pomyslné nůžky se však rozevírají čím dál víc. Data Českého statistického úřadu v tomto směru dávají jasný vzkaz ženám: Připravte se, je velká pravděpodobnost, že svůj život dožijete bez partnera.

U žen ve věku nad pětašedesát let je nyní ovdovělých sedmačtyřicet procent, zatímco mezi muži v této věkové kategorii nyní žije v České republice vdovců jen třináct procent. A pozor, ve věku nad osmdesát let, je už vdovami jednasedmdesát procent Češek. Dáma vyššího věku, která žije sama, je tedy model, který bude rok od roku častější.

Naděje na dožití

Statistický úřad zveřejnil také čísla týkající se takzvané naděje na dožití. Tedy údaje, kolika let se má osoba v určitém současném věku za neměnících se životních podmínek, dožít. Dnešní šedesátiletí muži mají podle této statistiky naději, že budou žít ještě devatenáct let, zatímco dnešní šedesátnice mají před sebou třiadvacet let.

Pro lidi, kteří právě žijí ve spokojeném dlouholetém partnerském svazku, je to sice nemilá zpráva, nicméně je lepší vědět nemilé prognózy dopředu. Psychologové totiž v této souvislosti čím dál častěji mluví o tom, že na vdovství je možné a nutné se připravit.

„S manželem tvoříte jednotku, která se najednou rozpadá. Tím vzniká prázdný prostor a není jednoduché ho zaplnit,“ vysvětluje Valérie Štáfková, psychiatrička, která vede terapeutickou skupinu pro lidi, kteří se potřebují vyrovnat se ztrátou partnera.

„Tatínek vážně onemocněl a jednoho dne si pozval mámu, mě a sestru, protože s námi chtěl probrat situaci, až tady nebude,“ vypráví čtyřicetiletá učitelka Klára. „Maminka se strašně rozzlobila, sestra také. Jenže já si myslím, že tatínek udělal správnou věc. Vysvětlil nám, že si nepřeje honosný pohřeb, řekl, kde a jaké má úspory, i to, že mu strejda dluží dvacet tisíc. Řekl, že by byl rád, kdybych se stala s mámou spolumajitelkou chaty, protože ví, že to tam mám ráda. Mladší sestře, která má vlastní chatu, takto dopředu odkázal cenné obrazy a akcie. Když zemřel, byly jsme rády, že máme jasno a udělaly jsme vše, jak si přál. Často si říkám, že bych se jednou chtěla zachovat jako on, s jasnou hlavou a vědomím, že odcházím ze světa s vypořádanými záležitostmi,“ říká.

„Nejhorší jsou případy, kdy ovdoví ženy, které byly na mužích velmi závislé, což je u vyšší věkové kategorie poměrně časté,“ doplňuje psychiatrička Tamara Tošnerová. „Dnešní mladé ženy už jsou jiné, ale ty starší mnohdy nemají řidičský průkaz a nechávaly praktické věci na mužích, takže někdy ani nevěděly, jak zaplatit složenku,“ říká.

Třipadesátiletá účetní Daniela má o patnáct let staršího manžela. Její matka, vdova, jí často říká: „Připrav se, že ti umře a budeš sama.“ Daniela na to: „Jak se na něco takového mám připravit? Vždyť se může cokoli stát a můžu zemřít dříve než on. Nesnáším takové rady. Co to znamená, připravit se, až tady někdo nebude? Takový nesmysl,“ zlobí se.

Částečně má pravdu. Částečně ne. Statistiky mluví jasně a tak by se manželé vyššího věku nebo velkého věkového rozdílu zkrátka měli nachystat, že nastane situace, kdy jeden z nich odejde. Bohužel, to že lidé, kteří se milují, umírají současně, se stává jen v romantických filmech. Realita je taková, že tady většina žen ještě léta žije bez partnera.

Takže, co si představit pod pojmem příprava?

Netajit finanční záležitosti. Říct si navzájem o úsporách, dluzích, ulitých penězích.
Vše zařídit tak, aby k nim případný pozůstalý měl snadný přístup. Není nic horšího, než když jeden z partnerů má přístup k účtu a druhý ne. Když pak dotyčný zemře, druhý se ocitá bez peněz až do vyřešení dědického řízení, které může trvat řadu měsíců. Banka opravdu nedá na prosby typu: Ale Pepa vždycky z toho účtu vybral každý měsíc pět tisíc a ty mi dal na domácnost.

Vyjasnit si, jak si svůj odchod ze světa představujeme. Pohřeb v kruhu rodiny? Nebo velké rozloučení, protože máme hodně přátel? Nebo žádný obřad, protože si prostě na obřady nepotrpíme? Když toto jasně formulujeme předem, ušetříme tím jednou partnerovi pochybnosti, zda udělal vše, jak měl.

Ano, je to smutné téma, ale statistiky mluví jasně. Ženy si musí uvědomit, že něco takového s velkou pravděpodobností budou řešit.

Hodnocení:
(4.8 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Květa to napsala naprosto přesně - jen příklad - chtěla jem letos jet sama do podhájské na týden.Pobyt s polopenzí a busem stojí cca 9500.--Bohužel příplatek za jednolůžák je cca 5tis.kč. 50% z ceny jako příplatek je fakt nehoráznost.
Marie Magdalena Klosová
Taky jsem ovdověla.Důležité je nepropadnout panice a snažit se ŽÍT.Z počátku je to hodně těžké.Pláč vás přepadá kdykoliv a kdekoliv.Ještě i po pěti letech mi bývá smutno.Ale mám pocit,že můj milý muž mě má "na dohled" a svým způsobem mě ochraňuje.Také je nutné neuzavírat se do samoty. A nelitovat se.Jsem ráda na světě,to je důležité.mm
Alena Vávrová
Dobře jsi to napsala, Květo, také se v tomto směru nečapu a beru to jako diskriminaci. Každý si neumí poradit, jako ty.
Květoslava HOUDKOVÁ
Přibývá nejen vdov, ale dalších osamělých lidí (rozvody, rozchody ...) Tito lidé by potřebovali pomoci s psychikou - ne lékaře - ale možností změnit prostředí, odpočinout si, vypořádat se s novou situací, najít smysl dalšího života. Osamělé osoby však většinou nemají šanci - ubytování je téměř vždy nabízeno "pro 2", jednotlivec musí hradit nehorázný příplatek! - změní se to někdy??
Zdenka Jírová
Poučný článek, čekat na zázrak společné smrti je asi opravdu jen v románech.
Jana Šenbergerová
Dobré téma, a to nejen proto, že jsme na stránkách pro seniory. Smrt k životu neodmyslitelně patří, proto bychom s ní měli svým způsobem počítat. Kdo si myslí, že je to něco nevratného a definitivního, asi to má těžší. Kdo se tématu nevyhýbá, může se dovědět víc, než je u nás zvykem. Pak zjistí, že není důvod k zoufalství, protože jde o pouhou transformaci energie a přechod od hmotného k nehmotnému a čím dříve se se smutkem vyrovnáme, tím lépe je nejen nám, ale i těm, kteří nás tzv. opustí.
Soňa Prachfeldová
Bohužel, ten, kdo přežije se musí s touto těžkou situací vyrovnat, je to moc bolestné, ale nedá se před tím utéct.
Katarina Schultzova
Veľmi dobrý a poučný článok.