Lehni si do brázdy, ty vosy tě přeletí!
Ilustrační foto: pixabay.com

Lehni si do brázdy, ty vosy tě přeletí!

7. 7. 2016

Po svatbě jsme bydleli s manželem u jeho rodičů na mlýně, kde bylo velké hospodářství. Měli býky ovce kozy prasata, na rybníku kačeny. Kolem rybníku moráky a slepice. Hlavně práce pro všechny až nad hlavu. A hodně polí a luk. Kolem dokola les. Já jsem samozřejmě věděla do čeho jdu, protože jsme do naší svatby spolu chodili čtyři roky. A tak když moje vrstevnice šly do společnosti, nebo se chystaly na dovolenou, tak já místo zábavy chodila  pracovat na pole. Ale nevadilo mi to, práce jsem se nikdy nebála.

Od jara se sekla tráva, naučila jsem se síct i kosou. A u toho sena (že ho bylo) se krásně opalovalo. Pak se sel ječmen a pšenice. Prvního května se mělo chodit do průvodu, ale jelikož bylo volno, tak se sázel velký lán brambor. Od rána do večera. To pak bolelo celé tělo. Ještě zasít řepu a bylo na chvilku poděláno. Ale jen na chvilku...

Když se nám narodily děti, tak s námi trávily čas na poli. Dala se jim do trávy deka, děti se na ni posadily a my makali. A když byly větší, tak bez reptání dělali, co bylo třeba. Velmi často slýchávaly, že bez práce nejsou koláče. Každý večer, pokud to počasí dovolilo, se dělal u rybníka oheň, opékal kabanos nebo ryby - to bývala taková naše společná dovolená. V srpnu se sklízela z pole pšenice. Manžel zapojil za malotraktor žačku, děti dostaly do rukou hrábě a vyjelo se na pole. Já seděla na žačce, v rukou obrovské hrábě, pravou nohou se sešlápla nějaká věc, která vyzvedla dřevěnou mříž. Na ní se část posečeného obilí těmi hráběmi přidržela a zároveň se musela zvednout pravá noha, a tím se docílilo toho, že za mnou po tomto obřadu zůstala úhledná hromádka obilí. Tohle byla dřina - často jsem volala: Kde je kombajn? A manžel odpovídal: Sedí za mnou na žačce...

Když už jsem byla unavená, tak jsem zavolala na manžela, že je přestávka a že musím čůrat. Odběhla jsem na mez, stáhla kalhoty a jala se vykonávat potřebu. Vtom okamžiku se ozvalo bzučení, vyřítilo se hejno vos a bodaly kam se dalo - samozřejmě do holé zadnice a na intimní místa nejvíc. Já kalhoty přidržovala rukama, utíkala jak nejrychleji to šlo a vosy za mnou. Manžel když pochopil, co se stalo, tak na mě řval "rychle lehni na mez do brázdy oni tě přeletijou"!!! Všichni  přítomní na poli se nehorázně řehtali. To musel být pohled na to, jak s kalhotami v hrsti a holým zadkem peláším směr rybník. A já cítila jen další a další bodance a utíkala přes silnici až k rybníku, do kterého jsem skočila. Manžel přiběhl za mnou a ptal se: Ty se koupeš oblečená? Když ale viděl, že mě do smíchu vůbec není, pomohl mi z rybníka - to už jsem brečela bolestí a děti se mnou. Tchýně mě uložila mě do postele, dala octové obklady a nějaký paták. Několik dalších dnů jsem si na žací stroj nesedla, vlastně asi dva dny jsem neseděla vůbec. Pole dosekl manžel s tátou.

A co vám mám povídat - ještě dlouho mi manžel při vzpomínce na vosy říkával "vždyť jsem na tebe volal: lehni do brázdy, vosy tě přeletí." Nevím jestli by mě přeletěly, zkoušet to nebudu, těm vosám se ani nedivím, že mě dobodaly, vždyť jsem jim načůrala do obýváku. Ještě dnes, když jsem u tchýně a procházím s vnoučaty kolem polí, mám úsměv na tváři a vnoučata se ptají: "Babi, čemu se směješ?" A já vyprávím... Pole jsou už částečně zatravněná. Mlátička odpočívá, kosu nahradila motorová sekačka, chlívy zejí prázdnotou, jen slepice na dvorku vesele pobíhají. Ale les je plný hub, když zrovna rostou, v rybníce se klidně koupe vnouček. Je tam krásně a pro mě plno vzpomínek na časy minulé.

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5000 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
No, věřím, že pro Vás to velká legrace nebyla.
Alena Tollarová
To byla doba, o které se nám dneska ani nezdá. Představuji si tu situaci a chce se mi smát, jenže tenkrát skutečnost určitě k smíchu nebyla.
Hana Práglová
Růženko,jsem ráda,že po dlouhé době opět vidím tvé jméno!!!Co je s tebou???Ozývej se!!!Zážitků a překrásných zajímavých příběhů máš moc....tak se o ně poděl ..,:)
Jitka Prušová
to jste mne rozesmála, úplně jsem to viděla, jak prcháte přes pole s holou zádí! Kdysi na mne při podobným přidřepnutí skočilo klíště a zakouslo se, kam si člověk nevidí- než jsem ho objevila bylo nacucaný jak borůvka- brrrr. Ale s tou vaší nehodou se to nedá srovnat. Moc pěkný!
Jana Šenbergerová
Dobře se to četlo, ale zažít bych to nechtěla. :-)
Hana Šimková
Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.
Hana Šimková
Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.
Hana Šimková
Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.
Marie Seitlová
Růženko moc vtipné a pěkné
Zdena Proboštová
No mě to nahodilo na dobu, kdy se nám sice nechtělo, ale musely jsme s babičkou obracet seno. Když zpod obraceného sena vyskočila žába, byly hrábě rázem na zemi, řev a zběsilý úprk. Babička popadla žábu a letecky ji přesunula mimo dosah našich hrabí. A jelo se dál. Hezké povídání :-)
Růžena Antlová
Vendulo když si na to vzpomenu tak i po tolika letech mě bolí ..sedinka.
Vendula Jirásková
Růženko,pěkný příběh,na který jen tak nezapomenete,vidte? Krásné odpoledne
Dana Kolářová
Růženko, Tvoje příběhy ze života jsou v dnešní chaotické a nevrlé době pohlazením na duši. Děkuji a těším se na další.
Nina Šachová
Smekám, skládám poklonu a prosím pište, pište o všem, co jste zažila. Moc se už těším. Píšete báječně!
Zuzana Pivcová
Líbí, líbí, Růženko, moc prima, vtipné!