Kanárské ostrovy - Lanzarote. Tentokrát projížďka Národním parkem Timanfaya
FOTO: autorka

Kanárské ostrovy - Lanzarote. Tentokrát projížďka Národním parkem Timanfaya

21. 1. 2016

Vážení přátelé, již několikrát jsme společně cestovali po ostrově Lanzarote. Při první návštěvě jsme si prohlédli promenádu v Costa Teguise s posilujícími stroji, pak jsme navštívili Kaktusovou zahradu a posledně jsme pěstovali hroznové víno. Dnes si vás dovolím pozvat do Národního parku Timanfaya. Již sice sedím v Praze u počítače, venku chumelí, mrzne a já nostalgicky vzpomínám, že ještě před měsícem jsem se opalovala a chodila v letních šatech.

Abyste věděli, přátelé, kdo totiž nebyl v tomto Národním parku Timanfaya, kdo nebyl v těchto Ohňových horách, jako by na ostrově Lanzarote skutečně nebyl! To se prostě musíte vidět! Jak jsem již psala, v roce 1730 až 1736 probíhaly na ostrově Lanzarote tragické sopečné erupce. Představte si, že se z vnitřku země zvedla vysoká hora a všude šlehaly plameny. Pak se otevřel široký jícen, jako tlama draka a začaly vytékat proudy žhavé lávy do širokého okolí… V této měsíční krajině se natáčely i některé záběry z filmu Planeta opic.

A nyní jsme zde, v centru této dávné apokalypsy. Tenkrát zde zmizelo dvanáct vesnic, ale jako zázrakem nikdo nezemřel. Obyvatelé stačili včas utéci. Ale nečekejte, vážení, že se v Národním parku budete moci procházet. Ani nápad. Z autobusu je přísný zákaz výstupu. Je zde nebezpečí, že byste mohli někam uklouznout, zapadnout a již by vás nikdo nenašel. Pokud tedy chcete vidět národní park, musíte přestoupit z vlastních aut do autobusu NP, nebo jako my, jet vlastním minibusem s akreditovaným průvodcem. Projížďka trvá necelou hodinu a uvidíte přibližně třicet kráterů a stovku vulkanických tvarů, nejvíce kuželů. Pod kůži se vám dostane šedá a černá barva  měsíční krajiny. Všechna fota jsou fotografována přes sklo. 

Na začátku prohlídky, po zaplacení vstupu, vás uvítá na vrcholu NP moderní restaurace, v jejíž blízkosti jsou pro turisty připravené atrakce, které zachycuji na fotografiích. Restaurace připomíná  ufo a mně se moc líbila. Z prosklené restaurace jsme pozorovali akce pro turisty, které dokumentují, jaký žár se nachází nejenom pár metrů pod zemí, ale i na povrchu, po kterém normálně chodíte. Docela neuvěřitelné. Snad vše dobře dopadne a sopky zůstanou při naší návštěvě v klidu. Dostanete do ruky hrstičku sopečného prachu, ale sotva ho v dlani udržíte. Má až šedesát stupňů: Nasypala jsem si sopečnou drť do kapsy větrovky, jen tak na památku a mám ji tam dodnes.

Na přírodním grilu v restauraci, který připomíná studnu, šéfkuchaři grilují speciality. Oběd byl vynikající, i když připravovaný a konzumovaný pro nás na trochu  moc horké půdě. V šesti metrech je teplota 400 stupňů. Griluje se jen na žáru z  hlubin země. Žhavé magma je v komorách asi 4 km pod povrchem země.   

Dáte-li zde slámu do prohlubně země, samovolně vzplane. Nalejete-li vodu do roury zavrtané do země, vytryskne z ní po chvilce s velkou ránou a syčením gejzír páry s vodou. Jeden metr pod zemí je teplota zde, na vrcholu národního parku, sto stupňů. Ten trochu nepříjemný a šimrající pocit v zátylku určitě chápete. Přece jenom vám stále vrtá hlavou, co kdyby… Samozřejmě, že atrakce předvádějí pouze místní zaměstnanci, propagátoři národního parku. Vy musíte dávat pozor, aby se vám při ukázkách nic nestalo.

Na mne tato neútěšná krajina působila impozantně. Mám před ní přirozený respekt a vážím si každé zelené rostlinky. Kdekoli. Nejenom tady. Vážím si i malebných, nízkých, bílých domků dole v údolích a podél moře. Jsou jako z obrázku. Podle zákona nesmí mít více nežli dvě až tři patra, musí mít bílou či světlou omítku a okenice a vrata natřená pouze zelenou, modrou či hnědou barvou. Vážím si lidí, žijících zde. Domky působí jako kuřátka, mačkající se ke kvočně a hledající ochranu a bezpečí. Lidé zde překonali přírodní neštěstí a dokázali tu znovu rozpumpovat život. Život nesnadný, ale každopádně život žitý tady a teď.

Takže, přátelé, prosím, s respektem a předpokládám snad i s rozechvěním nastupte do autobusu, připravte si fotoaparáty a vyrážíme. Okna jsou již znovu přeleštěná. Národní park Timanfaya vás čeká a vítá. Šťastou cestu!

P.S. Článek jsem napsala na základě mých osobních zážitků z prosince 2015 na ostrově Lanzarote. Poslední tři fota jsou focená při výletu do NP a na zpáteční cestě do hotelu Salinas v Costa Teguise.

 

 

Hodnocení:
(4.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Jako vždy velmi zajímavé - za 5*. Leč přiznám se, že bych o dovolené dal přednost laskavější lokalitě.
Vanda Blaškovič
Malá oprava, skutečně jsem u předposlední fotografii popletla ostrov- zaměnila jsem ostrůvek Graciozu za La Gomelu. Čili na fotu je focený ostrov Gracioza. A nyní jsem fakt jako v lese...Hani, kde byl Tvůj syn, na La Gomele či na Gracioze?? Děkuji.
Jitka Chodorová
Ano Vando,jako vždy. Perfektní podání, krásné přiblížení ostrova, výlet trochu nebezpečný, a fotky nádherné.Děkuji ti, nejen za sebe.
Jaroslava Handlová
Lanzarote a Ohňové hory v tvém podání jsem si zamilovala. Neustále něco objevovat, nebo o tom aspoň číst, prohlížet si fotky, to mě baví. (Letos se však pojedu podívat jen na trochu podobnou "měsíční krajinu", jak zmiňuje níže Soňa. Taky třeba na Bořeň - ta hora v zimní páře zde byla vzpomínána Alenou a hned jsem viděla trochu podobnosti - samozřejmě v menším měřítku a trochu jinak). Vando, tvůj příspěvek ráda hodnotím podtrženou jedničkou s hvězdičkou - zde tedy 5*
Vanda Blaškovič
Děvčata a chlapci, jsem potěšena a děkuji, že se mnou rádi cestujete... na ostrov Lanzarote již ani nemusíte letět, znáte ho myslím docela dobře....:)))...jen vám ještě časem ukáži jeden takový pohádkový hotel. Tak vám přeji krásný den a ať nezapadneme sněhem!....:))
Soňa Prachfeldová
Vando máš úžasné příspěvky z Tvých prožitků, zážitků, fotky bezva, co mi zbývá, než tě právem chválit. Tato měsíční krajina mi připomíná naši měsíční po těžbě uhlí, s rozdílem, že u nás je to zásah lidské ruky a také nastává spoušť a zmizelo i plno obcí.
Alena Tollarová
Na kanáry s největší pravděpodobností nikdy nepoletím. A tak jsem ráda, že si mohu počíst o takovýchto zajímavostech a podívat se na fotky. Určitě to je zážitek. Mně se moc líbí ta fotka barevné bubliny a jet v ní je určitě paráda.
Vladka Steinová
Ahoj Vando opět, jsi přesvědčila svým cestovatelským, spisovatelským a fotografickým umem. Také jsi velmi odvážná. Děkuji.
Lidmila Nejedlá
Tolik energie pod zemí. Vyplatilo by se zkoumat její využití víc, než výzkum chladného vesmíru??? Díky za článek.
Jarmila Komberec Jakubcová
Milá Vando tvoje krásné vyprávění mi zase přiblížilo ostrov, kde jsem 1x byla.Tvůj popis přesně vystihuje obraz tohoto ohňového ostrova. Mám ráda autentické články přímých účastníků a nebaví mi číst články převzaté z bedekrů či wikipendie. Druhá pochvala je za krásné fotky. Já dávám přednost ostrovu Gran Canaria protože mám pocit, že je tam víc živo. Ale i lanzarote se mi také moc líbil. Letos ale opět v červnu letím na GC. Dík za nádherný článek je škoda, že ti nemohu dát těch hvězdiček deset.
Alena Várošová
Vando, já jenom žasnu nad Tvým skvělým popisem Lanzarote, nad výletem do Ohňových hor.Muselo to být pro všechny účastníky zájezdu takové tajúplné,tak trochu nebezpečné ale určitě s fascinujícími prožitky.Fotky fakt přenádherné,zaujaly mne ty vulkanické tvary,sopka jako taková br, až z ní jde strach při pomyšlení,kdyby se probudila.Tato projížďka Vando Národním parkem,byla Tvoje největší černá perla,která mne tak zaujala a okouzlila. Černá Madona, vás všechny střežila.Skvělý článek,výstižně popsaný jako kdybych tam na tom výletě byla, 10x 5*
Hana Rypáčková
To je peklo....