Jak jsem se učila být samostatná aneb Jedna etapa mého života
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Jak jsem se učila být samostatná aneb Jedna etapa mého života

28. 1. 2016

Je to již mnoho let, kdy jsem zjistila, že v manželství žijeme vlastně ve třech, s tím, že radovánky jsou určeny jen pro dva a já do té dvojice nepatřím. V první chvíli mne popadl děsný vztek, že jsem za blba, že se se mnou nejedná na rovinu.

Vzhledem k tomu, že manžel podnikal, fungovala jsem vlastně jako „záložní padák“, kdyby se nedařilo. A to mě naštvalo tuplem. To, že vztah skončil rozvodem je asi každému jasné, ale před tím jsem odjela sama na dovolenou. Chtěla jsem si dodat sebevědomí a dokázat, že na spoustu věcí mám, že toho svého vlastně ani nepotřebuji.

A tak jsem si zarezervovala zájezd na Tenerife, objednala auto a vyrazila. Na letiště mě odvezl manžel, vysadil mě před terminálem, pravil „čau“ a odjel. Žádné přání dobrého letu a hezké dovolené. Slušnost se nám vytratila. Pomyslela jsem si pár slov a odebrala se k přepážce.

Let a rozvoz do hotelu proběhl dobře. Abych si tu samostatnost náležitě užila, u hotelu, který jsem si vybrala, jsem z autobusu vystupovala jen já. Nezbylo než oprášit anglická slovíčka a odebrat se k recepci. Sebrala jsem odvahu a zeptala se, jak to je s tím autem, co jsem si objednala. Pochopila jsem, že mi ho přivezou z půjčovny zítra. Fajn.

Na pokoji jsem rozložila průvodce i mapu a začala malovat a čárat: kam, kdy a jak nejlépe… Přišel čas večeře a zřejmě tehdy ještě nebylo moc zvykem, aby ženy cestovaly samotné, protože na mne tak divně koukali a stále se opakovala otázka, zda jsem sama. Podle toho jsem i vyfasovala stůl. Byl tak nějak za sloupem, žádný výhled, ani moc do restaurace nebylo vidět. Jako kdybych měla přinejmenším neštovice.

Tak to ne, řekla jsem si, a ráno jsem na snídani zabrala stůl hezky u okna a basta. Nadešel okamžik, kdy mi fešný španělský mladík přivezl objednaný vůz. Bylo úplně jedno, co mi vysvětloval, protože když jsem zjistila, že auto je funglovka, že má najeto 17 km, šly na mě mrákoty. Co když ho někde opřu? Stát se může cokoliv…

S autíčkem jsme si ale sedly a oba si jízdu užívaly (neškytalo, neškubalo, couvalo, parkovalo, kde jsem si umanula), tak snad se mu to se mnou líbilo. Procestovala jsem ostrov křížem krážem a doslova cestou necestou. Tenerife jsem si zamilovala. To, že jsem i zabloudila, nezapírám. Ptát se na cestu domorodce (byl tam jediný) byl taky dobrý zážitek. Nakonec jsme se pochopili, máchnul rukou, že tudy, a já poslechla. Dopadlo to dobře. Při cestě na Pico de Teide jsem byla moc ráda, že přede mnou jede autobus a že to nejsem já, kdo zdržuje. Cesta byla bez patníků, bez krajnice a do údolí sešup.

Nemá smysl popisovat krásy ostrova, to není účel článku. Splnila jsem si, co jsem chtěla. Osamostatnila jsem se a začala jsem být na sebe pyšná.

Pak následovalo pár dalších sólo akcí, nebo „babinec“ – cvičení, turistika, apod. Pak jsem ale najednou dospěla do okamžiku, kdy vidíte nebo zažijete něco pěkného, že by za těmi slovíčky „jé koukej to je pěkný“ mělo následovat přitulení, a společné prožití s někým vám milým.

Korunu všemu nasadil kamarád. Když jsem se chlubila, jak jsem to a tohle dokázala a támhle byla a toto udělala, pravil: „Víš, kočko, ale takovéhle amazonky my vedle sebe nechceme. My nechceme, abyste všechno uměly. Chceme se o vás starat, pečovat, milovat.“ (Řekl to hezky, co? Mohl to říct daleko stručněji.)

Zůstala jsem na něj koukat, ještě jsme si chvilku v tomto duchu povídali a já… já přibrzdila.

Bylo to ale k něčemu dobré. Za těch pár let single života, jsem se tak nějak našla.

A jaké je to teď? Nejsem sama. A jestli jsem to celé zvládla a ustála, to musí posoudit někdo jiný...

Co říkáš miláčku?

Hodnocení:
(4.8 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Červenka
5*...sqělý přístup k životu!!!
Zuzana Pivcová
Velmi pěkné, i to "krizové" řešení!!
Věra Kotýnková
Děkuji za hezký příběh.Začala jsem cestovat "single" díky mé mamince.V devatenácti mi laskavě, s úsměvem, řekla - už jsi velká, nemůžeš pořád s námi jezdit. Tenkrát mě to nepříjemně překvapilo, ale až s odstupem let mi došlo, že chtěla, abych si našla chlapce.Sice se tak nestalo, ale všechny ty dovolené s CKM byly úžasné. Při první cestě vlakem do Rumunska jsem poznala partu dobrých lidí už na nádraží v Praze, podruhé jsem se přidala v Zuberci k zájezdu skvělých turistů z Mladé Boleslavi.Běhali jsme týden v pláštěnkách po uplakaných Tatrách. I na třetí cestě po SSSR se sešla výborná parta. Pak, až doma, jsem poznala svého budoucího muže. A byl konec s cestováním ....
Elena Valeriánová
Váš příběh se mi moc líbí i jeho závěr. Přeji Vám vše dobré a krásné. ***** nemohu a nechci jinak
Helena Votíková
Děkuji všem za "psaníčka". Jste super a jsem ráda, že jsem našla i60.
Olga Štolbová
Ahoj Heleno, obdivuju a fandím. Jsem sama už dlouho a ráda, ale do ciziny bych se sama nevydala. Život ve dvou si užívej jak nejlépe umíš. Prima napsané...*****
Soňa Prachfeldová
Paní Heleno, posunulo Vás to hodně vysoko a přeji Vám moc hezký život !
Naděžda Špásová
Hezky napsané. Kdysi jsem také byla samostatná, ale už 38 let si dovolenou sama neumím představit a zatím mi to vyhovuje. Je dobře, Heleno, že už jste na to zase dva a držím palce, ať to tak zůstane. Mějte se krásně.
Zdenka Jírová
Já si své "ego" zvyšovala po rozvodu v Mariánských Lázních a ze smutné paní se vrátila docela sebevědomá žena. Chce to jen odvahu začít znovu.
Eva Mužíková
Helenko, obdivuji Vás - vyrazit do neznámé země a ještě se projíždět autem podél skal. Já jsem po rozvodu nedostala odvahu začít nový vztah, " singl" život mi ale vyhovuje. Užívejte si nového vztahu plnými doušky....
Jana Šenbergerová
Každý "průšvih" se kterým se vypořádáme nás posune dál a výš. Být sám nemusí být vždycky marné. Hezky jste to napsala, hezky si užívejte života ve dvou. :-)
Jiřina Votavová
Užívejte si v pohodě další nastartovanou etapu Vašeho života. Také bych se klidně na cesty vydala sama, kdybych neměla s kým. Na Tenerife i Pico de Teide se nám taky líbilo. Nahoru jsme jeli lanovkou a zpět dolů k lanovce jsme šli pěšky. Mám na to pěknou vzpomínku.
Marie Seitlová
Pěkně jste nastartovala svůj další život, článek se mi moc líbí.
Alena Tollarová
Hele Helenko, a teď máš ještě íčko! Viděla jsem Tě sice zatím jen jednou, ale už asi pro mě zůstaneš navždy jednou z nás dojiček v šátku z Kravína s vědomím, že jsi pro každou legraci. Dobře jsi se k nepříjemné životní situaci postavila a nastartovala novou etapu. Tak si ji pěkně užívej! :)
Hana Rypáčková
Ještě jsem nikam necestovala sama, ale může to být hezké.Nikomu se nepřizpůsobovat.O všem sama rozhodovat. A jít si svou cestou, když se vztah rozpadne- chválím.
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Heleno, moc hezky napsaný článek, i já cestuji sama a právě většinou na Gran Canarii i Tenerife. Prožívala jsem to s vámi, vím jaké to je cestovat singl.Moc nás není. Buďte na sebe pyšná, to dokáže málokdo. Máte 5 hvězdiček
Alena Várošová
Hezky napsaná část Vaší životní etapy Heleno.Každý si tou svou vyšlapanou cestičkou jdeme a věřím,že nikdo nemá na růžích ustláno.Dobře jste tam zakomponovala i Kanárské ostrovy - Tenerife.Sice bez fotek,ale pěkné.5*
Lenka Hudečková
Helenko, hezké, líbí se mi, jak jste si poradila se životem. Čím vším si musíme projít, abychom se dočkaly nějakého hezkého života. Já se dočkala, když jsem potkala Jiříka. Ať je Vám stále hezky, dávám ***** :D
ivana kosťunová
Heleno zvládla jste to perfektně, máte svoji sebeúctu, jste ženská do nepohody i pro krásné chvíle. Oni chlapi někdy nevědí, co vlastně chtějí, ale ten váš to ví určitě. Navíc hezky zpracováno, dávám5*