Český Babylon
Ilustrační foto: pixabay.com

Český Babylon

23. 2. 2016

Máme malou, krásnou, úrodnou zemi chráněnou horami, se spoustou řek, lesů, s přívětivým podnebím, s většinou pracovitých obyvatel s povědomím sounáležitosti k evropské kultuře. Jsme národ bodrých povah se sklonem k lišáckému řešení problémů a nechybí nám humor. Jsme hrdi na svoji svébytnost a snad i schopni ji bránit. Nejsme uzavřená společnost, uprostřed Evropy to ani nejde. Mísí se u nás všechny jazyky světa tak, jak moderní doba dopřává pohybu.

Nemohu říci, že by mi to zvlášť vadilo. Naopak. Protože se naskýtá mnoho možností, ráda se dávám s cizinci do hovoru. Vstřícní jsou Vietnamci. Chovají se uctivě a neodmítnou odpověď na žádnou otázku. Nezapomenou říci, že se jim u nás líbí. Ochotně diskutují i Rusové. Jsou hrdí na svoji zemi a většinou velebí svého prezidenta. Ukrajinci jsou bezradní, žijí v obavách a své vládě nevěří. Japonci jsou většinou usměvaví cestovatelé, kteří poděkují i za pozdrav a přivítání v naší zemi. Barmská rodina, která zde dostala azyl, se asimilovala s velkou vděčností. Jsou chudí. Mají pět dětí, občas jim kupuji něco dobrého na zub a nejsem sama. Angličané a Francouzi jsou nadřazeni, i když se snaží, nedat to znát. Němečtí dělníci, kteří  zde pracují jako vyslanci německé firmy, nadávají na poměry v Německu stejně, jako naši lidé u piva. Moje zkušenost mi říká, že si lze porozumět.

Cestou z procházky jsem si všimla skupinky šesti mladíků, jak sedí v kruhu na holé zemi u rybníčka za kostelíčkem a vzrušeně diskutují. Arabští studenti. Namířila jsem si to přes loučku k nim. Bylo pozdě vrátit se, když jsem poznala staršího Araba, který před časem na moji otázku o atentátech v Paříži reagoval tak agresivně. Odpověděli mi na pozdrav, potvrdili, že jsou studenti a Syřané. Nabádala jsem je, ať nesedí na holé zemi, že nastydnou, ale oni celkem vesele ukazovali termosky s horkým čajem. Na moji otázku, zda jsou jejich rodiny v bezpečí odpověděli, že jsou v Jordánsku. Vysvětlila jsem jim, že události v jejich zemi sledujeme a přejeme jim, aby se mohli vrátit domů, že z fotografií znám, jak je jejich země krásná a pod.

Pak jsem položila otázku, zda jsou pro Asada nebo proti. Starší Arab vyskočil jak na péru. Řekl, no komment, no! no! Nemáme čas, nashledanou. Odešla jsem. Mám ve své zemi záhadu. Jakou roli zde ten člověk má?

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Lidmilko,jsem také Lidumil a chci v lidech hledat to dobré.Ale záhady toho druhu se mi nelíbí.Zdravím z lázní Teplice n.Bečvou.mm
Zdenka Jírová
Naprosto souhlasím s autorkou, jen bych se přikláněla k větší opatrnosti s Araby.
Drahomíra Stínilová
Ano, souhlasím že máme krásnou zemi chráněnou horami, ne už tak úrodnou-díky řepkovým polím, díky likvidaci mnoha zemědělců bývalé prosovětské vlády i díky porevolučním zákonům, které zničily mnoho dobrých začínajících zemědělců. Přívětivé podnebí tu také je v případě, že nemáte za souseda bezradnou rodinu Ukrajinců, kteří začnou v parném létě večer, když konečně můžete provětrat dům, brousit proti vašim oknům do ložnice dlaždice na jejich upravený chodníček, v 6 hodin ráno skládat z vysokého náklaďáku tunové kontejnery 2 metry od vaší postele, takže se infarktově probudíte s pocitem, že uprostřed Evropy právě vypuklo zemětřesení století. O dvacetiminutovém ranním startování několika smradlavých jejich aut, olejových skvrnách, když si pletou parkování v ulici s opravárenskou dílnou, už nemám sílu mluvit. Pak jsou tu vstřícní Vietnamci, kteří vám uctivě prodají vaničku čerstvých jahod, bez paragonu, tj.bez odevzdání daní, a doma přes půlku shnilých vyhodíte. Od mládí si dopisuji s přáteli z Francie, dále s instrumentářkou z Holandska a archivářkou z Kanady. Nemohu říct, že by někdo, i v době totality, se ke mně choval nadřazeně. Často cestuji soukromě, ne s cestovkami, a poznávám normální život v různých zemích. Snažím se pochopit místní mentalitu.Každý národ má svou kulturu a je velmi těžké začínat v jiné zemi. O Češích se říká, že se velmi dobře přizpůsobí jiné kultuře, ale zůstanou svoji. Jiným národům to trvá déle, ale dodržovat pravidla slušnosti může každý, když chce. S arabským světem nemám moc zkušeností, ale nejsem proti tomu, aby se pomáhalo skutečně potřebným, a hlavně prověřeným přistěhovalcům. Ovšem samotným arabským mužům se prosím raději vyhýbejte.
Libor Farský
Lidmilko, Tvůj článeček i věcné komentáře ostatních mne přivedly k hlubšímu zamyšlení. Někdy navážu na toto téma vlastním článkem, ale připojím i jiný pohled - třeba o svých dojmech z delšího pobytu v Anglii. Zatím Ti posílám jen své souhvězdí.
Lidmila Nejedlá
Děvčata, děkuji, v každém příspěvku je kus pravdy. Nechtěla jsem psát dlouhý článek, abych více vystihla, ale chtěla jsem ukázat, že s Araby není domluva. Alenko V., tykej mi, přečti si článek Bez diskuze. Tam píši o stejném problému.
Jana Šenbergerová
Před chvílí jsem koukla na internet a tam našla mimo jiné tento titulek: "Běženec absolvoval kurs "Respekt k ženám". A pak hned znásilnil pečovatelku." V podstatě souhlasím s názorem Jarmily Jakubcové, jen pochybuji, že paní Merkel myslela. Pokud jde o muslimy, nic nevymyslíme, oni to vymysleli už dávno a jdou tvrdě za jedinou myšlenkou. V malém nenápadně a opatrně, ve velkém natvrdo. Takže Lidmilko pozor, třetí setkání by mohlo být osudné ...
Marie Novotná
V každé zemi se najdou rozdílné povahy.Je hezké věřit,že těch dobrých je víc.Ve vedlejší vesnici pomáhali na stavbě Ukrajinci (od firmy).Nikdy žádný problém nebyl . Velice pracovití a vděční za sebemenší maličkost . *****
Alena Várošová
Lidmilko ,něco se mi plete,část toho Vašeho článku,nebo názoru o studujících Arabech jsem už někde četla,snad v příspěvku,nebo se mýlím?. Pěkný článek o Česku.Záleží na jejich mentalitě,chování,náboženství a pod. ale je to zase jenom v lidech.o jejich buď skromnosti,nadřazenosti a o jejich charakteru .
Marie Seitlová
Lidmilko, článek se mi líbí, kdo chce, tak se přizpůsobí, je vděčný, vstřícný. Ale Arabové jsou záhadní a zvláštní. Syn žil nějakou dobu v Dubaji a říkal, že pochopit Araba nelze.
Helena Votíková
Lidmilko, nemůžu s tebou souhlasit. Ukrajinci bezradní nejsou. Pracovali u souseda na údržbě zahrady a dokázali přelézt plot a ukrást nám kolo. Starého Favorita. Mlžili pak dokonale i když oka plotu byla poničena jen na té jedné straně.
Alena Tollarová
Lidmilo, ten e-mail s fotkou štítku z českého kuřete s nápisem Vyrobeno a zabaleno pod dohledem islámské komunity a její název jsem Ti poslala před tím, než jsem si přečetla tenhle Tvůj článek.
Eva Mužíková
Lidmilo, Lidmilo, Ty si nedáš pokoj, mám trochu obavy, aby se Ti Tvá snaha přijít pravdě na kloub nevymstila.. lidé jsou různí....
ivana kosťunová
Informace se k nám dostávají v cenzurované formě, proto se musíme snažit opatřit si informace sami a na jejich základě se dobrat k nějakému názoru. V tom jsem s p. Lidmilou zajedno.
ivana kosťunová
Informace se k nám dostávají v cenzurované formě, proto se musíme snažit opatřit si informace sami a na jejich základě se dobrat k nějakému názoru. V tom jsem s p. Lidmilou zajedno.
Vladka Steinová
Naše země byla krásná, ale nyní je značně zdevastovaná, pohraničí jsou plná špinavého odpadu, kolem železničních tratí je takový nepořádek, jak snad nikde ve světě, jen v rozvojových zemích. Zda mám ještě nějakou hrdost, nevím, a pochybuji. Často to tak nevypadá.Vy, p.Lidmilo si hodně mnohé idealizujete a žijete jakoby v dobách, kdy vše bylo opravdu lepší. Popisujete ve 2.odstavci článku všechny možné národnosti, které se tu mixují. Ukrajinci určitě nejsou bezradní, ti si moc dobře u nás vědí rady se vším, hlavně s ataky na ženy, se znásilňováním a s krádežemi. Myslím si, že naopak není dobře takových národností s jinou kulturou a s jiným náboženstvím v této malé, chudé a vydrancované zemi. Ani velké rozlohou a bohaté země se s tímto problémem nikdy nesrovnaly natolik, aby mohly říci,že v této oblasti uspěly.Jsem rozhodně skeptická k Vašemu článku.
Dagmar Bartušková
Opr. Souhlasím.
Dagmar Bartušková
Souhlasil se Zuzkou.
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Lidmilko, asi nejlepší by bylo, kdyby všichni mohli žít v zemi kde se narodili a pomocí cestování či různých výměnných pobytů poznávali jiné krajiny a země. Každý byt mám omezenou kapacitu a tak i jednotlivé státy.V bytě 1+1 budou dobře žít 2 lidé ale 20ti bude určitě těsno. A tak je to i s migrací. menší počet lze integrovat i když někdy s problémy, invazi už nezvládne nikdo. Lidé musí mít kde bydlet, děti chodit do škol, mít dobrou práci a to je pro každý stát běh na dlouhou trať. Paní A.Merkel to asi myslela dobře, jenže i dobré úmysly vedou do pekla. Proto se připojuji k názoru paní N.Špásové.
Naděžda Špásová
Lidmilo, tvoje články čtu moc ráda, ale z tohohle jsem trochu na rozpacích. Možná proto, že nesdílím tvůj entusiasmus pro cizince u nás a tvoji důvěru v jejich dobrotu. Sorry.
Zuzana Pivcová
Vím, Liduš, že se chceš neustále dobrat pravdy, jenže tudy asi cesta nevede. Těch záhad tu bude asi podstatně víc.